|
Ivan Robot Zajan
O bivaku v severní stěně Bořně jsem přemýšlel už dlouho. Je konec ledna, a tudíž nejvyšší čas začít jednat, za pár dnů se brány severního prostoru na dlouhých pět měsíců uzavřou.
Je sobota 28. 1. 2012. Po "občerstvení" na bořeňské chatě vyrážíme, Vajgl a já (Guma ví kudy), s ranci na zádech vstříc lepším zítřkům. Před setměním nastupujeme do Koutové 5+/6- od Matrase …. Vzpomínám si z léta, že štand nad druhou délkou je na pěkném balkoně a náležitě, jako paráda, super, pohoda, jej popisuji Vajglovi. Lezu, jak se dá, snažím se co nejčistěji, přesto rozmrzávám u každého borháku, který cesta nabízí (díky Láďo). Když se konečně dodrápu na již zmiňovaný balkon, zjišťuji, že se od léta nějak zmenšil. Nakonec i to Vajgl komentuje slovy: " Ty vole, si říkal, jakej je to pokojíček." No nic, nedá se nic dělat, nějak to do rána doklepem, je cca 18 hodin.
Uvelebuji se na šikmém šutru zapřen o viklající se televizi, Vajgl si na podobnou telku sedá (později i lehá!). Svařujeme dva "budžety" (u druhého dochází plyn), panuje veselá nálada, něco pojíme a jak plyne čas, pomalu usínám.
Probouzím se k jedné hodině ráno, panebože spal jsem skoro 3 hodiny! Potřebuju ch… t, zkusím to vydržet do rozednění. Teploměr na hodinkách ukazuje -3°C. Asi tak za pět hodin, to už nemůžu vydržet. Koukám na hodinky, jsou dvě hodiny ráno. Nedá se nic dělat, lezu ze spacáku, stojím na viklajícím se balvanu a snažím se vykonat potřebu. Nutno dodat, že včera jsem s vypitými "budžety" takový pud sebezáchovy neměl, ale nakonec vše zdárně zvládám.
Ráno, po noční vigilii, musím Vajgla dokonce budit. Chrápe a nahlas, parchant jeden. "Ty vole konečně jsem usnul a ty mě budíš!" Jenomže je světlo a my už můžeme vyrazit. Čeká nás luxusní exponovaná hrana v ranním mrazíku, nezapomenutelnej zážitek!
Třešničkou na dortu nám je "Horám zdar!" na Ostré věžičce a radost z krásně stráveného víkendu.
Robot
P.S. Koutová (Spárová) 5+/6-; M. Matras, V. Matěcha, je opravdu moc pěkná cesta, ale dejte si ji až po deštích :-)
|
|