|
|
Bořeň
Stanislav Emingr
Mapka
Rozsáhlá skalní oblast celostátního významu. Převažují dlouhé výstupy
všech obtížností. V Severním prostoru jsou několikadélkové výstupy velehorského rázu, a to většinou
vyšší obtížnosti. V poslední době přibyla k velkému množství starších spárových výstupů i řada
stěnových výstupů v podobě nových cest či volných přelezů původně technických cest. Většina
klasických a nových cest je osazena expanzními kruhy nebo nýty. Přesto je nutné mít i vlastní
jistící prostředky (friendy, vklíněnce atd.).
Skobování je samozřejmě
zakázáno.
Bořeň (539 m n.m.) je místo dalekého rozhledu a tvoří výraznou dominantu zdejšího kraje, viditelnou
již z dalekého okolí. Nalézá se na (Z) okraji Českého středohoří asi 2 km na jih od Bíliny. Jeho
relativní výška nad krajinou je až 300 m. Z jeho vrcholu jsou jedinečné rozhledy do nitra Českého
středohoří a na hradbu Krušných hor. Bořeň je národní přírodní rezervací a platí zde různá omezení
a zákazy.
Pouze v období od 1. července do 31. ledna následujícího roku je možno lézt v úseku od Kramlové cesty (východní prostor) po Pravý severní pilíř (cesta Metla),
mimo prostoru „Severního komína“, kde platí celoroční zákaz. Celoroční lezení se povoluje na ostatních skalních partiích NPR Bořeň, evidovaných u správce této skalní oblasti.
POZOR! Je zakázáno dělání cest shora bez předchozího souhlasu OVK. Ta může povolit vytvoření cesty shora v případech, kde není ani do budoucna předpoklad přelezení
klasicky odspodu, linie je těžko odjistitelná apod.
Skálu vyvřelého tělesa (lopolitu obnaženého denudací) tvoří znělec,
resp. nefelinický fonolit. Je
to šedozelenavá hornina, jemnozrnná, velmi tvrdá s ostrohranným odlomem. Vznikl neovulkanickou
činností v třetihorách, která se odhaduje od konce oligocénu a počátku miocénu do poloviny miocénu
(před 25 až 12 mil. lety). Znělcové magma vytvořilo v oslabeném podloží krystalinika typické
podpovrchové kupy (lakolity a lopolity). Ty pak byly denudací obnaženy do dnešní podoby.
Sloupcovitá odlučnost této horniny vytváří na Bořeni velké množství věžovitých a blokovitých
útvarů. Proto se zde nachází nepřeberné množství spárových a komínových výstupů. V převážné
většině pevná skála dosahuje u některých útvarů výšky přes 100 m. Nejpevnější skály jsou v
Jižním prostoru, kde bývá na jaře a na podzim příjemné teplo, v létě však leckdy nesnesitelné
vedro. V méně lezených sektorech a zejména v návětrném Západním prostoru, je skála lámavá.
Přístup: Vlakem do železniční stanice Bílina - Kyselka
(trať č. 130). Odtud po silnici směrem Most.
Pod svahem Bořeně zabočit vlevo po cestě k "Chatě pod Boření". Kolem chaty po turistické cestě
vedoucí k vrcholu (přístup k Západnímu a Jižnímu prostoru). Nebo cestou, která zatáčí za chatou
vlevo a obchází celý masív Bořeně (přístup ke Cvičné stěně a Stěně nebes a dále pak ke stezce,
která nás dovede až pod Severní stěnu). Přímo z Bíliny vedou na Bořeň také dvě turistické značené
cesty - viz mapa KČT České středohoří - západ, měř. 1 : 50 000. Autem lze odbočit přímo pod Boření
ze silnice č. 13 (Most - Bílina) vpravo za odpočívadlem. Silnice nás dovede až na dvě menší
parkoviště u Bořeňské chaty. Zde je také možnost občerstvení. Oblíbená je též hospůdka Skalní
sklep v nedalekých Liběšicích. Stanování je zatím tolerováno na prostorné louce pod Jižní stěnou.
Vydatný pramen pitné vody je asi 300 m na jih od tábořiště (50°31'23.695"N, 13°45'59.966"E) . I sem je možné přijet autem z obce
Chouč, ze které odbočíte na polní cestu vedoucí směrem k Bořeni.
Bořeň má historii bohatou nejen z horolezeckého hlediska.
Na Bořeň se váže několik pověstí a byla
také v minulosti navštěvována milovníky krásy a romantiky. Slavný německý básník J. W. Goethe jej
navštívil dokonce několikrát a své dojmy zachytil ve skicáři. Také velký cestovatel Alexander
Humbolt si poznamenal v deníku, že byl nadšen rozhledem a krásou tohoto místa.
První horolezecko - objevitelská činnost je známa již ze začátku tohoto století.
Jména prvovýstupců se však nezachovala. Známá jsou jména Gregor (Řehoř) a Berthold z
Alpského klubu ze Žatce, podle kterých jsou nazvány skalní útvary v západní části Bořeně.
Další jméno z historie bořeňského lezení je Rudolf Lois Scharf, známý svým prvním zpracováním
výstupů z let 1925 až 1945. Podle něj zpracoval Břetislav Logaj prvního českého průvodce (1965).
Další etapa lezení se začíná psát 10 až 15 let po II. světové válce. Tu tvořily mj.
prvovýstupy M. Matrase, V. Matěchy, P. Rady a dalších. Ty zpracoval v dalším průvodci
Rudolf Stuchlík. Poslední zpracování cest na Bořni provedl Stanislav Emingr. Nejprve
formou samizdatu vychází v letech 1988 Jižní prostor, 1990 Západní prostor a v roce 1993
Dodatky + Východní prostor. Později (1999) vychází kompletní zpracování cest a skal na
Bořňi jako součást obsáhlého lezeckého průvodce pro SZ Čechy, který vydává HK Chomutov.
Ještě před knižním vydáním průvodce se koncem roku 1997 objevuje na internetových stránkách
první elektronická podoba průvodce pro tuto oblast (Stanislav
Emingr, Ladislav Vörös) a následující stránky
jsou jeho druhým vydáním.
Nejnovejsi aktualizace zakazu lezeni je na www.skalnioblasti.cz !!!
|
|