Bořeň a vše o něm

Jak jsem políbil Žabího prince.

Honza massy Masár

Při průzkumech svahů Krušných hor a tajů jejich skalních výchozů, jsem se dostal až do údolí nad chlumeckým nádražím. Vyrazil jsem po práci autem až nad Chlumeckou kapli, kde se měla dle informací od Jardy M. nacházet v lese pěkná skála s převisem. Dvě hodiny jsem lítal lesem, od čerta k ďáblu, kolem kaple a nic! Uřícenej jsem sednul do auta a na neutrál jedu z kopce dolu. Stále pozoruju les, zda neuvidím alespoň náznak skal. "Ha!" Parkuju a valím svahem dolů. Je to šutr velikosti lednice. Zkouším štěstí kousek níž a..... najednou stojím na hraně. 11 m dolů pokračuje skála. Buší mi srdce. Obíhám masív a jsem zvědavej, zda to bude stát za to. "Jóoo!" Vykřiknu radostí. Scanuju očima každý kousek, jestli už ve spárách nereznou skoby. Nic, je to čistý! Okolí je sice zarostlé, ale s tím si snad neznámý dřevorubec-záškodník poradí (a opravdu, o několik týdnů později je stěna provzdušněná a okolní dřeviny záhadně leží kolem). Při odchodu, jsem ještě jako třešničku na dortu, objevil v levé boční stěně malou jeskyni. S radostnou novinou frčím domu a těším se na příště.

Žabí princ

Naskakuju se Slávou do vozu a hurá do Chlumce. Už se těším, až uvidí tu novinu. Zatím se kochal jen pohledem na fotku. Parkujeme u chlumeckého nádraží a přímo údolím stoupáme do kopce. Po 850 m jsme na místě. "Na krušnohorské poměry je to párdní!", líbí se skála Slávovi. Malinko popracujeme na okolích náletech a vydáváme se dál po lesní cestě. Za zatáčkou přicházíme k další skalce. Je to takovej boulder blok. Sláva se hned sápe jeho hranou na vrchol a já zkouším cestu středem. Pak už jen obhlížíme blízké okolí a vracíme se k autu.

Sláva leze hranou boulder bloku

Uplynulo několik pracovních týdnů, kdy při dvou rychlých sólo výpadech jsem "kontroloval" břízky těchto skalek.
Už jsem to nemohl vydžet... Sláva maká klukovi na baráku... Volám Petrovi. "Tak zítra vyrazíme, ukážu ti krušnohorské kvaky, stejně je po dešti." Jedeme autem opět přes Chlumec až k rozcestí nad Žabím princem a scházíme k němu dolů do údolí. Nevím, jaký měl Petr při pohledu na skálu pocit. Doufám, že se v duchu nesmál, jakej jsem blbec, že se tahám po kopcích za takovýma kvakama. Každopádně mi ochotně pomohl vyrvat ze skály vyvrácenou soušku. Pomocí lana cvičíme asi hodinu se suchým stromem, který se, po hodinovém přemlouvání a našich mnohých pádech do borůvčí, poroučí s rachotem do údolí. Odpočíváme a já osahávám stěnu. "Hele, vylezem tímhle žlabem nahoru!", nemůžu se udržet a skála je i celkem suchá. Navazuji se na pracovní 17m statiku smyčkou kolem pasu a Petr mě jistí. V pohorkách mi to trochu klouže, ale terén není nijak těžký. Zakládám jednu smyčku a zdárně dosahuji vrcholu. Za chvilku je u mě Petr. Gratuluji mu k jeho prvnímu prvovýstupu - Žlababa 3; Jan Masár, P. Novák 28. 6. 2014. V levé části masívu, žlabem přímo n.v.
O týden později v neděli... Sláva už má konečně volno! Beru plnou polní, batoh těžkej jak svině, všechno na prvovýstup. Hned po příchodu máme jasno, kudy jako cestu povedeme. První se pouštím do stěny vpravo od žlabu. Asi v půlce začínám mít strach - "Sem dáme borhák!" Volám pod sebe. Osazuji hodně nejistou skobu a mírně ustupuju do strany. Vrtám, čistím, lepím... smyčka a únikem přes žlab lezu dolu. "Dáme mu vyzrát." Nastupuji vpravo stěnou přímo pod převis, který plánuji oblézt zleva. Nejsem si jistej a chci dát skobu, ale nikde to není dobrý. Asi desetkrát jsem udělal krok tam a zpátky. Vůbec se mi nechce riskovat. Buším do krátký skoby, ale nic moc. Obvazuju ji smyčkou. "Jdu dál, tak bacha!". Dva kroky a je to doma. Už jen stěnkou k již osazenému dobíráku. Když je Sláva u mě dohadujeme se o obtížnosti a dodání borháku k převisu. Jméno k cestě vymyslíme později. Vracíme se k rozdělanému projektu u žlabu, který rychle přelézáme. Dneska má Sláva s Jarmilou výročí 33 let od svatby - 33. Výročí 5+ je hotovo. Pak vrtáme jištění těsně nad nástup dalšího směru, je tady blbej odskok a bude to těžsí, proto je první jištění poměrně nízko. Věšíme smyčku a takhle to necháme na jindy. Posvačíme výbornej hruškovej koláč od Lůci, a protože je ještě chvilka času, uděláme novou cestu středem levého pilíře. Když dělám u nástupu šipku, čistím ze skály nějaký fleky. "Asi je to tu posraný od pavouků", smějeme se - Kakající pavouci 4-. Cesta k autu si snad do deníčku napíšu taky - batoh byl nějakej těžší než cestou dolu! Večer všechno zapíjíme pivem. Sláva se ptá mojí dvou a půlleté dcery Bohunky, na co pijeme - Bohunka: "Na zdraví, ať nás nepálí buchty!". No a máme jméno pro dnešní nepojmenovanou cestu - Na zdraví, ať nás nepálí buchty 4+; Jan Masár, Vl. Hrkal st., 6. 7. 2014. N vpr. od velkého bloku pod stěnou, přímo na rampu pod převis. Zleva kolem převisu (bh) na polici a vlevo stěnou n.v.

Pokus o první opakování našich cest.

Po měsíci se vracíme k rozdělanému projektu. Sundávám smyčku, cvakám HMS, přeci jenom první bh je nízko a dopad blbej. Vysoká noha, šup a stojím ve stěně. Hned hledám místo na zajištění, abych mohl navrtat další jištění. Dávám háček do prstové dírky, ale vůbec tam nechce držet. Co teď?! U prsou mám jemnou otevřenou spárku, zakládám nejmenší friend 0,25, není úplně uvnitř, ale nic jiného tady nejde. Strach je silnější než já, a tak traverzuji kousek doprava k jištění jiné cesty a dlouhou smyčkou se sichruji. Vracím se a zkouším si sednout do friedna ve spáře. Drží! Vrtačka rámusí v údolí. Když je bh na svém místě slejzám dolů. Jen ať pořádně vytvrdne. Po deseti minutách namáguju ruce. "Lezu!" - "Jistím!" První borhák, druhej borhák, bočák, dlouhej nátah do rovné police, chvilka nejistoty, srovnání nohou, další tři kroky a je to doma! "Jupí!", mám radost, hodně jsem se těšil a bál zároveň, jestli tenhle prváč dneska zvládnu. Sláva leze. Na většinu chytů mu chybí 5 cm výšky, jenže jeho um je znát a brzo je také na vrcholu. "Parádní cesta!"

Vrtačka proklatě nízko u pasu. Prvovýstup Evžen lovec žen 6+

Tak už zbývá poslední volný směr v pravé části stěny. Po stupních pod převis je to hračka, pak to ale ztvrdne. Stepuji u převisu. Nátahy nad něj nikam nevedou, mám strach, bloky vpravo jsou volný. Tluču skobu do vodorovné spárky. Jde jen do půlky, tak jí obvážu smyčkou. Další pokus. Nic. "Nechceš, tam dát borhák?", ptá se Sláva. "Není to těžký, jen si nejsem jistej.", přeci nejsem takovej srab. Když jsem konečně zdomácněl a srovnal si hlavu, nebyly následující kroky až tak těžký. Dolez po hraně do borůvek uzavřel všechny logické směry téhle stěny. 10. 8. 2014 vznikly dvě nové cesty: Evžen lovec žen 6+ (tuto cestu "věnuji" svému synovi Evženovi) a Náprstek Pichpic 4+.

Pivo vám tu nezteplá :)

Děkuji Slávovi Hrkalovi za jištění, obětavost a suprovou společnost.