Jeskyně

jeskyně

Dnešní výprava (24.11.2001) do jeskyň pravého břehu Labe začala klasicky. Sraz v 9:30 hod u mě před domem v Teplicích. Všichni se dostavili načas, jen já jsem se zpozdil protože jsem si zapomněl sedák. V 9:35 hod odjezd směr Děčín. Asi po kilometru jízdy si Jarda vzpomněl, že zapomněl čelovku a se slovy: "vracet se nebudeme, já na vás počkám nahoře a zatím budu dělat oheň". To mu samozřejmě neprošlo, auto jsem otočil a hurá pro ní. Myslel jsem si že všechno špatné jsme si odbyli na začátku, ale nebylo tomu tak. Auto jsem zaparkoval na Labské Stráni, odkud jsme se vydali po poli ke skalám.
Po mírné asi kilometrové zacházce jsme se objevili v lese kousek od jeskyně jménem Lesní díra. Ta jediná nám chyběla ve sbírce (jen v této části skal) od naší poslední návštěvy. Po chvilkovém hledání jsme jí bezpečně podle plánku našli. Hned hurá, oblékat do sedáků a honem dolů do nitra země.

První šel Lukáš, potom já se Standou a nakonec Jarda. Slanili jsme 8 metrů hluboko do jeskyně a od vstupního otvoru se šířil strašnej smrad (smrad je moc hezké slovo, pro to co tam bylo ve vzduchu!). Lezl jsem první a za mnou zbytek výpravy. Po 15 metrech úzkých průlezů jsem pod sebou v hloubce spatřil majitele strašného smradu. Chcíplé divoké prase, které sem spadlo a teď si tu klidně spalo :-) . Zpátky to nešlo, protože se na mě tlačila zbylá trojka, která řvala "ať lezu dál" nebo tam zdechnou taky. Bylo mi strašně na zvracení z toho smradu!!! Přelezli jsme opatrně nad tlejícím pašíkem a hajdy do hlubin kde se kvalita vzduchu přirozeným prouděním výrazně zlepšila. Docela jsem si oddechl. Knížku jsme tam ale stejně nenašli a teda ani se zaslouženě nezapsali. A zase hurá zpět přes spícího pašíka. Ještě teď to cítím, tu nasládlou vůni. Hrůza. Raději bych přebalil malé pokakané dítě, něž to absolvovat ještě jednou dolů! Na povrchu Standovi podjely nohy a hnedle lezl ze smradlavé jeskyně podruhé a bez lana.
Zabalili jsme věci a vydali se za dalším dobrodružstvím. Jarda s Lukášem se koukli do Máslové díry a Jeskyně přátel přírody. Já a Standa jsme šli prozkoumat údajné spojení jeskyně Dámská a Přátel přírody. Z Dámské jsme se dostali do 2/3 úzké plazivky . Nikomu se moc už dál nechtělo, tak se vracíme zpět na povrch, poobědvat chleba, párky a jiné ohřáté laskominky. Movitější si otevřeli i pivo v plechovce (např. Lukáš :-)).
Cestou k dalším jeskyním (Mezerní a Jílovité peklo) jsme narazili na menší věž (Číhadlo), která měla moc hezký dolez od kruhu na vrchol.

Oddílový náčelník (uprostřed) se svými ovečkami

Na dno poslední navštívené jeskyně se dá částečně slanit. Zbytek tohoto asi 15 m komína se musí proklouzat pomocí zemské přitažlivosti a nízkého kooficientu tření, úzkých a slizských stěn této průrvy.

Vzhůru do hlubin Jílovitého pekla II. Zatím se směje protože neví co ho čeká za 10 minut!

Pokud se člověk asi polovině komína zbavil sedáku a jiných zbytečností, dostane se na dno jeskyně "vcelku dobře". Avšak při pokusu o návrat na denní světlo, každý pochopí, proč má jeskyně název "Jílovité peklo". Komín úzký tak akorát na tělo, kdy jeden vylezený metr vzhůru následuje přibližně stejně dlouhý prokluz zpět. Nahoru se několikametrový komín změní na desítky metrů úporného sápání.

Takovou honičku jsem ještě asi nikdy nemněl

Ohnivý Jarda udržoval oheň k radosti všech

To samozřejmě odpovídá i době návratu. Jaká to však byla radost, když jsme spatřili zapadající slunce a členy podpůrného družstva, které tvořil Jarda, obřadně přikládající polena do své "oslavné vatry".
Po nezbytném, pohanském rituálu, jenž jsme vykonali u plápolajícího ohně a kterým jsme poděkovali všem přírodním božstvům, za to, že nás nechali přežít dnešní den, si sdělujeme zážitky. Nejednalo se jen o zoufalý boj v Jílovitém pekle, ale i zdárné absolvování "Propasti pojídačů mrtvol" (ofic. název "Lesní díra" bohužel nevypovídá nic o charakteru a obsahu této jeskyně). Poté opouštíme tuto méně známou část "Labáku" a již za tmy dorážíme k našemu expedičnímu vozidlu. Akce byla opět super a s vědomím, že nás zde čeká ještě "hodně práce", plánujeme další výpravu.

foto: Olympus Camedia 990 zoom + L.V