Bořeň a vše o něm

Dachstein – červen 2008

Pavel "Henri" Princ

S Ivánkem se znám jen malou chvíli, ale již jsme něco polezli v Sasku. To jeden náš společný známý (L.V) mi jej doporučil... Prohodili jsme jen pár slov o vyšších horách a napadlo nás, no již nevím koho. Jo asi Ivana, ten Dach. Začali jsme plánovat každý po své linii..., nějaké setkání, pro lepší koordinaci. S obtížemi, málem jsem vycuc´ celou tiskárnu, jsem vytiskl vše, co se dá, a co jsem vůbec mohl zjistit o oblasti u Adamek Hütte (Adámkova chata). Ivan do mého historického PC poslal s obtížemi prakticky všechny odkazy, o které jsem se mohl opřít. Díky Bohu, v té oblasti žije jakýsi doktor Míša Kern, je to taková vápencová „fréza“, asi v zimě léčí a v létě dělá prvovýstupy, odjišťuje oblast a na té chatě ještě nosí pivo a stele postýlky (toho jsem byl osobně svědkem, bylo 100 – leté výročí chaty a byla velká sláva, muzika, smích a Zipfer Bier, tak asi musel pomáhat).

Koordinace proběhla u mne na zahradě pár dnů před odjezdem, ... že každý vezme všechno a pod horou na parkovišti se uvidí....., upřesnili jsme si trasu, hodinu odjezdu, předložil jsem časový rozvrh akce, máme to rozplánované na hodiny, aby jsme využili každého okamžiku volna. Trochu mne zatrnulo po zjištění, že další kolegové nepojedou a pokud někdo padne vysílením, nebude mít podporu.

Odlet červenou Zafirou čtvrtek 18:30 – podle plánu, mezipřistání v Praze v Letňanech pro doplnění zásob a nákup kombi kukel v Rock Pointu. Přechod Dolní Dvořiště – bez potíží, a v pátek 02:00 přistáváme na parkovišti pod Vorderer Gosausee. Vytahuju dospělý 20 - letý stan, stavíme jej přímo na ekologické lejno alpské kravky na asfalt (to jsem zjistil, ale až ráno, stále jsem Ivana podezíral, že se trochu připo...). Trochu sprchlo a před rozedněním se kolega stěhuje na teplé břevno zdejší Bus – stanice, stan nevydržel útrapy věků a spodní díl již propouští, HiTech karimatka poslední generace zklamala a proto mne můj soudruh opustil. Moje Izolirermatte made in DDR z prodejny pro instalační materiál v Pirně, bez závad, jen jsem si připadal jako v moři na lehátku. Stan jsem sbalil a už zůstane v Zafiře, za trest ho nikam neponesu... Na obloze jen několik mráčků, to je fajn.

V 7:00 správce místních komunikací otvírá parkoviště, je čas zmizet. Nic se tu sice nemusí platit za parkování, ale co kdyby něco chtěl... Vedle parkují nějací děčíňáci, jinak samí austriáci.

Honem přebalit a jde se, dost se divím, jak mám velký batoh, prý se mu říká sviňa, já ho mám ale docela rád, nosím jej jen s drobnými rekonstrukcemi již 18 let. Ještě že tu není váha, dle rad jistého internetového „magazínu“ nesu 5 litrů pitné vody, prý tam hore je voda drahá, nebo není vůbec. Nápis na cedulce od Alpenvereinu je jasný, Adamek Hütte 4 – 5 St., to je fajn. Vydržím to, trochu jsem před akcí jezdil na kole a byly i ranní běhy, na zdi u domu jsem také něco polezl, tak to musí jít.....

Je 9:00, vidím kmitat Ivanovy nohy před sebou a rychle chytám tempo i druhý dech, sviňa tíží, cesta podél gosauských jezer je nádherná, pot z nás jen stříkal. Fotil jsem jednu kytku za druhou, v Teplicích v zahradnictví, to je kus za padesát Kč a tady se po tom šlape, azalky, hořce, pomněnky, pryskyřníky, lýkovce, petrklíče.

Dorazili jsme pod místo, nad kterým v předminulém století končil ledovec, nyní to je immer vzhůru a za sucha, žádný led a žádný firn. Chata se ne a ne objevit.

Po 5 hodinách !!! pochodu jsme si dali sváču, přišly mraky, déšť a první firnová pole. Nahodil jsem goretex bundu, nechal si šortky, Ivan si na sněhových polích již nasadil mačky, jo bude mi asi prošlapávat stopu. Najednou mezi mraky a kapkami deště Ivan zahlédl chatu a za půl hodky jsme se již třásli zimou v zádveří chaty a přemýšleli, kam hlavy složíme.

Výstup trval 6 hodin, leje jako z konve a z plánovaného průzkumu stěny nad chatou není nic....

Svitla nám jiskřička naděje, když jsme zaslechli útržek rozhovoru personálu chaty s dalšími návštěvníky, český přízvuk prozradil „recepční“ z Budějic.
Sláva domluveno, za 10,3 €, sleva na průkazku ČHS, vyřešen nocleh v „Jugendlageru“, čisté prostěradlo, dvě alpenverainské deky, polštářek, teplo, 3 x suchý, ale čistý WC s vápenným pudýrkem, studená sprcha, 3 nerezová umyvadla, pitná voda z kohoutku „gratis“!! Vařit na vařiči se dá 50 m od chaty, tak nám bylo sděleno...

V 18:00 je čas na Zipfer Bier – 3,6 €, na chatě k dispozici tištěný průvodce po oblasti a na nástěnce v chodbě visí schémata cest. Máme ovšem svoji hromadu papírů a je z čeho vybírat....
Niedere Schreiberwand – 2496 m.n.m, přímo nad chatou nabízí 6 výstupů do VII. stupně obtížnosti. Sestup slanit nebo sejít, podle chuti...

Z nadměrného nákladu, co jsem táhl na chatu mne rozbolely záda, zítřejší výstup je ohrožen. Pivo a trochu utišujících prostředků vykonalo své, bolest zmizela. Na lageru s námi hajali 3 chlapečkové z Košic, chystají se na Hoher Dachstein, pár slov spřízněnou řečí a spinkáme.

V 8:00 snídaně, dle rozkazu vaříme u kamene 50 m od chaty, nad hlavou nádherná stěna. Zpracováváme informace z tiskových podkladů, co to bude......, ještě chvíle nejistoty, firnové pole jsou až k patě stěny. Nacházíme očima místo, kde se dá nastoupit bez stoupacích želez a bez cepínu, tam tedy půjdeme....

Rozhodnuto, bude to „Diagonale IV – V, místy V+, krásná linie. Sbaleno, valíme pod stěnu, sluníčko svítí, je to jihovýchodní stěna, musí to jít. Nacházíme nádherné nýty, perfektní zajištění, festovní nerezové štandy. Atˇ žije pan doktor Kern, má svoji oblast zmáklou!

Niedere Schreiberwand 1. Diagonale H.Gassner, L.Hammerl 30.7.1980 2496 m.n.m. 300 m, 2-3 hod. 5 min. von Adamek Hütte Absteig: 30 min. Ausrüstung: 7 Expres 1.- 8. SL

Lezeme délku za délkou, bolest zad úplně ustoupila, adrenalin funguje, střídáme se na ostrém konci lana, chata je už ze shora docela malinká. Počasí nám přeje. Snad budeme přesně dle časového rozvrhu nahoře. Odpoledne bychom rádi ještě dali druhé kolo, ať si trochu odřeme prstíky.

Ivánek mne jistí, fotím zavěšen ke krásnému nýtu...

Už jsme takřka v půlce stěny, Ivan ani nevnímá a pětková místa vesele přelézá....

Na vrcholu Niedere Schreiberwand, 2496 m.n.m., v pozadí Mitterspitze 2926 m.n.m.

Sestupujeme pěšky, je to opravdu půl hodinka, dole cvičí rakouští záchranáři u chaty spouštění asi plážového lehátka lanovkou, vidíme, že jsme v plné péči, kdyby se něco stalo, hned budeme ošetřeni, tato jistota je nad všechny pleny...

Odpoledne...
Malý obídek, zase 50 m od chalupy, potom lehký odpočinek na pokojíku. Zase si musíme upřesnit z našich podkladů odpolední akci, volba padá na Hohes Kreuz – Westgratturm, 2686 m.n.m. uděláme kombinaci cest Bergführerweg III- IV, místy IV + a Plattenparadies IV – V, jedno místo za VI -. Nástup je 40 min. od chaty, nutno nasadit mačky, je to trochu turistika po ledovci, na hlavu bychom si asi měli narazit helmu, ze Schreiberwandkopf – 2642 m.n.m. padají na firnový svah kameny jak kufry. Je vidět úplně nový zlom v této stěně, místu se vyhýbáme velkým obloukem. Pádím za Ivánkem, co to dá, valí pod nástup jako chrt...

Hohes Kreuz 2a. Bergführerweg horští vůdci AAV Westgratturm 300 m, 2 - 3 hod. 2686 m.n.m. 40 min. von Adamek Hütte Absteig: Abseilen über Ansteig. (lezli jsme dolní část jako cesta Ausrüstung: 9 Expres Horských vůdců a potom Ráj desek) 1.- 10. SL 2b. Plattenparadies 100 m, 1 hod. Zustieg: über Bergführenweg 1.- 3. SL

Ještě překonat trhlinu v ledovci na úpatí stěny a již se blýskají nýty doktora Kerna, to je naše linie. Nad hlavami se nám něco děje, děčíňáci slaňují a trefili se do stejné cesty jako my, malé zdržení, když se střídáme ve štandech.

Dolní část cesty „Horských vůdců“ je bez problémů, orientace snadná, podle nýtů a papíru v kapse. Začínáme se střídat v horní části na tom „Ráji desek“, začínám pochybovat o pudu sebezáchovy našeho doktora, lezení je hladký rajbas na „smirkovém papíru “, pokud dojde morál, lze ale strčit nožku do svislého žlábku, asi od tekoucí vody, nebo od ledovce, který tudy před věky před sebou valil hromady kamínků, nahoru to stále jde, jen mechovky na lezečkách poměrně dost a viditelně ubývá.

Čeká nás poslední délka, je půl osmé večer, z údolí se valí mraky. Snad to stihneme do tmy, sice máme čelovky, ale slaňovat 10 délek nějakou dobu potrvá.

Mám štěstí, zůstal na mne poslední úsek, ouha, začíná přituhovat, žlábky končí a trhlinky také, i ty nýty jsou nějak daleko od sebe. Začínají mi vyjíždět nožky z lezeček, gravitace je neúprosná, jen ty botky drží. Vidím, že tu doktorovi došel nýt, je tu pro něj jen malá dirka, jak pro miminkovský prstík, pro mne je to minus. Sunu se níž a níž, hlouběji a hlouběji u pasu mám foťák, na krku vysílačku, u nosu smirkový papír, vůbec se mi nechce odskočit do Kernova nýtku, já se brzy uzdravím, co ale ten foťáček a vysílačka, to bych asi od malého Ivánka dostal co proto, že jsem mu zničil hračku.

Nýty doktora Kerna – prvotřídní kvalita.

Ivan a moje nožky ve žlábcích...

S posledním vypětím sil zasunu do spárky mimo linii výstupu malého letitého hliníkového čoka, o kus dál vsunu malý hexík a je vyhráno. Obešel jsem VI- místo a nic jsem nerozbil, jsem nahoře a nyní je na řadě Ivan, trochu mu dám průvěs a zvesela volám ať si užije. Pevně držím lano s osmou v ruce a očekávám raketový dolez mého komplice. To jsem to schytal, asi jsem jej nakazil svým strachem, nebo pozdní hodinou. Docela měl při dolezu potíže. Shodli jsme se na klasifikaci VII a, pokud uvažujeme tu saskou. Slanili jsme bleskově dolů, běh přes ledovcové desky a firnové pole a ještě jsme u chaty stihli v půl desáté večer krásný západ slunce.

Večer na chatě proběhlo několik druhů piv a také opatrný diskrétní rozhovor s doktorem Kernem, proč tam nedodal ten předposlední nýt. Byli jsme namlsáni, dokonalostí jištění a toto nás trochu vyvedlo z míry. S úsměvem nám v mezičase během roznášky piv vysvětlil, že nesl plný batoh nýtů, těžkou Aku - Bohrmaschine a najednou v báglu neměl nic, osadil tedy ten poslední a předpokládal, že to projde, no a jednou jej tam snad dodá. Když jsme se ptali na tu obtížnost (jedno místo VI -), že jako to bylo trochu těžší, opět se usmál a řekl, že je to každého z nás subjektivní pocit a až to půjdem vícekrát, ani nám to nepřijde..., docela mne zamrazilo, ale asi na tom něco je. O tom jsme se přesvědčili následující den.... To chceme jít při zpáteční cestě dolů k autu ještě na Grünbergkogel - 2095 m.n.m., to je prý taková krásná oblast 45 min od chaty, kde je několik stometrových lehkých cest a na vyklusání to bude akorát.....

Grünbergkogel, 2095 m.n.m. – stěna jako „struhadlo“

Vyspinkáno, sbaleno, uhrazen účet a s plnou zátěží valíme trochu níž k Zelenohorskému kuželu, děčíňáci nám doporučují, trochu delší, ale prý krásný sestup soutěskou Kogelgasse, kterou se dojde taktéž k Hinterre Gossausee...., byla to ale mystifikace....

Grünbergkogel 3. Einige leichte Routen !!! Hans Gapp 2095 m.n.m. 100 n, 1 - 2 hod. 45 min. von Adamek Hütte (několik lehkých cest!!!, ten Gapp s Absteig: Abseilen über Ansteig. Kernem nemají pud sebezáchovy) Ausrüstung: 9 Expres 1.- 4. SL
Po hodině jsme pod skalním kuželem, okamžitě vybalujeme a jdem do stěny, je pěkný hic a jsme poměrně nalehko, Ivánek šortky a já krátké tričko. Jenže ouha, první délka je moje a okamžitě prstíky dostávají krvavou lázeň od struhadla, pěkné exponované lezení, ale bylo by to lepší tak po 50 letech intenzivního používání. Vydavatel jistého magazínu by sem měl posílat zástupy a až se to oleze, aby mé choulostivé prstíky, zvyklé na teplý píseček nepřišly k újmě....

Dali jsme jednu cca 4 - 5 délkovou cestu a museli jsme lízat rány, pod stěnou je sněhové pole, do ešusu nasypat firn zalít štávou a bolest je ta tam....

Sbaleno a valíme jakousi pravěkou divočinou mezi firnovými poli po doporučené trase. Nádherná příroda, kleč, hořce, krasové závrty, svišti, stále dokola, ta cesta nemá konce, s malým batůžkem vřele doporučuji, ale ne s takovou sviňuchou, co má snad metrák.

Již jdem třetí hodinu a teprve vidíme z hora jezero....., jsme zplavení potem. Rozhoduji se, že se vykoupu v jezeru, at´je voda jen „2,5 cm“ studená, zachrání mi to určitě život při dalším nekonečném sestupu. Projdeme soutěskou, ještě seběhnout svah se stoletými stromy a jezero je na dosah. Vykoupat, pivo za 3,4 € v „ salaši“ u jezera. Ještě po „rovince“ podél obou gosauských jezer, poslední foto Dachsteinu, svačinka u auta na parkovišti a odjezd.

Přijíždíme v pondělí ve 2:00 do Teplic a honem do hajan. Ráno je třeba nastoupit do pracovního procesu a tvářit se nadšeně a jako by nic......