|
|
Lůca-úča MAS
Celý den prší, skály mokrý, tak aspoň procházka mezi pískovci potěší. Když se celodenní mrholení změnilo v deštíček, vydali jsme se k autu. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zahlédla lano na skále! Tamhle snad lezou… v dešti? na rybu! a ještě u toho máguje! Chvilku jsem se rozmýšlela, ale (zdravý) vztek zvítězil, Bohunku jsem zanechala na pospas dědovi a "posílena" Korou jsem se vydala ke skalám.
Panáček už byl dole a pevná půda pod nohama a přítelkyně za zády mu dodávaly patřičné sebevědomí, když mi argumentoval, že skála je suchá a ve slaňáku má přece karabinu a co se mága týče, tak mu to prý vůbec nepomohlo a ruce už má přece čistý (asi aby si neušpinil lano, až ho bude balit).
Oněměla jsem nad lidskou tupostí a přála si být dvoumetrovým stodvacetikilovým Igorem Hnízdem, vytáhnout rákosku a udělit dvě za lezení za mokra, dvě za mágo a dvě za lezení na rybu. Nakonec bychom si podali ruce a on by mi poděkoval.
Realita však byla trochu jiná… Místo aby se panáček zastyděl, tak měl moře, dle jeho názoru jasných a opodstatněných, argumentů a já jsem zas byla tak trochu za blbce. Ale mně to nevadí, jsem spokojená sama se sebou, že jsem našla tu odvahu a šla jim to říct a dokázala odpovědět na otázku (možná hlavně sama sobě): "A ty jsi kdo, že nám to tu říkáš?" A moje odpověď? Ta je důležitá hlavně pro mě samotnou, ale každopádně jsem ČLOVĚK, CO MÁ RÁD SKÁLY A ZÁLEŽÍ MU NA TOM, ABY SE V OSTROVĚ DÁL LEZLO! Proto se nebojím říct nahlas to, co si ostatní možná jen myslí, protože mám strach, že ten, kdo to jednou řekne nahlas, to použije jako argument, proč skály v Ostrově zavřít a zakázat tam lezení.
|
|