|
Jako správce oblasti "Skály v okolí Oseka" jsem se potloukal v okolí Oseka a koukal na co všechno se dá vylézt, udělat cesta, udělat jištění a osadit vrcholovka. Salesiova výšina je už všem známá, tak by to chtělo zas něco nového. 27. 11. 2010 jsem došel sněhem až nad hrad Rýzmburk. Nikde nikdo, v lese ticho, šumící potok, bobky od srnek a promočený boty. Koukám do svahu od lavičky a … co to?! Mezi větvemi vidím obrys skalky na vrcholu svahu. Udělal jsem pár fotek skrz větve a jelikož se mé boty proměnily v rampouch, mazal jsem zpět do auta, pustil si topení a masíroval bílé palce.  Letecká fotka Oseckého hradu (Rýzmburk) Ráno 4. 12. 2010 telefonuji s Láďou "Hele, na lezení je hrozná kosa, ale doma tvrdnout nechci!". Souhlasí a tak navrhuji prozkoumat tajemnou skalku nad hradem. Vyrážíme. Parkujeme u barokní kaple a funíme sněhem okolo obří zříceniny. Zima je krutá a tak se Láďa vytáhne bundou od Rákosky, kterou šil pro Agostina Da Polenzu na K2 (večer jsem to hned zkoumal v knize). Svah hřbetu obejdeme zleva, přeskočíme potůček a stoupáme do prudkého svahu. Boty kloužou, hrozí pád do potoka, pod bundou začínají topit. "Tady je!" Stojíme pod asi 8m skalní jehlou, kterou lehce pokrývá sníh. Oblézám jí dokola a dělám průzkum možných směrů. Na vrchol se pro objektivní nebezpečí sněhových lavin nedostanu. Na první výstup si budu muset počkat až sníh roztaje a bude sucho. Jsem natěšenej!  Krasavice pod sněhem  Strašně moc se mi nechtělo do toho zasněženého svahu. Byl to boj :-) Dneska 12. 6. 2011 by to šlo!!! Vyrážíme s Jarinem směr Osek. V batohu je i vrtačka a vybavení na osazení fixního jištění. Opět funíme do kopce, ale už bez sněhu. "Tak Jardo, to je ona." Jarda s cigárem hned krouží kolem: "Tuhle hranu bych si dal!" Nemám nic proti. Vylezu z náhorního svahu na vrchol a osadím dobírák, než vylezeme cestu, bude tvrdej. Ještě jedna cesta po hnědý i s vyhlídkou a oblékáme sedáky. Jarda nastupuje. Trocha balancování na hraně a už se sápe přes převísek na vrchol. Následuji ho a šťastně si podáváme ruce na vrcholu. Při výstupu jsem si všimnul, že v nejhezčí stěnce je zrezlá skoba s prádelní smyčkou: "Sakra někdo tu kdysi byl!" Hned po slanění už nastupuji pod skobou do stěny. Je mírně převislá, takže cvakám raději i tu zrezlou historii. Docela jsem se vybál, ale vrcholu jsem dosáhl a Jarin taky. Ze slanění vyměňuji skobu ((bude do "muzea")) za borhák. Celou věžičku jsme takhle oblezli. Šťastní vymýšlíme názvy a přidělujeme klasifikace. Nákres s šipičkama a popisy nesmí chybět. Balíme a s dobrým pocitem vyrážíme ještě zalézt na Salesiovku. Tam dorazí i Láďa, který přijel z Banátu, Mirka a Lůca. Těm vyprávíme o právě zdolané věži a se smíchem přelézáme "novou" cestu.  kdo jí tam asi naklepal....  Herr Ploch na čelbě Tak tento způsob léta je opravdu podivný! Leje a leje a to měl být krásný letní víkend. Neděle 14. 8. 2011 vyrážíme mezi přeháňkami opět s Jarinem na Rýzmburk. Skála je kupodivu celkem suchá. Osazuji vrcholovou knížku, dáme dvě nejtěžší cesty a máme první zápis do VK. A protože je na věži už i VK, tak tady jí máte ;) Děkuju Láďovi a Jardovi, "Kucí máte u mě Zlatej krk!" Průvodce bude na webu massy.ic.cz v sekci průvodce.  zápis je důležitej :-)  dlouhá ruka :-)  Docela jsem se vybál, ale vrcholu dosáhl a Jarin taky. Foto: Honza massy Masár Copyright ©2011
Ládíčkovo Pekárna |