|
|
Ladislav Vörös
Klasická akce HO LOKO LIBEREC.
Slovo dalo slovo a jel jsem se spolulezkyní Evčou. Rychlé domluvy po telefonu a FB. V pátek ještě taktická sms "Bereš lano?" Bral jsem i železo.
Netušil jsem, jestli bude něco v tom množství sněhu a ledu držet.
Odjezd v sobotu ráno v 5.00hod do Ústí. Budíček skoro jako na šachtu... Martin nás nabral kolem 5.30 hod a s malým zpožděním vyrážíme do Žlebu pro mistra "kartinek" Ranpu.
Cestou děláme dvě zastávky a sháníme zelenou a pivo ať po začátku soutěže můžeme plnit kromě lezecké části i část kulturní.
Příjezd do Oldřichovského sedle ke Koze lehce po 8 hod. Popadneme batohy a ve spěchu radím slečně s Favoritem že ho zaparkovala dobře uprostřed lesní cesty plné ledu...
Parkoviště přeplněno ale na nás se dostalo poslední místo...
Skoro kompletní sestava.
Z rozcestí "Oldřichovské sedlo" kolem nálevny U Kozy ("Hausmanka") po zelené turistické cestě směr STRŽOVÝ VRCH A KOPŘIVNÍK. Netušil jsem jaké převýšení mě čeká...
Zde se pomalu zrno dělilo od plev. Přicházíme ke Sněhulákovi a Gorile. Zde je beznadějně přeplněno. Tak pospícháme dál. Oldříšek je náš cíl.
Rozlezeme se na lehce mokré IV jménem Sokolík od pana Čihuly. Dle pravidel na každou věž se smí jen dvě cesty, tak co dáme dál? Volba padla na lehčí Normální cestu. Lehčí určitě nebyla...
Na třetí pokus se nacpu do úzkého převislého komína. První tři tempa byl boj... Máme celkem 7. bodů. To je důvod namíchat si do petky tři magické očíčka :-) . Ochutnáme tu dobrotu
a moc nám to nejede... Jak říká pan Košťál : "Však je to sladké jak hovno z nutrie."
Západní stěna na Oldříška. Parádní dolez na vrchol...
Míchání očíčka :-)
Přesouváme se k Morčounovi. Normálkou nahoru a komínem dolů. Další kousky jsou hned vedle. Skalní brána a Okrajová. Balíme batohy a mocně si lokneme zeleného Očíčka. Koušu to jak
žužu. To se fakt nedá... Další objekt v cestě je Dolní Lysá skála. Tam věším pytel na zaledněné stěnce. Kus nad námi je veselo. Poznávám Koblížek. Parádní věž kde se i člověk zasměje.
Je tu přeplněno a fronta na Normálku. Mistr kartinek dává třetí pokus a je tam. Jen neutrhnout ledovou kouli jako klíčový chyt na výlezu. Martin to dává za ním. Slaňák tu není tak jsem zvědav na sestup.
Pavel sedá na zadní část těla a frčí dolů jak na bobech, ale ty si zapomněl vzít. Martin přeskakuje na mohutný buk po větvi a na medvěda dolů. Za ním se o to samé pokouší slečna menšího vzrůstu.
Ta kmen neobejme ani napůl :-) Musím se smát záchranné akci. Tak tohle si necháme na konec, ať to máme bez diváků. Evča tiše přitaká. Bohužel nám už na to při sestupu nezbylo drahocenných sil.
Příště určitě, už jen kvůli tomu buku :-)
Koblížek Normální cesta III. Na čelbě je Ranpa.
Z Koblížka dolů se sestupuje přes bukovou větev na strom a na medvěda dolů. Někdo má kratší ruce tak potřebuje pomoc zdola :-)
Přesouváme se pod Frýdlantskou věž. Zde padne jasná volba na severní spáru. Krásně tam drží frend velikosti 6. Ruce také, ale v lehce převislé stěně rychle dochází. Zakládám dalšího frenda
na výlez. Vyplatil se. Jedna ruka ve spáře a druhá zabořená nad hlavou do sněhu. Nic moc pocit. Drží to tak jdu do toho a nahmatám i slušný chyt. Ruka to ale neví že je velký. Necítí to :-)
Jsem zvědav jak se s tím Eva popere. Poprala se hodně slušně. Za chvilku je u slaňáku a sestupujeme trojkovým komínem dolů. Není čas a potřebujeme body. Komín je plný vody. Můj pekelný
sedák dostává další rány do vazu. Mokrý oděv je za odměnu. Měním lezečky za pevnou obuv a suché ponožky. Ještě nezbytný mohutný lok očíčka.
Ta petflaška je snad bezedná... Peru se s tím jak s Kůšou u Krysy. Evča kýve hlavou, že nemá žízeň. Je jí to málo platné...
Malá Frýdlantská věž, cesta Boulder spára VIc
Opravdu mi není zima...
Pelášíme ještě na Borovou věž pro dva komíny za jedna a odměnou je nám luxusní vyhlídka do kraje. Další cíl cesty určuje Martin. Jdeme dolů a ztrácíme pracně vydupanou výšku a
brodíme se vysokým sněhem. Začínají mi pomalu docházet baterie. Sněhu je slušně a pěkně mokrej. Před námi je Rozeklaná skála. Dáváme Normálku a sestupujeme dolů. Martin s Pavlem jdou
do Údolního komína. Těžce jako robot nasazuji batoh a brodím se prudkým svahem k Srdci a Žralokovi. Normálka na Srdce je velmi zajímavá. Kdyby těma komínama nebylo vidět až na dno.
Lano nebereme, vždyť je to jen dvojka a na vrcholu není slaňák. Zasluhujeme si za to další lok zeleného očíčka. Zdoláváme Žraloka a vylézáme na hřeben k Panence.
Normálka je za tři ale ty tři hranaté bloky plné sněhu čekají možná na první letošní přelez. Koukneme na sebe a beze slov pokračujeme dále.
Panoramata...
Sestupujeme bukovým lesem k turistické zelené značce. Cestou mineme Koblížek, kde zastavíme a konečně se prokoušeme petflaškou až na dno očíčka. Strašlivá dobrota... Batohy na záda a
pokračujeme dolů směr Sněhulák a Gorila. Zde je stále obsazeno. Na Sněhuláka dáme Normálku. V pohorkách je ta dvojka pekelná. Možná už mám posunutý práh pro hodnocení.
Ještě se nám nechce do hospody tak se zajdeme kouknout na PIC 60. VÝROČÍ VŘSR. Obcházíme věž dokola a vše je takové divné skoro ponořené do tmy. Vidím Pavla, jak padá pod spárou
do frenda a to rozhoduje o odchodu do tepla. Ulovit pár těžkých bodů v kulturní části. Netušil jsem že to pro naší dvojici bude těžší než lezení v totálně mokrých komínech a spárách...
Kolem 19hod přicházíme do nálevny U Kozy ("Hausmanka")
Přicházím k zadnímu stolu a slyším řev mistra Kartinek Ranpu : očíííčkááá. Konečně jednou někdo bude dělat v hospodě větší bordel než já. Mé tušení se vyplnilo :-) . Martin s Pavlem R. nasadili
velmi vražedné tempo. Paní co nám tam posluhovala nestíhala. Než dojím smažáka tak se u našeho stolu s očíčkama otočila čtyřikrát. S tímhle tempem musejí vyhrát. Pavel B. s Honzou Š.
se pouští do kruté bitvy s mistry. Jde jim to a vyplatilo se :-) . Zkouším místní zlatý mok. Nejede mi. Já mám tu hubu opravdu zkaženou tím zlatým krkem s nápisem Pilsner Urquell.
Body potřebujeme. Dopíjím svůj první kousek a u servírky si objednávám své točené očíčko. Té paní by se vyplatilo s tímto nápojem natáhnout k našemu stolu hadici. Jinak bude mít z toho běhání křečové žíly...
Magické očíčko :-)
Nejenže pořádně zachlastali, ale i pořádně zahráli na sladké dřevo...
Doslova se tím prokoušu. Evča nesměle mezi zuby prohodí: tak já bych si dala to jedno oko. Má radost nezná mezí. Připisuji další tři body do naší chudé bodové zahrádky.
Když koukám na ty ploty, co mají ostatní tak se mi chce skoro brečet :-) . 23 hod soutěž končí. Vyhlašují se výsledky. Zdá se mi to nebo mě šálí sluch? Jedna dvojice dala 28 magických ok???
Je to tak... Rozdávají se ceny. Hurá můžu jít spát :-)
20 minut do výbuchu :-)
Hláška večera byla jednoznačně od servírky, když na dotaz po 23 hod jestli jsou ještě očíčka odpověděla : Vy hovada nekulturní, vychlastali jste 10 litrů zelený a nemáme už nic :-)
Dle mého názoru to byla velmi povedená akce. Příští rok jedu zase. Díky organizátorům za vše a Kozovi za úklid -5 bodů kolem své hospody :-)
Pravidla pekelné soutěže stojí za prostudování :-).
Zhodnocení akce a výsledková listina.
Foto: Ladislav Vörös
|
|