Bořeň a vše o něm

Tatry 2014 Velká studená dolina.

Ladislav Vörös

Sobota 19. 7. 2014.
4:30 hod ráno. Před domem čeká se svým minibusem "příbuznej" (Michal Varady). Vyrážíme na akci Tatry 2014. Za hodinu nabíráme v hlavním městě pana ing. (Jan Nestler a Markéta). V 16 hod. dorážíme do Starého Smokovce a hledáme rozumné místo na parkování. Rozumné znamená blízko lanovky a za málo peněz. Daří se nám to parádně. Ještě že se s hlídači dá mluvit… Skoro hodina přebalování a přemýšlení, co budeme nutně potřebovat a co ne. Vyrážíme směr rychlodráha. Do cesty se nám postaví stánek s pivem, tak tam jedno rychlé nasvištíme. Potom už nás čeká jen pekelná dřina s vynáškou. Nebyl jsem daleko pravdě… Zastavujeme se ještě na jedno rychlé na Bilíkově chatě. Poslední pozitiva tohoto dne… Ještě se zeptám Jeníka, jak moc pospícháme a jestli půjdeme v klidu. Odpověď jsem už skoro neslyšel a v dálce viděl koncová světla batohu. Motorové myši nasadili vysokou rychlostní laťku. 1000 výškových metrů s batohem na zádech byl pro nás s Michalem očistec trvající 2 hod. a 20 minut. Zbojnická chata byla pro mě jako fata morgána.

Neděle 20. 7. 2014.
Ráno se budím před 6. hod. a jdu na obhlídku terénu. Modré nebe bylo odměnou za pochod smrti. Přebalujeme batohy s lezením a čekáme netrpělivě na snídani. Je po snídani a vyrážíme za Blonďákem (Tonda Biliňák Rudolf) na Ostrý štít. Pod stěnou vybíráme cestu na seznámení. Volba padla na Häberienovu cestu, která je volná a na slunci. Nastupujeme z ledového pole. Na 1.štand to je kousek. Další dvě délky v pevné skále jsou lahůdkové. Popis další lanové délky byl nejistý. Nastupuji na širokou polici, ze které mizím do stěny ke skobě. Lezení už určitě není za IV. Dotahuji k dalšímu štandu, na kterém vytahuji rukou jednu skobu. Pár duralových přátel ji nahradilo. Michal dolézá a hrne další délku. Na vrchol to máme už jen slabých 80 metrů. Poslední dvě délky byly lahůdkové. Nádherný ostrý hřeben. Vykoukneme do Polska a tady se čerti žení. Nestíhám si navléct ani šusťákovou větrovku. Voda se valí snad i ze spodu… Slanění chvilku hledáme a už jedeme dolů. Traverzování po policích zalitých vodou bylo zajímavé. Jsme na pevné zemi a déšť ustává. Nepospícháme a čekáme na slunce. Dorážíme na společný pokojíček pro 20 lidí kde už všichni suší a výhodné fleky jsou zabrané. Před večeří dáváme jednoho plechového "štajgra" za 2,5 €.

Pondělí 21. 7. 2014.
Předpověď nic moc. Vyrážíme po žluté značce směr Priečne sedlo 2352 m/n. m. na Teryho chatu. Slunce nám zatím peče do zad a mě neberou nohy. Několik zastávek a jsme v sedle. Koukáme nad sebe a vidíme vrchol Široké věže 2462 m/n m. Kouknu do GPS a vidím, že je tam keška, takže volba byla jasná. Jdeme pro ni. Lezení obtížnosti II v terénu rozsekaném jak Drážďany v roce 1945. Po slabé hodince jsme na vrcholu a stálo to za to. Rozhled do všech končin. Fotíme, až se čoudí z baterií. Keška odlovena a sestupujeme do sedla a po řetězech směr Teryho chata. Cesta mi připadá nekonečná. U rozcestníku potkáváme Ústečáky a pokračujeme dále. Na Teryně je neskutečný nával lidí. Vystojíme frontu na kapustnicu a teplou plzeň. Zatuhly mi nohy a přemýšlím, že požádám Mira o nocleh třeba i v kotelně na koksu. Nakonec se probírám a jdeme ven, kde začínají padat první kapky vody. Chvilka čekání a jdeme "domů". Před nástupem do řetězů se strhne peklo s bleskama hodně blízko. Schováváme se pod ohromný balvan, který hned pojmenovávám útulňa. Netušil jsem, že to je domeček kamzíků. Klasická zoo. Déšť nepřestává, tak nasazuji své pončo a hrneme to po řetězech do Priečného sedla. Příbuznej trochu maluje čerta na zeď, že se držíme hromosvodu. Alespoň si prohřejeme ruce, kdyby něco. Vše dopadlo dobře a jak vodníci dorážíme "domů" . Opět sušíme, ale tentokrát už u kamen a s plechovým "štajgrem" v ruce. Večeře a pár dalších plechovek nás příjemně uspí.

Úterý 22. 7. 2014.
Prší už od rána a i teplota 7°C není moc letní. Vyčkáváme a nad mapou spřádáme plány. Motorové myši razí směr Starý Smokovec prohřát staré kosti. Rozhodujeme se rychle. Neztratíme ani jeden výškový metr zbytečně.
Razíme směr sedlo Prielom 2290 m/n. m. Modrá značka nás vede přes potoky z průzračné vody na sněhové pole. Stoupáme do neuvěřitelného zářezu plného těžkých mraků. Místy poctivé II lezení a jsme v sedle. Nakukujeme do Bielovodské doliny a svačíme. Připlouvají další černé mraky, ze kterých začíná padat voda se sněhem. Paráda… Otáčíme a pelášíme směr Zbojnická chata. Sestup je parádní. V našem domečku roztáčíme každodenní kolotoč. Sušíme u kamen, pijeme Štajgra a hrajeme karty.

Středa 23. 7. 2014.
Lehce zamračeno, ale konečně bez deště. Vyrážíme směr Strelecká veža 2130 m/n. m. Volba cesty byla jasná. Jedna s údolních cest s hodnocením V a několika hvězdičkami oblíbenosti. Za necelou hodinu jsme v sedélku u věže a sestupujeme do údolí. Parádní cesta mezi balvany. Jsme dole a pan ing. už vymotává první metry svého dvojčete. S Michalem hledáme nástup do druhé údolky, ale nějak se ztrácíme v té záplavě kamení. Skoby nikde a jen tekoucí voda shora po deštích. Sestoupíme několik desítek metrů od věže a hledáme naší linku. Ze stěny se jen ozývá "Jeníčku (pan ing.) už jen tři metry lana". Znovu se vracíme pod věž a začíná drobně pršet. Chvilku čekáme a déšť klasicky nabírá na síle. Jenik ve stěně hrne metry vzhůru, protože není cesty zpět. Balíme to a opět hra na schovávanou pod balvanem. Z chaty pozorujeme už jen motorové myši, jak stoupají stěnou v parádním lijáku vzhůru ke světlým zítřkům…
Po pár hodinách doráží na chatu bez jediné suché nitky.
U večeře padá návrh, že to balíme. Návrh prošel.

Čtvrtek 24. 8. 2014
Posnídáme, platíme a odcházíme. Zbojnická chata se s námi loučí.
Po pár hodinách klidné chůze dorážíme k vozu a odjíždíme směr tropické vedro, které panuje v Čechách. Určitě se ještě vrátím…
Tímto bych chtěl poděkovat svému spolulezci a obsluze Zbojnické chaty, kteří se o nás vzorně starali. Chata po rekonstrukci je ve skvělé kondici. Cena za nocleh s polopenzí po slevě ČHS je 21,- € za osobu.