Bořeň a vše o něm

Vánoční lezení 26.12.2011 s CAO Děčín na Bořni.

Ladislav Vörös

Předvánoční pozvánka zněla jasně:
CAO Děčín zve na tradiční Vánoční lezení na Bořni, které se uskuteční o druhý svátek vánoční - v pondělí 26.12.2011.
Jede se vlakem z Děčína v 8:28 (Os6808). Ostatní mohou přistupovat v Povrlech, Ústí (odjezd z UL je v 8:57), dále v Teplicích, Bílině. V Děčíně je sraz nejpozději v 8:00, z důvodu zakoupení společné levnější jízdenky.
Tradice říká, že budeme okupovat první vagón… Chomutováci tradičně dorazí z opačné strany… těšíme se na Vás na všechny, přijďte si zalézt a posedět pod vánočním stromečkem.

Čekáme na Děčínský drak

Je pondělí 26. 12. 2011. 9hod ráno, nádraží ČD Teplice. Společná jízdenka v kapse. Čeká se na Děčínského draka. Skřípání brzd a nastupujeme. První vagón byl opravdu okupován dokonale.

¨

Jenda a holčičí placka

Honza Pácha rozdával nízkovoltážní vývozní pivo se spoře oděnými slečnami na etiketě. V Bílině přistupuje Bílinská laňka s růžovou plackou plnou rumové dobroty. Nestačí se ani ohřát a vystupujeme. Klasická cesta podél tratě přes parovod (ještě ho kluci opálení nestačili rozebrat). Sraz u chaty kde proběhne oblíbené focení. Potom už se parta trhá. Každý jde za svým cílem a snem.

Už na nás čeká :-)

Já s Pavlem razíme směr levý jižní pilíř. Počasí přeje a na rozlez dáme Traverzovou. V amfiteátru už Jiřík tahá Čimu. Je tam dost veselo. Přecházíme na střední jižní pilíř. Pavlovi padla do oka Hadrová (na drobnou radu Honzíka M. :-). Koukne do svého průvodce, kterým mě dost dráždí… Už má jasno, "Nepůjdu koutem ale stěnou". Teď vím, že si tím cestu neulehčil :-). 10m a cestou utroušené dvě jištění které za chvilku opustily stěnu. Obrácené chyty a lehce vlhká stěna i s Pavlem. Cvaká dva nerezové prastaré borháky. Provázat břízu na balkoně je povinnost a šup do kouta. V koutě začíná životní boj. Cvaká 2 rezavé skoby co by ani ve sběrně druhotných surovin nevzali. Nadlézá je ale už dobírám 3 cm :-) Z kouta na hranu a lehčí variantou na vrchol. Bleskové zvolání: jistím pojď je to lehké. Je mi zima tak rád "jdu". Nástup mě lehce potrápil a už hrnu horní kout. Výlez přes kamennou televize s úhlopříčkou 55cm která se hýbe je luxusní.

První společná od chaty...

Dost bylo trápení. Teď něco pěkného na spravení chuti a na oddech. Slaňujeme přes Divnou. Vzpomínám si na ní matně a ne zrovna v dobrém. Lezl jsem to kdysi v pravěku (21.7.1987) jako svou asi 5 cestu na Bořni, v kopačkách, 30m lanem z Lanexu a třemi Walterkami. (Walterky nejsou sestry z Bíliny, ale první české karabiny z duralu)

Pavel a jeho plagiát...

Honza s Jardou odchází na vrchol svaté hory.
Jsem na řadě s taháním. Jdu do ní. Petr mi půjčil svou sadu nových friendů. Na balkón to dám levou, dle průvodce těžší variantou. Moc jištění tam nejde. Na balkóně provazuji mohutnou původní skobu a jdu do vyleštěného kouta. Všechno železo co mám si pro jistotu dám na pravou stranu. Paráda. Zrovna tahle strana se cpe do kouta. Už je pozdě něco předělávat. Zaseknu ruku do velké vyhlazené spáry a jdu. Skoba nade mnou se přibližuje. Kout nechce pustit dál. Je to úzké a pekelně klouže. Vyjíždím pomalu ven a řvu na Pavla, že asi vypadnu… Ke skobě pode mnou je to tak 6 metrů. To bude bomba na balkón. Nebyla. Zastavuji se a zkusím vytáhnout frienda. Jde to a trefuji i správnou velikost. Zasouvám ho opatrně do spáry a po něm i druhého. Už jsem klidnější. Lano dře jde špatně cvaknout, ale hlavně jsem zajištěn. Pavel zdola hlasitě radí, že už jen dva metry ke skobě.

Dávám druhý pokus. Sil není nazbyt. Přelézám nejtěžší místo a skobu mám u hlavy. Cvakám jí, ale lano už nestíhám. Opět kloužu dolů. Nabírám si lano, cvakám ho do skoby a sedím v ní na plný plyn. Nevadí mi, že tam drží sotva 2cm. To ale zjišťuji až za pár dní když jí měním za lepený borhák.

Dolézám na vrchol ke slaňovacímu řetězu a není síla ho ani cvaknout. Už vím co znamená slovo z průvodce "namáhavé". Jsem slabej jak moucha na jaře. Pavel mě spouští dolů. Je navázán na správný konec lana a jde do toho. Rychlovka na balkón a soukáním do hladkého kouta. Boj s frendy je velký. Pořvávám na něj že ještě dva metry… Dal to poměrně rychle.

Pavlééééé ještě dva metry :-)

Sundáváme ze sebe materiál a balíme. Pavel se přesouvá směr Kyselka restaurace u Kádi. Já jdu ještě provětrat hlavu a vychladnout při zaměření GPS skalních útvarů na jihu. Cestou potkávám sestupující vrcholové družstvo CAO Děčín v čele s Jirkou Chárou. Společně se přesouváme do restaurace u Kádi.

Zde je velmi veselo. Ivánek "Robot" Zajan svítí jako by měl vyměněný olej za plnou syntetiku. Dám tři rychlé kousky a doháním ostatní. Bílinská laňka vytahuje rum z domácích zásob který rychle dochází. Už si chodíme k baru pro další. Proběhne společné focení a poté se sál pomalu a nenápadně vyprazdňuje. Zůstáváme poslední. Ani nevím kolik vlaků nám tentokrát ujelo. V Teplicích večírek nekončí. Přesouváme se ke Kryse kde je velmi veselo. Ráno se mi samozřejmě nechtělo vstávat do práce :