Pro zvýšení naší malé tělesné aktivity a chabé fyzické kondice, kterou jsme v podzimních
plískanicích vykazovali, jsme se s Ládínkem rozhodli, že budeme pokračovat v našem dobývání
podzemních prostor. Tentokrát náš typ padl na Labák - malé jeskynní království, ukryté v
pískovcových skalách.
Příběh druhý:O focení a netopejrech
Druhá loňská výprava do podzemí byla pouze dvoučlenná. Původně nás mělo být více, ale jak už se to v tom pochmurném podzimním čase stává, na lidi dopadají deprese, které jsou nuceni odstraňovat v různých "obveselovnách". Ať už se jedná o obyčejné restaurace, hospůdky a nebo kuřácké párty v privátních zařízeních. Zkrátka né každý byl schopen odjezdu v 10.00 hodin z Teplic - Lázní v Čechách. A tak vyrážíme směr Labská Stráň jen dva, Vérešák a Já.
Toho dne se nám podařilo prolézt všechny jeskyně v prostoru mezi Děčínskou věží a Čihadlem . Od Netopýří přes Krakonošovu, Jeskyni Přátel přírody a další, až po Jeskyni nadějí. Celkem jich bylo sedm. Nestihli jsme najít pouze Lesní díru. To ještě netušíme, že se zde bude odehrávat jedno z hlavních dějství v příběhu příštím.
Nejhezčí a nejzajímavější byla určitě Jeskyně přátel přírody . Z námi prolezlých jeskyň je nejdelší a nečlenitější. Ve všech jeskyních se zapisujeme do jeskynní knihy, která je obdobou vrcholové knížky na skalách. Ta bývá umístěna na nejzaším a nejhlubším místě jeskyně. Místy naše počínání připomíná klasické zdolávání pískovcových věží, pouze směr výstupu je zcela opačný. Ládík je nadšen ze svého "digi" foťáku a tak fotí o sto šest. Když pak kontrolujeme na LC displeji nafocené snímky, zjišťujeme jednu zajímavou věc. Tou je skutečnost, že výraz v obličeji lidí prolézající jeskyně je dosti podobný mentálně zaostalým spoluobčanům, lépe řečeno debilům. To je pravděpodobně způsobeno tmou podzemních prostor, ale nevíme to jistě a tak bude tento objev předmětem našeho dalšího vědeckého bádání. Máme naplánovány ještě pokusy se zástupci opačného pohlaví a pak se teprve uvidí.
Proto také snímky se svoji osobou přecházím mlčením, navíc o sobě vím, že nejsem zrovna fotogenický typ. Velkou radost mi však udělalo zjištění, že i fešák Ládík má na řadě snímků výraz idiota.
Postupně raději přecházíme na focení vstupů do jeskyň, snímky pavouků - co vypadají jako Černá vdova a foto "netopejrů". Ten nejhezčí a nejmenší se ani nejmenuje netopýr - jeho ctěné jméno je Vrápenec malý (viz foto na titulní straně). Obdivujeme jeho slabé nožky, zachycené do převislé skály. "To by se to lezlo", povzdychnu si, mít tak "zmáklou" jeho techniku zavěšení.
Vzpomněl jsem si na něj hned o několik dní později. A to v hale jedné mostecké TJ, ve chvíli, když jsem vypadával z převisu překližkové stěny. Zkrátka tu "netopejří" techniku zavěšení ještě jaksi nezvládám. A nebo že bych měl viset za nohy? V těch má člověk přece jenom větší sílu.
(Pokračování příště)
foto: Olympus Camedia 990 zoom + L.V
|