|
|
JAROSLAV (JARIN) PLOCH
Jednoho dne mi přišel e-mail od Dana Hölzla, že se chystá do Ostova do jeskyní v okolí Obra, jestli se chci přidat. Po týdenním přemýšlení se rozhoduji, že do toho jdu, potřebuji změnu od věčného lezení a již dlouho jsem nebyl v norách. Mezi tím mi volá Massy, jel by taky, ale o něco dříve, neboť plánovaný sraz s Danem byl na třináctou hodinu v Ostrově u Staré pekárny, že si dáme ještě nějaké díry, protáhneme se a zašpiníme. Tak ok!
V neděli ráno vyrážím z domova kolem deváté a po cestě nabírám již připraveného Honzu s přítelkyní člověka Korou. Směr Ostrov, jedém!!!
Parkujeme na začátku Ostrova za starým chatovým táborem, kde se převlékáme a strojíme do montérkových kombinéz. Kontrola matroše musí také proběhnout, abychom se nemuseli pro něco vracet: sedáky, jumary, lano (jen KDYBY bylo potřeba), čelovka, svačina, termoska s čajem, pivo v plechu, průvodce či plánky (toho všeho JE potřeba), rukavice (ty nemám). A můžeme vyrazit. Vracíme se po silnici kousek zpět a pak do lesa směrem k věži Vratislav. Trochu jsme to přešli, ještě neznáme terén, musí to být v okolí té nahnuté věže. Posléze odkládáme batohy a hledáme tmavé nory, co by mohli býti vstupem do jeskyní. Našel jsem nějakou, tak do ní vstupuji a prohledávám ji, to určitě bude jeskyně, pokračuje to dál a dál. Vracím se ke vchodu a volám: " Honzo, něco mám, tady to vypadá přívětivě!" Řval jsem to čím dál víc, asi desetkrát, než mě Jan zaslechl. Musím to prozkoumat a najít knížku, a tím pádem budeme vědět, v jaké jeskyni jsme. Pak podle vytištěného plánku budeme vědět směry dalších jeskyní (tyto jeskyně nejsou v průvodci). Tak vzhůru do děr! Jsem na čelbě, a to se bojím víc, ale natěšeně.
Jarin při vstupu do první jeskyně
Parádní jeskyně, to mi chybělo, užívám si každý metr prolézání, plazení, soukání komíny atd. Až dole nacházím knihu, ale neodvažuji se k ní přiblížit, neboť jsem dostal (Arachno)fóbii z pavouků, bylo jich tam na mě moc a mezi nimi bych bez újmy jistě neprokličkoval. V tu chvíli to bylo těžší než prolézt otvorem za S4, tak mi nebojácný Honza pro ní došel a podal mi ji. Díky Honzo! No, ale byli jsme velmi mile překvapeni, co nás čekalo. Nejen že jsme zjistili, v jaké jeskyňce jsme (Lapačka-Catcher S2), a budeme se tak lépe orientovat, ale také že zde nikdo téměř rok a půl nebyl a máme ještě osmý průstup.
Massy a Jarin po zápisu: "Lapačka" S2
8. průstup, dvojnásobný dírozdar
Vylézáme ven a hned nahlížíme do mapky, teď víme, kde se co zhruba nachází. Jdeme dál osahat další díru a nahlédnout do jejího nitra. Hledáme vstupní otvory po lese křížem krážem mezi kamenama a opět jsem jeden našel, to by mi zřejmě šlo. "Jdu do ní"! hlásím parťákovi, mělo by to být Vzdušné sklepení S1 a taky že jo. Lehká, kratší, ale pěkná, máme dírozdar a 12. průstup. Pokračujeme v pátrání, Massy objevil vchod opatřený křížkem. Dáme nejdřív čajíček (měl jsem v něm koncentrát Beskydského čaje, lahůdka) a cigárko, než se ponoříme do tmy Faunova Labyrintu-jižním vchodem S2.
Honza vstupuje dovnitř, tak se vrhám za ním. Cestou dolů zjišťuji, že je to opravdový jeskyňářský skvost, nádherný skutečný labyrint, spousta chodbiček, zákoutí a možností průlezů.
Ledové rampouchy
Kost
Faunův Labyrint - Slézání širokým komínem, mírně oslizlým (Jarin)
Sestup pokračuje chodbou do velké komory, kde je osazena kniha č. 1 i s národní vlaječkou. Knížka č. 2 je na samém dně jeskyně v hlavní komoře při obtížnosti za S4 se tam dostanete. Já to jistě zkusím, až se sem vrátím!
Plechová vlaječka
Měděný obal knihy jako z vrcholu
Někdo zde byl již před námi 1. 1. 2014. No a tak po řádném zápisu do knihy okoukneme okolí komory, nahoře, dole, vpravo, vlevo a konečně valíme střemhlav vzhůru zpět až na zem. :-)
Honzík vylézající v bílých rukavičkách z Faunova Labyrintu jižním vchodem
Na zemi se ještě snažíme najít podle mapičky a popisku nejbližší tmavé díry, ale marně. Čas se nám krátí, jeskyně Muffin a Ariadino Klubko se nám nepodařilo najít. Ponecháme to na jindy. Již nebyl čas, tak volíme ústup a přesun na domluvený sraz. Honzík s Korou jdou pěšky, aby mi nezaflákali interiér vozu, já převážím auto ke Staré pekárně. Dali jsme již tři jeskyně, inu můžeme dát sváču a otevřít plecháč na spláchnutí. V mezičase přijíždí Píďa se Zuzkou. "Dan už vyráží z UL," hlásí nám Píďa, a tak čekáme na Dana. Jakmile dorazí, netrvá dlouho a jdeme vstříc dobrodružství na druhý konec Ostrova směrem k Obrovi.
Zpočátku dáváme lehkou S2 Žlutá jeskyně (Gelbe Höhle), aby se Píďa se Zuzkou rozhejbali. Mám radost, že mě Massy nechává jít na čelbě, neboť v těchto jeskyních byl již dříve. Pohodová jeskyňka, zanedlouho jsem v podlouhlém sklípku u knížky. Knížka hodně špatně zabalená asi ve třech igelitech byla dosti zvlhlá, říkám si, který negramotný člověk neumí zabalit věc do igelitu. Posléze ji prohlížím, listuji v ní a hnedle mi to došlo, tak to je jasný, když tu před námi bylo v jeden den asi třicet navoněných exotů se zaplaceným průvodcem, za ty prachy jim mohl alespoň dát instrukce, jak se chovat v jeskyních. Nu což, komerční návštěvníci se přesunuli z Labáku do Ostrova a teď budou strážci a ochránci přírody prudit nakonec tady! To by nám tedy ještě chybělo. Kroutím hlavou a raději vylézám ven.
Venku je připravený Dan, tak co dáme teď? Hnedle vedle je S4 nora. Než Dan dopoví svůj další příběh, je Massy uvnitř a dobývá se do úzkého průlezu v malé ležaté místnosti. Mažu za ním a Dan za mnou. Honzovi se nedaří prolézt, tak mě pouští, nestačím nic říct a Dan se ptá, zda-li to má zkusit, já na to: "Jestli chceš, tak běž a já půjdu za tebou." Dávám tedy přednost staršímu a zkušenějšímu jeskyňáři. Po delší době trápení prokluzuje dolů a zespoda se ozývá, že můžu jít, tak valím. Trochu strachu v očích a prostupuji taky s potížema, ale rychleji propadávám. Honza si sundavá mikinu, aby se dostal za náma. Mezi tím se i Dan vysvléká, protože cesta zpět tudy bude krutá. Říkám mu, že je tu málo místa, tak budu pokračovat dál touto plazivkou. Tak se plazím, plazím, malá komůrka a zase se plazím a vidím světlo, plazím se to omrknout, až vystrčím hlavu ven a hlasitě říkám: "Ty vole, jsem zase venku, to je jiný vchod či co!" Plazím se zpět za klukama, abych jim to sdělil. To už byl Honza skoro u nás s pěkně odrbanou kombinézou. My se tady trápíme, lámeme, odíráme a hlavní vchod je jinde, ale jako varianta vstupu za S4 je luxusní.
Ležatá místnost s (jinou, možná novou, není v průvodci) variantou průstupu S4. (Dan a Massy)
Massy zaujímá vedoucí pozici a pokračujeme honbou za knihou. Úzkých parádních průlezů, zatáček a všeho možného bylo cestou dosti, řekl bych ta poslední do místnosti ke knize byla asi za S4.
Úzký průlez do místnosti s knížkou
Honza v cíli s extra krabicí pro knížku
Kompletní parta krtků, co dobyli jeskyni Žlutá bída (Gelbes Elend) S4
S 26. průstupem provádíme zápis a chystáme se na návrat na zem za Píďou a Zuzkou. "Ruce si podáme až venku", říká Dan! Nejdříve nás čeká obtížný průlez z poslední mísnosti, ten nám dal ale zabrat. Snadnější východ jsem našel, tak nás nic horšího, doufejme, nepotká. Mám radost, je to přece jen cenná jeskyně, neboť sem se každý zase nepodívá.
Na čerstvém vzduchu již čeká zbytek grupy (Píďa,Zuzka),ti si v mezičase dali nějakou S2 poblíž. Jdeme o kus dál do další nádherné jeskyně S3 Motýlí jeskyně. Jdu zas na čelbě a užívám si to. Po prvním komínu pokračuji chodbou a následuje další komín. Volám na Honzu, jestli mám jít dolů tím komínem a odpověď zněla: "Jó, pořád dolů!" Svítím si čelovkou do komína, sakra nevidím dno, trochu mě zamrazilo, nu což, polezu rozporem. Je cca 15m hluboký, slézám se sevřeným zadkem, opatrně, aby mi neustřelily kecky a neviděl dno dřív než světlo z čelovky.
Zhruba 15 metrový hluboký komín v Motýlí jeskyni S3
Zvládl jsem to a mastím dále ke knížce, tradičně provedu zápis, máme dokonce i 85. průstup. A můžeme si to zase štrádovat nahoru. Zuzka s Píďou neslezli, neboť se bez lana báli a raději se vrátili. Dalším naším cílem byla Jeskyně přátel hor (Bergkamaradenhöhle) S3 nedaleko od Motýlí jeskyně.
Ta začínala také komínem, tak Dan nainstaloval lano ke slanění, sedák si neberu a hrnu se ke komínu. Lano použiji pouze k přidržení, kdybych náhodou sklouznul, bylo to celkem mokré.
Sestup komínem
Dan slaňující
Píďa se spouští taktéž
Tak jsme se dostali komínem všichni, i Zuzka to dává slaněním. Bezvadnou jeskyní pokračujeme dále do poslední nízké místnosti. Dostávám se k zabalené knížce, která je zvlhlá a rozpadající se. Čekám, až dorazí všichni, abychom si udělali snímek kompletní jeskyňářské grupy dnešního zájezdu.
Dlouhá ruka, bylo nás pět. (Jeskyně přátel hor S3)
Při zápisu číhám na zpětné stránky (zápisy též z letošního roku) a je zřejmé, že tato jeskyně je dosti frekventovaná, a tím pádem zatížená. Všichni již víme, o jaký business se zde jedná.
Rozpadající se jeskynní kniha
náš zápis
Postupně vylézáme ven, popíjím čaj a žvýkám energickou müsli tyčinku na posilnění. V plánu byl ještě jeden jeskyňářský skvost, a tak se přesouváme k danému cíli. Trochu bloudíme, neboť zalézám do nory mezi kameny, která mě po chvíli nechce dál pustit. "Honzo, pojď se na to juknout, je to divný, tudy to asi nepůjde!" I Dan na to jukne. Nešlo to, Massy trošku poplet vstup, a tak se hledá dál, až se najde samosebou. Vstupuji tedy do poslední jeskyně dne, Sněžná jeskyně (Schneehöhle) S3. Parádní díra s luxusníma průlezama a průstupama, u jednoho z nich jsem měl obavu, kam vůbec zapluju. Byl trochu těsný a to je zřejmé z mého překvapeného výrazu.
Luxusní průlez, zalézám po nohou, které jsou v luftě. Kde skončím?
Nebylo to až tak hrozný, ale při zpátečni cestě to bylo ještě výživnější a dost namáhavé. Na konci jeskyně byla velká podlouhlá místnost, kde jsme se opět sešli všichni. Klasicky provedeme zápis,78. průstup mě mile potěšil. Milou atrakcí byly také dvě okřídlené myši (netopýři), které jsme zpozorovali při odchodu...
Spící netopýr obecný ve Sněžné jeskyni
...a tak raději rychle pryč, ať nerušíme netopýry v hlubokém spánku. Po návratu na vzduch dosud za světla dopíjíme čaje a Zuzka s Píďou se s náma loučí a míří si to směrem domů. To já, Dan a Massy jdeme ještě hledat dlouho nenalezenou Pavoučí jeskyni. Hledáme více jak hodinu, prolézáme a zkoumáme každou díru, prostě všechny, co jsou v okolí místa, kde se má podle jeskyňářského průvodce nacházet, ale marně se snažíme. To mi docházejí i baterie v čelovce, sahám tedy po náhradní, abych viděl na cestu zpět. Tak si za tmy balíme bágly a sestupujeme lesem na turistickou cestu a tou ke Staré pekárně k autu. Loučení a odjezd do svých domovů.
Děkuji všem zúčastněným za báječně prožitou neděli a těším se na další jeskyňářské dobrodružství.
Foto´s : Jan Massy Masár
|
|