|
|
Honza massy Masár
A je tu opět neděle ráno, opět mám vycházky, opět prší a opět vyčkáváme, až takhle mávnu. V deset opouštíme s Korou byt a při mírném dešti nasedáme do Houmra. Dnes je mým komplicem modlanský Princ. Výjimečně nezametá před hradem a jen proskočí bránou. Opět vyrážíme směr Ostrov.
Tentokrát to vezmeme pěkně od "jedničky". Zajíždíme až na konec Ostrova, kde do okna prosím "domorodce" o svolení k zaparkování. Kora se mu jako dík vysere na trávník. Šlapeme k Obelisku. První na seznamu v Bellmannovi je Barbuší jeskyní (Barbucha-Höhlen)/S1, nacházející se mezi Barbuchou a Šikmou věží. Pod zem vede asi pět různých vlezů, které se potkávají v jedné velké místnosti. Podle mě nejde o klasickou jeskyni, není zde ani kniha.
Permoník v Barbuším jeskynní
Vylezu ven a koukám na kout vedoucí na Barbuchu. "Dáme Horám zdar!?". Hned se sápu dvojkovým koutem na věž. Pavel mě následuje. V jednu chvíli se mu smekne ruka a začíná padat, naštěstí se hned zase chytne. "Ty vole! Málem jsem se posral za tebe!!!" volám na něj. Stojíme na vrcholu a nahlížíme do VK. Nejsme tu první, předběhli nás Němci. Začíná nepříjemně sněžit. Rychle se zapisujeme a slézáme dolů. Když jsme u batohů, opět se vyčasí, fajn!
Pavel leze V kout II.
Zápis do VK
V průvodci je vyznačena jeskyně s názvem Hradní sklípek (Burgkeller), nemá číslo a není popsaná. Jdeme to omrknout. Nacházíme strž a díru pod balvan. Ovazuju lano kolem stromku a ručkuju dolů. Pavel se spouští na osmě za mnou. Nacházíme asi jen dvoumetrovou díru. To je divný. Vylezu ven, a než tak učiní i Pavel, vydávám se hledat další jeskyni. O deset metrů dál objevuji uzoučký vlez. Do toho se mi nechce, tak ještě pátrám po nějakém širším (v průvodci jsou vyznačeny dva). Sestupuji do rozsedliny a dva metry vysoko ve stěně masivu nacházím průlez. Jeskyně je dlouhá asi 10 m a celkem prostorná. Za chvilku se ke mně přidává i Pavel. Hledáme knihu, ale nikde nic. Vyrážíme hledat další "Höhle".
Zřejmě v této lokalitě řádila místní bouřka. Leží tu stromy "zlomené" asi půl metru nad zemí. Ten "zlom" je krásně hladký. Také tu vznikají nové cesty. Svědčí o tom i stříbrná karabina cvaklá ve skobě asi 4 m ve stěně.
Obcházím věžičku a koukám pod balvany jestli tam není nějaká ďoura …. a je! Spouštím se dolů po laně. Na první pohled nenacházím žádné pokračování, ale když se kouknu pořádně, vidím úzký průlez do tmy. "Pavle, poď je tu vlez!" Plazím se dovnitř. Je tu docela veliká šikmá místnost, ze které jde komín dolů. Nacházíme knihu a dáváme "Dírozdar 2012!". (Tahle jeskyně je ta jeskyně, o které jsme si mysleli, že to byla tamta jeskyně a tamta jeskyně byl vlastně ten Hradní sklípek.) Zkouším ještě lézt níž, jde to hůř a hůř. Komín se rozděluje. Vlevo to je těsný a vpravo to jde. Dolézám k druhému východu a jen tak-tak se vymrskám mokrým zeleným komínkem ven. Pavel se raději vrací k lanu. Tohle teda byla Vlhká jeskyně (Feuchte Höhle)/S2. No, zas tak vlhká nebyla.
Vlhká jeskyně
Vlhká jeskyně - druhý vlez
Už asi půl hodiny bloudíme mezi skalami a ne a ne najít Bělskou jeskyni (Bielwandhöhle). Tahle jeskyně má více vlezů (S2, S3 a S3), rozhoduji se pro vlez za S3, který je na druhé straně. Rozdělujeme se a obcházíme skály. Potkáme se opět u malého otvoru vedoucího šikmo dolů do pukliny. Uvazujeme lano za kámen a Pavel se začíná na osmě spouštět dolů. Bohužel (po půl hodině zjistím, že bohudík) se neprotáhne, a tak to zkouším já. Sunu se pomalu dolů, 5 m, 8m, 10 m, stojím na zaklíněném balvanu a moje 17m lano nedosáhne na dno! Volám na Pavla, ať lano odváže, hodí mi ho dolů a obejde skálu ke vstupu za S2. "No jo, ale když slaním dolů, tak už to lano nestáhnu!" uvažuji nahlas, ať se necítím tak sám. Dám si lano kolem ramen a soukám se bez jeho pomoci 8 m dolů, přidržujíce se sokolíka ve stěně. Stojím na písečném dně, chodba je široká tak 35 cm. Pavel zatím obešel skálu a volá na mě, zda jsem našel knihu. "Nenašel, je tu ještě úzký průlez dolů, ale tam se nevejdu, to už je asi to pokračování za S4!" hulákám komínem nahoru. Hledám knihu, ale marně. Začínám se soukat za Pavlem ven. Komín je zledovatělý, nahoru mi to nejde. Naštěstí je tam kamarád a zachrání mě. Lano letí dolů. Připínám jümar a šplhám. Prolézám pod balvanem, kde vidím ufňukanou Koru a překvapuji Čenského ze zálohy. A jedeme dál….
Po výlezu z Bělské jeskyně
Opět hledáme. Kdybych neměl ještě horolezeckého průvodce, tak jsme asi ztraceni. Orientujeme se podle názvů skal a cest. Pavel leze na skálu, aby zjistil, že stejně nic nezjistí, protože vrcholovka je fuč a zůstala tam jen tyčka. Já zatím obcházím skály. Opravdu nacházím průlez do podzemí a o správnosti nálezu mě utvrzuje vysekaná šipka ve skále, jde o Pastičku na myši (Mausefalle)/S2. Běžím pro Prince a lano. A zase se soukáme dolů komínem. Asi po 10 m vidím dno a igelitku čouhající z výklenku. Bohužel je to jen ta igelitka. Dolů to jde asi ještě 3 m. To už je pro mě však boj. "Kurva!!!" "Nemůžu nahoru!" "Klídek!", musím se uklidnit. "Bfůůů, hek hek, mrsk mrsk," jsem z toho venku. Nakonec se shodujeme, že knížka asi někomu spadla dolů do trhliny a zůstala po ní jen igelitka. Nebo je někdo trpajzlík a dá se lézt ještě níž. Já to ovšem nejsem. Nacházíme krásné zkameněliny, myslím, že je to inoceramus (Rod vymřelých, obvykle větších mlžů s vejčitou až kruhovitou nerovnou schránkou, obvykle se soustřednou, řidčeji paprsčitou skulpturou. Z jury a křídy, celosvětově rozšířený.). Ven jsem vylezl bez šroubovací karabiny, kterou jsem měl v jümaru, možná leží na dně vedle knihy. Jsme už docela unavení. Dáváme sváču.
Inoceramus v Pastičce na myši
Pořád mám v hlavě těsný vlez do Obří jeskyně (Riesenturmhöhle)/S3 u Obra, do kterého jsem se vloni zkusmo nasoukal. Ale jelikož jsem neměl lano, tak jsem se zase rychle vysoukal. Navrhuji přesun k této jeskyni a Pavel souhlasí.
Kroužek u vstupu do Obří jeskyně
Docházíme ke kruhu, který je na ostrovní poměry sakra nízko. Je asi metr nad zemí a směřuje od něj vysekaná šipka dolů. Vybalujeme Pavlovo dlouhé lano, jeden konec vážeme do kruhu a druhý házíme do tmy. Z minula vím, jak na první úzké místo. Propadnu dolů a po laně se spouštím dalším úzkým průlezem níž, kde čekám na Pavla. Se shora slyším funění a klení. Asi po pěti minutách na mě Pavel volá, že neproleze. To mě mrzí, ale když už jsem tady, polezu dál. Plazím se vpřed, sestupuji ještě níž, další plazení, rozcestí, jdu doleva, špatně, vracím se a jdu vpravo, plazím se, lezu nahoru a na kameni objevuji rozsáhlý zalaminovaný dopis od Gerta. Dál je jen úzký průlez, do kterého jen nakouknu. Vracím se ven.
Ledové paličky
Dopis od Gerta
Když jsem u lana, dozvídám se, že Pavel nakonec prolezl do jeskyně. Musel si sundat mikinu. Lezu s ním celou jeskyní znovu na její konec, vychutnávám si, že pro Pavla je to tu nové a nechávám ho hledat cestu. Jsme u dopisu. Pavel ho pozorně přečte, to jsem já neudělal, a proto jsem nenašel knihu. Kniha byla ukryta v tom těsném průlezu, do kterého jsem jen nakouknul. Tentokrát jsme se jím oba protlačili a knihu našli a také se slavnostně zapsali. Před námi tu letos už byla hromada Němců, ale žádný Čech. Máme tedy "Čecho-dírozdar 2012"! Pomalu vylézáme z hloubky. Jümarujeme nahoru. Vylézám do krásného slunečného odpoledne a čekám na Pavla. Už vidím jeho hlavu. Na první pokus vykoukne jen hlava a jedna ruka. Takhle to nepůjde. Na druhý pokus vykoukne hlava a obě ruce, nohu má ve smyčce v jümaru. Funí a tlačí se ven asi pět minut. Nejde mu to. Takhle proběhnou další a další pokusy. Při jednom mu podávám další lano a snažím se ho vytáhnout ven. Málem prasknou obě gumy, jedna v díře druhá v trenkách. Nic nepomáhá. Odmítám podat Pavlovi kladivo, kterého se dožaduje, aby rozšířil otvor. Dává další neúspěšný pokus. Vrací se do jeskyně. Sbírá kameny a skládá si je pod nohy. Další pokus, nic! Vrací se opět do tmy a přidává kameny na hromadu. Hlava jde ven, ruce jdou ven, žebra se drtí….. "U ááá je venku!!!" Pavel vylézá do krásného ostrovního západu slunce. Celý porod trval asi hodinu a půl. Obličej má od bahna a zítra si možná neutře prdel, ale vypadá šťastně a má radost z jeskyně. Dáváme vítězné cigárko a v šeru sestupujeme k autu.
Dolů na Dülfera
Těsným průlezem dolů
Plazením vpřed
Dírokniha
U knihy v Obří jeskyni
Pavel je venku
Šťasný Princ
|
|
