|
V devět hodin je sraz u nádraží v Teplicích (29.1.2011). Rychle se oblékám a pádím do obchodu pro špekáček a nějakou housku, to je nezbytná výbava na takovouhle pohodovou akci. V 9:05 dorážím na parkoviště, kde už se to rojí kolem Martinovo dodávky. Nasedat - odjezd! (Rozkaz to nebyl, nebyl tady totiž žádný "guma" :-). Jardu a Kuldu nabíráme v Jeníkově, papír na oheň sehnali a dietní párečky koupili cestou v Oseku. Jede nás 6! Řidič je Martin Švec, navigátor a průvodce Láďa Vörös, jediná žena Danča Drobná a nakonec tři lezci Jarda Ploch, Kulda a já Honza Masár. Parkujeme v serpentině u závory, nasazujeme batohy a vyrážíme zaskočeni množstvím sněhu po cestě vstříc novým dobrodružstvím. Jestli si někdo myslel "Už tam budem?", tak se spletl, bylo to ještě pěkně daleko! Ostrou chůzí pelášíme až nad a posléze pod Jeptišku. Stála tam pěkně zapadaná ve sněhu. Všichni hned nedočkavě navlékají sedáky a Láďa se navazuje na první konec lana, Martin jistí. První skoba je cvaklá, pak Láďa zakládá "přítele" do spáry a zahřívá si ruce jak to jen jde. Dává pokus o vyšvihnutí se na první "schod", nakonec mi však přenechá svůj konec lana. Na schod jsem se dostal a myslel, že mám vyhráno, ale ouha! Nohy mi kloužou pryč ze skály, mě se však dolu nechce. Pořád se mi v hlavě honí "Kurva, kde je nějakej chyt!". Láďa na mě volá, že je tam pořádný madlo-umyvadlo! To však nenacházím, zato jsem konečně našel dírku na dva totálně přemrzlé prsty. Přes tu se zvedám na další schod a konečně vyhrabávám ze sněhu zrezlý slaňák. Zpod skály se ozývá otázka, zda jsme tu letos první, a ať se kouknu do knížky, protože jestli nejsme - "Tak tam nelezu!!!". Do knížky jsem se nepodíval. Vrstva sněhu prozrazovala, že tam nikdo nebyl a i kdyby byl, tak bych je nechal v tom, že nebyl, aby byla sranda (aby, a by!). Ať si to pěkně užijou! Pak už to šlo ráz na ráz. Vrcholu postupně s promrzlými prsty dosahují: Láďa, Danča, Martin, Kulda a nakonec to všechno zapsané vyfotil Jarda! První dnešní Berg Heil (čti Berk Hajl) je ve vrcholovce! Ještě konstatujeme, že by bylo vhodné do této Staré cesty za 3- dodat ještě 2 borháky, no možná 3 ať jdou přecvakávat žebříčky a vyrážíme k Sudetskému oltáři. Po 2 km vyfuníme kopec a hned hledáme vhodné místo pro ohniště pod skálou. Rosničky v Blesku začínají doutnat pod dřevem, ale mají malou výdrž a oheň nechce hořet. Láďa pronese, že by z nás Jarda Hanuš takhle neměl radost a začne nožem loupat třísky, pak samozřejmě oheň vzplál. Kulda měl nejchlapštější klacek na buřt a to holou ruku!!! Netrpělivě jsem se začal soukat do komína Staré cesty za 2. Když už jsem byl na polici nechal jsem si hodit lano a neohrabaně se pokoušel vyhoupnout rozporem na hranu. Dokonce jsem použil jediný friend co jsem měl, byl spíš kvůli pocitu, než aby mě udržel. Podařilo se, jsem na hraně. Chvilku se pokouším provázat smyci, ta mi však spadne. Odhodlám se k činu a jsem u vrcholovky! Láďa mě hned následuje a pak ostatní. Druhý Berg Heil (čti Berk Hajl) je v kapse. Po slanění opouštíme Oltář i oheň a s konstatování, že je už dost hodin, sundáváme sedáky a jdeme už je na "průzkum". K autu už nám stačí ujít "jen" několik km. Někteří téměř běží! Nakonec docházíme všichni v pořádku k autu. Závěrem: Všichni přežili, což je hlavní! Příjemná únava se dostavila. Kulda měl odřený loket, tedy opět nebyl bez úrazu (určitě měl radost). Někteří večer odpluli na plachetnici z Božkova, někteří se topili v něčem jiné. Ale hlavně, máme v deníčkách dva krásné Horám zdary na Jeptišku a Sudetský oltář!!! PS: Příště R.U.M!  Jeptiška zdola.  Chtělo by to více nýtů :-)  Na vrcholku (blaha)  tvrďák Kulda peče buřta :-)  Chlazení podvozku.  Kompletní sestava. Foto: Honza massy Masár, Láďa Vörös, Martin Švec. Copyright ©2011
Ládíčkovo Pekárna |