Bořeň a vše o něm

Bořeňský východ II.

Ladislav Vörös

V týdnu dost brzo ráno mi přisvištěla sms od Honzy: "Mě se už o tom Děčínském odkazu i zdá :". Bylo rozhodnuto, co budeme dělat tuto sobotu (23.7.2011).

Páteční večerní telefonování rozhodlo, že sraz na Bořni je v 9hod na tábořišti. Cestou jsme ještě trochu opravili cestu plnou děr. Stačila hromada kamení a už se bude jezdit lépe.

Na tábořišti nasadíme batohy na záda a vyrážíme na východ. Na rozlezení si musíme dát něco lehčího. Tak jsme nastoupili do Zvonivé. Naprosto luxusní cesta. Na Bořni nemá asi konkurenci. Slaněním nad Děčínským odkazem jsme se dopravili přímo na nástup Sokolí cesty. Trochu svižnější začátek ale cesta opět lahůdková.

Následující rozhovor na štandu pod Děčínským odkazem:
Jan M. : Já bych ten Děčínský odkaz odsunul na někdy jindy. Dnes se na to nějak necítím.
Pavel P. : Tak já to tedy vyvedu
Jan M. : Já to nechci lézt na druhém! Tak já do toho teda jdu :-)
Bylo rozhodnuto :-)

Nástup cesty od stanoviště L1 (pod spárou) je parádní ostrý sokolík a spára. Po cca 8m končí legrace... Založit něco tutového a jedeme vzhůru ke světlým zítřkům. Dva rozsypané dřevěné klíny jasně svědčí o tom, že Zdeněk Hubka jako prvovýstupce neměl frendy. Honza hlásí něco o tom, že mu kloužou ruce ve spáře. Nějak mi to hlava nebere jak je to možné vždyť spára je jeden dlouhý chyt. Pochopil jsem až když jsem tam dolezl na druhém konci lana. Opravdu to tam "trochu" klouzalo.

Těžké místo bylo překonáno a už do relativně lehčího. Ovázat kameny v horní partii spáry a už se line východem radostný řev "zruuuuušššš" Je dobojováno.

Nastupuje pekelný spárař Pavel "Čenský" Princ. V klouzavém místě spáry se nechá dobrat ještě o 5 cm a po urputném boji slyším shora povel pojď....

Jdu. Asi nejtěžší spára kterou jsem lezl. V "klouzavém" to opravdu po chvilce otálení klouže ale čím výše tím lépe. Ruce pomalu přestávají reagovat na povely ze strojovny co nosím na krku. Hlavně si nesednout.... Dolézám na vrchol pilíře a Pavel povídá něco v tom smyslu, že to není těžší jak za 5. Jen koukám na své odřené ruce až po lokty a myslím si své... Jsem utahanej jak pes a musím si odpočinout, protože ruce neudrží ani lano na slanění natož se zapsat do vrcholovky. Honza to zapisuje a jedeme dolů.

Otevřeme si jeden zlatý krk (Pilsner Urquell ve vánočním bonusovém balení), který jsem vzal na oslavu možného vítězství. Končí další krásný Bořeňský den na nově otevřeném východě. Honzo děkujeme...

1) Děčínský odkaz 6+; původně V A1 - V. Širl, Z. Hubka. Po šikmých plošinách až do místa, kde je po pr. straně patrná asi 35 m vysoká spára (nejvýraznější spára ve stěně pilíře). Spárou vzhůru a přes něk. prahů n.v.