|
Nedělní ráno 29. května LP 2011 při temně zatažené obloze vyrážím spolu s naším předsedou Láďou na oddílovou horu zvanou Bořeň. Lezení na písku tehdy nešlo, nebylo tak nějak ideální počasí. Cestou se předsedy ptám, do čeho se asi tak pustíme. Snad půjdeme na západní stranu na Stěnu Nebes, přelézt novou, loni na podzim vzniklou cestu nazvanou "Cesta starých Milců" (CSM). Říkám Láďovi: "To jsem nelezl, byl jsem na západě Bořně naposledy předloni v září na cestě UFO, proto ani nevím o této nové cestě". První cíl dne byl určen. Dalším cílem by mělo být obnovení jištění, již kdysi dávno přelezené cesty a vybudování nového "štandu" těsně vedle, vlevo od nové cesty (CSM). Brzy dorážíme na parkoviště k Bořeňské chatě a pečlivě připravujeme všechen potřebný a nezbytný matroš k lezení i vrtání do stěny. Ve chvilce je vše připraveno a již rychle valíme nahoru nad chatu pod Stěnu Nebes. Na místě hbitě oblékám sedák a těším se na lezbu! "Chceš si to vytáhnout?", ptá se mě Láďa. Já jen odpovídám: "No jasně, budu moc rád na čelbě!" Navěšuji na sedák lezecký materiál, připínám frendy, vklíněnce a expresky. Pečlivě navlékám na sebe přes ramena nějakou tu smyci, kdyby jí bylo potřeba. Poslední kontrola věcí co mám na sobě, a již mažu nahoru ladně a v klidu stěnou, občas založím frend, jen pro sichr, protože cesta je velmi luxusně zajištěna, jak říká náš předseda. Klidně dorážím ke štandu, který je osazen řetězem, a již jistím a dobírám svého spolulezce Láďu.  Cesta starých milců. Odlez z police nad prvním štandem.  CSM. Druhý štand. V další délce se již začínám opravdu rozlézat a užívám si to volné lezení na ostrém konci lana, jak se patří. Následuje druhý a ještě třetí štand, zajišťuji se vždy smycí, opět pečlivě jistím a dobírám, ve chvilce za mnou dorazil Ládík. Jen valí oči na štand a je mu divné, jak je jen možné, že je řetěz u vrtaných nýtů již tak hodně zoxidovaný, když na prvním a druhém štandu jsou řetězy naprosto v pohodě. Asi je víc zasažen z různých vytékajících výluhů ze znělce a možná i z kyselých dešťů. Je to jistě neškodný, ale nevypadá to dobře. Příště to ale raději půjdeme shora raději zkontrolovat, zda je vše osazené jištění v pořádku. Po slanění dolů z cesty ještě mírně upravujeme hliněnou kamennou terasu u nástupové lóže.  CSM. Třetí štand. Neuvěřitelně orezlý řetěz s mailonkou za 12 měsíců... Nikdo nedokáže vysvětlit proč... Jali jsme se splnit druhý cíl a brzy byl uskutečněn. Hned vlevo od CSM po malém průzkumu a troše jemného očištění stěny byl navrtán první lezecký štand. Po osazení štandu jsme se přesunuli z prostoru Levé stěny nebes do sektoru Pravé stěny nebes. Zde se rozhlížíme, co si asi tak dáme za cestu. Koukám, koukám, až to spatřím. Rozzáří se mi oči a opatrně se ptám Ládi: "Ty vole Láďo, mohl bych zkusit nalízt do toho projektu?" Odpověděl mi: "Jestli do toho máš chuť, tak klidně." Je to pro mne výzva. Říkám: "Paráda, to se mi líbí." Jdu opravdu do toho. Vždy jsem si přál mít nějakou cestu na té naší Bořni a toto je má první pořádná šance, tak proč jí nevyužít.  Paráda, to se mi líbí. Mezi Mírovou a Láďovou cestou je (nyní už byl) osm let starý lezecký projekt a já se ho dnes pokusím změnit v cestu. Už bylo jasný i pojmenování, tedy pokud to dám. Ohromně natěšený se navazuji na ostrý konec špagátu. Trochu jsem se třásl strachem, no bodejť ne, když člověk neví, co ho čeká nahoře.  Stará smyčka, která visela v kdysi osazeném nýtu asi osm let. Nedokončený projekt Standy Emingra. Povídám: "Tak já jdu". Hned valím k prvnímu a zatím jedinému nýtu se smyčkou v této cestě. Cvakám ho a z dobré pozice se rozhlížím, co dál. Musím se dát mírně do leva pod převísek, a až když jsem trochu povylezl, zakládám svého prvního jistícího frenda a ostře zajímavými kroky se dostávám pod převis. Držím se, jak to jen jde, nalezl jsem i dobré chyty - spoďáky. Mám roztažené nohy, jak jen to jde a pokouším se založit dalšího frenda do otevřené spárky pod převisem. Nakonec zakládám dva frendy, no padat bych ale do nich asi nechtěl. Je to opravdu jen morálně zajištěno. Zdržel jsem se pod převisem poněkud déle a nyní mne čeká asi nejtěžší část cesty. Jde o to vydrápat se nad převis. Musím dál, opět nohy roztažený, co to jde a pomalu, krůček po krůčku se soukám výš a výš. Funím a v duchu se přesvědčuji, že až budu stát nohama na kraji převísku, mám zcela jistě vyhráno. Opatrně se dostávám nohama na místo, kam jsem chtěl. Zjišťuji ale, že ještě vůbec nemám vyhráno! Hledám nějaké místečko na založení jištění, žádné nenacházím. Sakra, není to vůbec dobré! Musím ještě pokračovat mírně vpravo, jeden nebo dva kroky a pak už snad konečně budu v bezpečí. Po malém váhání jsem tam odkráčel. Zakládám v nepříjemném místě ještě posledního čtvrtého frenda, už ale jen pro "sichr". Pádím si to střemhlav na vrchol. Volám dolů na Láďu: "A je to!"  A je to :-). Je to můj první zářez do stěny Bořně, a má název "Jardova cesta". Paráda, jsem na ni velmi hrdý! Když jsem dobíral svého spolulezce Láďu, tak mi těsně před dolezením cesty, téměř nahoře řekl: "Ty snad jedeš na houbách!" Chvíli jsem nechápal a pak mi to došlo… : .  Byl proveden řádný zápis do vrcholové knihy... Byl proveden řádný zápis do vrcholové knihy (VK) a můžeme sjet dolů. Při slanění jsme si vybrali a označili dvě vhodná místa, kam přijdou navrtat jistící bohrháky (BH). Byli jsme oba v euforii z úspěšně dokončeného prvovýstupu, proto jsme zaběhli kousek východním směrem, zalézt si ještě na Italskou stěnu. Po splnění i posledního neplánovaného cíle se plánovitě dostavila velká žízeň. Opatrně ale rychle sestupujeme k chatě pod Bořněm na klobásu a hnusopivo. Překonali jsme silnou pachuť ze zvláštního piva a klobásy a ještě jsme se jednou vrátili nahoru do sektoru Stěn Nebes. Znovu na sebe nastrojíme lezecké náčiní, opět se navázat na lano a již mastím cestou zvaná "Zakrytá" na vrchol, abych se dostal nad nově vylezenou cestu. Ládík sebejistě leze za mnou, má na zádech batoh, v něm obvyklé věci bořeňského správce, …Hiltku a potřebné náčiní pro navrtání a osazení bohrháků (BH) do mé nové "Jardovo cesty". Jištění pro vylezenou cestu jsme provedli při slanění. Stará smyčka, která visela v kdysi osazeném nýtu asi osm let, byla tvrdá jako drát do betonu. Láďa se jí snažil rozvázat, nakonec ji opravdu vyprostil a má další kus do své muzejní sbírky starého jistícího materiálu. Měl jsem velmi dobrý pocit, on vrtal a já jsem se v té chvíli kochal pohledy z výšky na okolí Bořně z obtížně dosaženého vrcholu. Velmi spokojen a příjemně naplněn slaňuji dolů, bylo dobojováno a naše mise splněna. Hodnocení a obtížnost cesty nechávám na vašem posouzení. Tímto našemu předsedovi osobně děkuji za vzornou spolupráci a osazení nových bohrháků do mé nové cesty! JAROSLAV (JARIN) PLOCH
Foto: Ladislav Vörös
Copyright ©2012
Ládíčkovo Pekárna |