|
Na neděli (5. 8. 2012) jsme se domluvili s Danem "Hasičem" Hölzlem na klasický pracovní výpad do skal na Bořeňský západ. Měl jsem tam vykoukanou pěknou a hlavně dlouhou linku ve stěně nebes. Večerní telefonát mi potvrdil, že sraz je v 9:00 hod. u Penzionu Bořeň (dříve chata pod Bořněm). "Takhle brzo ráno v neděli na Bořni, to je zostřený režim", poznamenal Dan do sluchátka… Jak řekl, tak udělal. Již v 9:00 hod přebalujeme batohy. Zabalit dvě lana, 20 borháků s lepidlem, vrtáky, skoby, veškeré železo na jištění a hlavně červený stroj jménem "Hroch" od f. HILTI, je nadlidský výkon. Během chvilky vyrážíme pod stěnu. Ještě, že je to kousek za chatou.  První štand. První délku jsem připravil už v týdnu po práci. Není těžká. Trochu tu stěnu očistit a hlavně navrtat první štand, ať se nezdržujeme. Dolezli jsme v plné polní na polici 20 m ve stěně. Dan se nabaluje materiálem a mizí vzhůru v travnatém porostu stěny.  Odlez od prvního štandu je malinko zelenější a zralej na sekačku ... Už ovazuje vzrostlou břízu z volného bloku. Naštěstí vše drží na svém místě. Pár temp a stojí na slušné polici. Okamžitě mě zapojuje do hry. "Pošli mi kovárnu, navrtám borhák", hlásí směrem na štand. Batoh s výbavou mizí ve stěně. Rytmické údery pneumatického kladiva lahodí mým uším. Dole z pod stěny na nás mává LeToš s rozevlátou kšticí vlasů. Samozřejmě, že ho ihned zapojujeme do práce ve stěně. Dan slaňuje a střídáme se na čelbě.  Dan našel optimální místo pro trvale osazené železo.  Montáž borháku.  Střídání. Odlez od borháku je v pohodě a následuje parádní koutek plný travnatých drnů, zakončený nepříjemně kolmou stěnou s obráceně vrstvenou horninou. Borhák chci natlačit do výlezu. Zakládám předrevoluční "Klemmkeile" velikosti č. 4. Soudruzi z NDR to měli zmáklé k dokonalosti, luxusně sedí ve spáře. Tak, teď už strach nemám. Po dvou metrech natluču chatrnou skobu a z ní už rychle vrtám v parádní stěnce druhý borhák. Počasí nám přeje. Není vedro ani zima. Pro upevnění borháku použiji ampuli s lepidlem, které schne skoro okamžitě.  S vrtačkou na zádech pod převísek. Posílám Danovi dolů na štand batoh s vrtačkou. S touto zátěží, bych to asi nepřelezl. Jdu hned do toho, Dan mě hlídá a jistí jak vlastní dítě. Nad borhákem nahmatám parádní chyt, bohužel ale plný hlíny. Čistím ho v nepříjemné exponované pozici. Zaberu za něj, hýbe se. Beru ho opatrně do ruky, jako pyrotechnik nevybuchlou munici. Drží… Zvedám se a zjišťuji, že strach měl velké oči. Jde to velice dobře. V ukloněné plotně našlapuji jak bosý mezi napínáčky a zakládám pro zajištění dva stopery. Odlézám ještě několik metrů výše na malý balkónek. Tady bude osazen 3. borhák.  Asi nejtěžší místo v cestě. K budoucímu štandu pod další kolmou stěnou je to dobrých 8 m v pěkně ukloněné plotně. Opatrně se zvedám výš a výš. Dan zdola hlásí, že mu proběhla rukou již půlka lana. Nejvyšší čas navrtat další štand. Vrtám ho v parádní kompaktní čisté stěně. Dva borháky a řetěz jsou krásná ozdoba znělcové stěny. Skoro jak na punkovém večírku. Jen na konci chybí ta peněženka…  Přelez kolmého fleku je parádní záležitost. Dan dolézá na štand v plné zbroji. Vzal si i největší friend č. 7, ten se určitě bude hodit. Nastartovaný, a v pozoru se hrne do poslední délky cesty. Krásně kolmá stěna pomalu pouští. Prvolezec založil pár kousků železa, ale stále to není ono. Jedno zvednutí a zakládá onoho duralového fešáka velikosti č. 7. Sedá do něj a vrtá výlezový borhák. Je na luxusním místě. Osadit pěkné lůžko, zalepit a šup dolů. Ujímám se dokončení prvovýstupu. Kolmou stěnku přelézám opatrně a jsem opět v lehce ukloněné plotně protnuté spárou. Už dolézám k předposlednímu borháku Cesty starých milců. Dolézt na vrcholový štand bylo dílem okamžiku. Radostí řvu do údolí: máme to!!!! "Studený krocan" je na světě. :  Poslední borhák cesty.  Luxusně zajištěno. Radost mi zaslepila oči a ani nevidím, že od Mostu se na nás kaboní nebe. Černé mraky se hrnou ve velkém. "Dane, pojď!!!". První kapky studeného deště již skrápí Svatou horu. Dan dolézá na plný plyn. Radostně si třeseme rukama, balíme lano a vrcholovou knížku (zápis provedeme dole v suchu). Déšť nám ukazuje, kdo tu velí. Rychlostí blesku sjedeme na druhý štand, pomalu přestává kapat. Dan mezi zuby tiše procedí: "Konečně přestal". To netuší, že okamžitě přijde Mordor v podobě vyklopené cisterny s vodou na naše horké hlavy. Alespoň mi umyl nohy a doma budu pochválen. Dolů na zem pod stěnu dojedeme jak vodníci. Voda nám kape nejen ze šosu. Mé nové modré lano vypadá jak zemnící drát. Radost nám to ale rozhodně nezkazilo.  Veronika dolézá na štand.  Radostí zalepené oči :-) Díky Všem za pomoc při práci na nové parádní lince. Studený krocan 5+; Ladislav Vörös x Daniel Hölzl, Leoš Dvořáček, Veronika Dvořáková; 5. 8. 2012. Vlevo od nástupu "Cesty starých milců" stěnou přímo přes 2 bh, ke štandu (L1 - 20m). Stěnou přes 2 bh pod převis. Dále přímo přes převis a ukloněnou plotnou přes 3. bh ke štandu (L2 - 28m). Vzhůru kolmou stěnou do široké spáry (bh). Ukloněnou stěnou a spárou přes 2 bh "Cesty starých milců" ke štandu (L3 - 20m).  Špinavý ale šťastní :-)  Špindír XIII.  Mrakomor :-)  Posezení s přáteli.  Romantický konec dne. Foto: Leoš "LeToš" Dvořáček a Ladislav Vörös
Stylistické úpravy, upřesnění přímé řeči v textu po rodilém sudetsko-maďarsko-českém místním horském vůdci a pečovateli o Svatou horu, v dobré víře a s vypětím všech sil a se slzami v očích provedl Johan Schluchfliegel Paul… :-) Copyright ©2012
Ládíčkovo Pekárna |