|
|
Honza massy Masár
V 8:50 ve středu (28. 9. 2011) mě vyzvedává Jarda a valíme do Krupky, kde u Černého koně nabíráme Frantu. Ve smluvený čas jsme u Vlasty před domem. Přesedáme do dodávky a jedem směr Hřensko a Falkenstein. Auto je plný - Vlasta, Martina, Vlastík v autosedačce, Jarin, Franta, já (massy) a smečka tří psů, v kufru bágly a kočárek.
Parkujeme na téměř prázdném parkovišti a začíná rozdělování zavazadel. Vlasta si na batoh přiváže podvozek od kočáru, Franta nese jídlo, já s Jardou vršek kočárku a Martina prcka. Psy, ty kurvy, nenesou nic! Snídající skupinka Čechů na nás pobaveně kouká. Stoupáme údolím po pěšině. Po čtvrt hodině jsme pod skálou, co skálou, je to HORA. Svítí sluníčko, sundáváme batohy a svačíme. Jsem tu poprvé a jsem ohromen velikostí skály a vzdáleností kruhů od podlahy.
Jarda v první délce sólo..
Jde se na věc! Soukáme se do sedáků, bereme lana a vyrážíme k nástupu. Lezeme ve dvojicích Megačapák s Hasičem a Muzikant se Stavitelem. První délku zdoláváme sólo s lany na zádech. Je to tak za dva po stupních a vyšlapaných stupech.
Vlasta tahá druhou délku.
Vlasta se navazuje a jako první leze zářezem k druhému štandu pod převisem. Jdu se zatím podívat po polici za roh a objevuji pěknou plotnu s dvěma kruhy, která se nahoře napojuje na naši cestu u třetího štandu. "Tak půjdem tudy, vypadá to lezitelně a odjištěně." Jarda začíná tahat. Kluci zatím dolezli druhou délku a vystřídali se na čelbě. Franta se souká úzkou šikmou rampou . "To je jak plazení na vojně!!!", lamentuje. Když dolezu k Jardovi, Vlasta se už zajišťuje u erární smyce nad oblým žlabem (kruh) zakončeným převískem s kyzy. Francoa ho následuje a vše komentuje: "Tady má výhodu vysokej, já tam nedosáhnu! Tady je to taky pro velký!". Konečně je délka volná a řada je na mě. Nalézám do oblé průrvy, kterou začíná žlab. Tady je to hodně o nohách a tření. Koukám na kruh nad sebou, ale táhne mě to od něj doprava. "Lez to vlevo tím rajbákem", volá na mě Hasič. "Ty vole! Tady nejsou žádný chyty!", nějak se mi do toho nechce. Ale nakonec se přemluvím a nohy zatížím jen na tření. (Pak jsem se doslechl, že někde psali "Lezte to vlevo, jinak spadnete!"). Cvaknu kruh, přehoupnu se přes převísek, prosoukám se spárou a jsem na čtvrtém štandu u busty prvovýstupce Oskara Schustera. Než se rozkoukám, Jarin leze poslední metr rajbasu ke mně.
Nad žlabem.
Fotíme se se Schusterem a ten pacholek si nevyndá ani to cigáro s huby!.
Musíme slézt asi 3 metry dolů na travnatou polici, kde jistící stanoviště tvoří velké hodiny. Taky se tam dá slušně vymočit s pěkným výhledem na Affensteiny. Franta je na řadě. Vzlíná komínem na velké žebro a mizí za hranou. Vlasta ho bez problémů následuje. Jarda je mu ihned v patách. Celou dobu nesu na zádech batoh s pitím a mikinou a na sedáku foťák. V úzkém komíně to bude asi hustý. A taky je! Musím se dvakrát vracet, protože se neprotáhnu. Batoh jsem musel přivázat na smyce pod sebe, aby mě to pustilo. Po výlezu z komína, už si užívám exponovanost chůze po hraně žebra a přelézání průzvy ke štandu. Posledních 15 metrů na vrchol zakončuje sokolík a žebro. Kluci už jásají na vrcholu a já se pouštím na prvním za nimi.
Vrcholové foto s Jardou.
Konečně! Podáváme si ruce a máme radost z krásně cesty, parádního počasí a nádherného výhledu. Při poslední délce jsem si všiml v jednom vrcholovém bloku oplechovaného výklenku, ve kterém byla krabička. Myslel jsem, že je to vrcholovka, ale nebyla. Když se kluci zapisovali do pravé vrcholovky, šel jsem na průzkum oné podivné krabičky. K mému překvapení to byla "keška".
Keška.
Vzorný zápis.
Po vrcholovém snímku následuje čtvero slanění.
Při návratu k autu, mě napadlo, že by bylo super vytáhnout tátu do takovéhle cesty. On nikdy nelezl. Před dvěma lety byl semnou na ferratě v Itálii a moc se mu líbilo. Tohle by byl zas další level. Jenže už to asi letos nevyjde.
"Čau, tady táta! Co děláte o tomhle víkendu? Jedete do skal?"…. a měl to spočítaný! :
Táta
Ségra Anča
Táta poprvé lezecky zdolal vrchol a hned Falkenstein
|
|
