|
30.8.2007 Jeden normální, všední Bielatalský den. Dorazili jsme jak jinak než do centrální části kde jsou pořádné stěny. Petr Polívka mi poradil pár napohled hezkých cest. Tak jsme se rozhodli je vyzkoušet. Volba padla na věž Sonnenwendstein s cestou *Unterbrochene Kante za VIIa. Krásná spára přecházející v lehký komínek který vyusťuje na prostornou polici s břízou. Ivan se navázal a šup byl u břízy kde udělal štand. Návazaný Kulda se s vervou sobě vlastní vydal za ním do stěny. Na štadu byl za "chvilinku" . Pro Ivana to už na vrchol byla legrace. Traverz vpravo k 1 kruhu je po velikých chytech (musí se to jít ale ve správné výšce). Nad kruhem je to trochu jemnější a pod 2 kruhem pěkné hodinky. Zdvih nad 2 kruhem je hodně zajímavej. Jen to najít :-). A to je vše o krvavém koleni ;-)  Ivan to hrne co to dá  Štand  Kulda v akci  Kudy dál ?  "Je tu někdo?"  Čím hloubš tím lépe, to ale někdy neplatí pro "spárokomín"  Mistr "Krvavé koleno"  Odlez ze štandu je opravdu po "velikejch"  Cvaknout kruh byla uz pro Ivana legrace  Těsně pod 2 kruhem jsou pěkné hodiny a po "velkých" šup k němu  Přes 2 kruh, který je hodně dobře daný "zum Gipfel" (na vrchol). Kdyby jsi se tajemný BvB ptal proč to překládám tak né všichni jsou tak zdatní němčináři jako já :-) Copyright ©2007
Ládíčkovo Pekárna |