|
|
Sváťa
TCHEIN-SHAN
1989
TALGAR
Vážíme si kletry. Já 31 kg ,příručák 6 kg .Standa 30,5 a 4,5 kg příručák.
Vedle nás lidi kulí oči na váhu a docela se diví co to máme za vaky.
1 4 . č e r v e n e c - p á t e k
Tak konečně zabalenej. Ráno 2 minuty před 6 hodinou vlakem do Prahy. V Praze a "Hurá na poslední české pivo". Pro jistotu na letišti kupuji dva kartóny Budvaru. (opět Budějice)
Letadlo má 15 minut zpoždění. Dávám si ve dveřích do letadla přednost s Bolkem Polívkou. Po dohodě jde do letadla první.
Pilot zvedá IL 86 za rovných 40 s. Při klesání nad Moskvou prolítáme bouřkou. Člověk by nevěřil, že tak velké letadlo se dokáže ve vzduchu docela dobře mrskat. Ještě mít na zádech padák a otevřené dveře, tak je to pohoda.
Jsme v Moskvě. Někteří mají strach z pasovky. Jo tvrdý límečky občas škrtí. Budeme nocovat na Šeremetěvu II. Po loňsku druhá noc strávená na letišti.
1 5 . č e r v e n e c - s o b o t a
Ráno budíček. Uklízečky nás nenechají zaspat. Rychle se musíme přesunout na druhé letiště. Perfektní šťouch. Máme autobus samy pro sebe.Tak ještě objet půl Moskvy. Usínám. Probouzí mě hlad. Dojídám zbytek kuřete.
Standa mě upozorňuje, že jsme skoro na letišti Domodějevo. Jdem se občerstvit. Máme spoustu času . Letadlo nám letí až ve 14.hodin. Je pod mrakem a občas kápne. Došívám roušku. Zvědavé pohledy okolních žen. Asi neví, co to šiju, nebo neviděly šít českýho chlapa.
Konečně sedíme opět v IL 86. Klimatizace je příjemná. Trochu šachují, kde máme sedět. Nejdřív nám seberou palubní lístky a potom se diví, kde sedíme. Ještě musíme vyndat všechny věci z odkládacích prostorů. Takže opět bouřlivý let.
Sedím mezi Karlem Ničem a Božolíkem. Letadlo pomalu roluje. Znovu měřím čas. Zvednul to za 45 s. Takže je o 5 s horší.
K jídlu jsme dostali kuřata. Asi už přestali snášet, tak je nám upekli.
Čím větší ruské letadlo, tím i větší letušky a taky ošklivější. Ty je snad nechají lítat až do důchodu.
Fotil jsem mraky a přiběhla metráková zuřící letuška. Rozčilovala se, že v letadle je zákaz focení. Byla ošklivá, až mě pojala hrůza.
Za chvilku by pod náma mělo být jezero Balchaš a potom Alma-Ata s pěknou hradbou hor v pozadí.
"Připoutat se jdem na finále". Při vystupování z letadla čeká na mě mladší děd z ostrahy letiště. Vypadá to na mezinárodní konflikt . Nakonec si to vysvětlíme a mně zůstává film, který mi měl odebrat. Slibuji, že to je naposled a děd je spokojený.
Jsme v odbavovací hale. Za chvilku vítáme Sergeje a Voloďu. Všechno klape.
Nahoře prý teče hodně vody. Jablonečáci prý čekají od pátku. Je padlá lávka a nemůžou přejít Levý Talgar.
My máme za sebou docela náročný den. Vrháme se na přebalování.
Dáváme na hromadu všechno jídlo. Vypadá to, že tu nechceme být tři neděle, ale aspoň dva měsíce. Dávám se do třídění.Potom to rozděluji na pět stejných hromádek. Každej si bere jednu hromádku a jde zabalit, protože je spousta hodin. Přesunuli jsme si hodinky o tři hodiny dopředu.
Vybalujem spacák a uléháme sice na šutr (mramor),ale v umývadle chladíme Budvar. Dobrej šťouch. Budějice mě provázejí i po světě.
Uléháme a dopíjíme poslední kuželky. Za pár minut bude hodina po půlnoci. Poslední borec se šmrdolí do spacáku.
Heslo dnešního dne " S Budvarem až na konec světa ".
Doktor hlásí " Bez ženských to taky jde".
1 6 . č e r v e n e c - n e d ě l e
Člověku se nechce vstávat ať je to kde chce. Ráno vážíme bágly. Vychází to na 29,5 kg bez benzínu. V průměru je to něco přes 30 kg . Utěšujeme se časem budou lehčí. Jdu hodit záda. Standa mě budí, půlka pěšáků odjíždí sovětským gruzavíkem. Naši Kazaši si dávají načas. Jdu se dospat do haly
a potom jdu na čaj. Vloni se mi zdál lepší.
Konečně autobus. Jedeme asi 40 km k nástupu. Nahazujeme bágly a vyrážíme.
První hodina je šok pro tělo. 32 kg je silně znát.
Ve 13 hodin se prásknem. Jsme ve strži a začíná bouřka. Před chvílí jsme byli zpocení.Teď jsme mokrý jak myšičky. Chvilku čekáme, potom s Karlem hledáme správnou cestu. Našli jsme mužíky. Předtím jsme byli slepí.
Připadáme si jako v botanický zahradě, ale dost mokrý kytky kolem nás jsou skoro o metr vyšší než my.
Postupujeme kolem řeky střední Talgar. Jako správná ledovice hučí a místy i burácí. Začíná prosvětlovat sluníčko a je to veselejší. Teď dochází Standa. Má kudrnatý nohy. " Vole v životě se nenechám ukecat do takových hor". Vidina prvního tábora mě popohnala, že jsem předešel Sergeje. V 18.hodin docházíme
do horolezeckého tábora sice napůl rozbořeného, ale tábora.
U brány (sověti si nato asi potrpí) je cedule s nadmořskou výškou 2650 m. Náš Gerlach má o 5 m víc.
Spojili jsme se s partou jablonečáků . Kazaši je vyhnali z chaty, tak šli s námi postavit stany kousek pod tábor. PROČ ?
Našli jsme solidní flek. Dávám se do vaření. Rýže s cibulkou a se salámem. Na konec hlt Jindrovy domácí slivovice.To je síla. Ani dech jsem nemohl chytit. Aspoň 70 procent. Kluci mají strach, že se do stanu K 2 nevejdeme.
Heslo dne "Já jsem jak slabej motor,malej kopec a hned jsem zadřenej". Usínáme v rozboru jestli jsme ještě schopný jako chlapy. Většina říká jo.
1 7 . č e r v e n e c - p o n d ě l í
Celkem dobrá noc. Vstáváme kolem 6.hodiny. Je to sranda se vybalit . Ohřívám žampiónovou polívku. K tomu kousek sýra a chleba. Nakonec čaj. Balíme. Bágl mám zabalenej a neustále zjišťuji, že se válí kolem plno mých věcí. Tak konečně zabalenej. Jak vánoční stromeček. Suším rukavice a čepici.
Vyrážíme v 7.hodin. Čeká nás opět solidní tůra. Už jsou vydět ledovce. Na první pohled vypadají, že jsou na dosah. Ale budeme šlapat celej den, než se k nim dostaneme.Děláme přestávku v 2950 m.
Ropák se opět loudá. Jablonečáci vyrážejí, my se rozhodujeme.
Před námi je masiv Karaulič - Tau. Jsme ve 3350m a děláme polední jídlo. Menu : paštika,chleba a špek.
Nad námi je ošklivý černý ledovec. Sušíme kompletně věci. Začíná se projevovat únava. Je to poznat ve tvářích. Za chvilku budu mít suché pohory. Heslo dne "Chceš - li mít vodu v pohorách tak, se vydej na hory."
Domlouváme se co dál. Někdo říká, že jdem moc rychle. Projevuje se na nás špatná aklimatizace. Nahoru jdem neustále kolem ledovcového potoka. Ještě jeden práh a jsme pod ledovcem. Dofotil jsem první film. Ledovcový práh máme za sebou. Děláme přestávku. Domlouváme počet dní na výstup. Potom dělíme potraviny asi
tak na polovinu. Jednu polovinu schováváme mezi kameny pro zpáteční cestu.
Potom ještě vystupujeme 200 výškových metrů. Táboříme na kamenné moréně ve výšce 3650 m. Za dnešek jsme vystoupily 1000 m nahoru. Za poslední dva dny to je dost velká drba. Z naší skupiny přicházím první a proto buduji kamennou plošinu pro stan. Další přichází Jindřich,kterými pomáhá mi se stavbou stanu. Ještě zakotvit šnůry a skalní hnízdo stojí.
Začínám vařit bramborovou kaši se salámem. Klukům to chutná, i když jsem kaši vařil poprvé. K pití vaříme bikavu a na druhý den připravujeme gulášovou polívku. Já píšu deník a Božolík vaří kafe.
V hotelu Forum by neuvařili lepší. Standa si udělal osobní výškový rekord. Je dost zmordovanej. Přichází ke stanům a s báglem na zádech sebou praští na zem. Leží 5 minut než se zvedne. Já se cítím jak po celonočním mejdanu.
Teď kluci objevili někoho pod námi. Zatím není rozpoznat, kdo kráčí v našich stopách. Jsou to tři Kazaši. Přecházejí nás a jdou nahoru.
Heslo dne " Místo kyslíku dej si českou slivovici."
Po ní taky nemůžu popadnout dech. Lezeme do stanu. První úmluva byla, že se budeme ve stanu střídat na dvojice a trojice. Zase ležím ve třech. Postupně usínáme a celou noc se střídavě budíme. Standa ležel na boční stěně a ráno byl dost mokrej.
Ráno chcem vyjít v 6.hodin. Nahoře v sedle chcem být do oběda.
Plán je natáhnout 300 m fixu do sedla Surového.
1 8 . č e r v e n e c - ú t e r ý
Ráno se budíme skoro součastně. Docela mě bolí záda. Ještě ležíme. Nikomu se nechce ven. Ve spacáku je příjemně. V noci jsem si sundal spodky. Bylo docela teplo.Nakonec vylézám první.
Zapaluji vařič. Jeho zvuk člověka docela uklidňuje a dává mu pocit jistoty. Ještě je tma. Svítím si čelovkou. Jdu pro vodu a vařím bikavu. Ohřívám čaj a gulášovku z předešlýho dne. Svítá. Odkrývá se panoráma hor a ledovců. Je se na co dívat. Balíme stan a bágly. Když máme skoro zabaleno přicházejí mraky. Rychle stavíme aspoň jeden stan. Hory se zahalují a začíná sněžit.
Ležíme ve stanu jak sardinky. Kluci se k sobě tulí. Já,abych měl místo na psaní tak jim ležím skrčenej u nohou. Jinak všem je líp jak včera. Přece se jenom naše organismy začínají aklimatizovat.
Všem už smrdí nohy.
Vyndavám spacák . Krásně jsem se vyspal stočenej do klubíčka. Venku se huláká, že se za půl hodiny vyráží pod sedlo.
Rychle zabalit stan. Přesto vyrážím mezi posledníma. Našel jsem správný tempo a dostávám se pod sedlo bez přestávky na jeden zátah.
Pijeme slivovici z Horní od Moravských Budějovic. To je lék. Božolík mi dělá foto při psaní.
S Rusama se domlouváme co dál. Z doliny se na nás valí sníh. Rychle stavíme stany. Připravuji místo pro vařič. Ještě pro vodu a stavím na polívku. Ostatní jenom koukají. Jsem z toho trochu podrážděnej a radši zalézám do spacáku. Kluci mi přinesou polívku do stanu. Silně sněží. Zase spím. Probouzí mě sluníčko. Lezu ven a mám mlsnou. Protože nejsem sám, vaříme s Božolíkem kafe.
Domlouvám se s Voloďou, že za hodinu, až to trochu zamrzne, půjdeme natáhnout fixní lana. Průšvih. Zapomněl jsem doma návleky na boty.
Kluci přinášejí lana.
Heslo dne." Když dočůráš metr před sebe, vylezeš kilometr nad sebe."
Půjčili mi návleky. Sám beru 80m lana. Není to náročný, ale je hodně nového sněhu. Voloďa natahuje první a já druhý lano. Ještě nám schází zafixovat výšvih. Bíďáci Kazaši. Kdyby taky vzali lana tak jsme to natáhli celý. Dolů to jsou schody. Začíná trochu mrznout a pod nohama to začíná křupat.
Když se dívám shora je to fantastická podívaná. Tábor pod náma vypadá jak barevná beruška se spoustou puntíků.
Kluci mají pro nás připravenou polívku a čaj. Polívka má tu schopnost, že když do ní vrazim lžíci ,tak stojí. Je vynikající!
Zapiji to kávou . Začíná se stmívat. Zítra půjde Ropák a Jablonečáci jako první skupina a my to odvěsíme.
Spím sám s doktorem Ropákem. Už teď solidně chrápe. Všichni jsou už zalezlí. Ještě probírají dnašní den. Ve skalách hvízdají kavky. Cestou do průsmyku jsem na pilíři viděl krásnej trs žlutých kytek. Je to neskutečný. Všude věčný sníh a led. Výška 4000 m. Mít tak jejich odolnost. Nahoře se valí černé mraky.
1 9 . č e r v e n e c - s t ř e d a
V noci jsem se dost budil. Bolely mě záda. Chvílemi jsem bděl, nejlíp se spí ráno. Vstáváme později. Kazaši a Jablonečáci vyrážejí dřív. Na snídani máme namazanej chleba a špek. K pití teplej vitacit. Mám zabaleno jako první. V nejprudším svahu mě to chytlo. Je to sranda vykonat potřebu v takových podmínkách. Člověk je zvyklý na určité pohodlí a tady musí zaseknout cepín a jednou rukou se držet. Ještě že kolem je spousta čerstvého prašanu, takže hygieně je dáno za dost.
Za chvilku jsem u prvního fixu. Terén není náročný, ale cvakám se do něj. Člověk si v něm může líp odpočinout. Proti včerejšku, kdy jsem šel na lehko, je to znát. Dívám se za sebe a kluci se mi ztratili. Tak jdu sám. Kousek nad ledovým převisem, který obcházím vlevo, vidím Jablonečáka a jsem docela rád, když hlásí, že kousek nad ním je tábor.
Ještě dělám fotku ledovce.Jeho vnější struktura je fantastická. Při troše fantazie v tom můžete najít skoro umělecká díla.
Nacházím místo na stan.Musím dost hrabat sníh a z firnu nadělat cihličky,s kterými obložím stan proti větru. Sněží a je zase mlha. Proti hladu sním čokoládu. Chvilku čekám a potom zalézám do stanu a do spacáku. Nevím za jak dlouho přichází Božolík. Jdu mu pomoct stavět stan. Kluci ještě nejdou. U sousedů si dávám kafíčko. Je to divný, že nejdou. Beru cepín a mačky a jdu jim naproti. Potkávám je asi 200 m pod vrcholem.
Šlapu jim stopu, protože naše stopy jsou zasněžené. Balím jedno lano a dobírám kluky. Ropákovi beru bágl. S doktorem Ropákem začínají problémy. Místo,aby nás zachraňoval, tak je to obráceně. Společně jdem nahoru. Nejhůř na tom je asi Jindřich. Vyndavám mu věci do stanu a dáváme si hlt slivovice. Stačí málo
a pociťuji účinky alkoholu. Božolík s Jindrou vaří ve stanu rýži se salámem. Není to slaný a je to neurčitá hmota.Kluci mají hlášky, že jsem to vařil já. Tak žádný kecání pánové! Hlad je, a proto se cpem touhle hmotou.Doktor má kouzelný dotaz,"kde tady bereme vodu". Je to sranda s takovým borcem v těhle podmínkách.
Když jsem přišel do předešlého spodního tábora, tak jsem měl pocit,
že jsem po pořádným mejdanu. Teď ten mejdan trvá bez přerušení aspoň týden. Zálézám do spacáku. Občas někdo leze ven. Asi na záchod. Ve vedlejším stanu hučí vařič. Holky navazují rozhovor s Kazachama a přitom štěbetají. Výškoměr ukazuje výšku 4320 m.
Zítra podniknem aklimatizační výstup na Ak-Tau (Bílá hora) 4700 m . Hlavně záleží na počasí. Ropák se nafetoval a teď se Standou společně funí do spacáku. Ze Standy jsem si udělal psací stůl. Občas sebou mrskne
nebo se přehodí. Jindra s Božolíkem taky spí.
Potřebuji se pořádně napít.Docela se těším,až si dám doma něco dobrýho. Začínám přemýšlet o různých hovadinách. 6 000 km je dost velká vzdálenost. Přemýšlím, co doma. Tady místo domova máme stany blízko u sebe, abychom měli k sobě co nejblíž. Místo ulic stopy ve sněhu. Mezi tím leží bágly, hůlky a cepíny.
Znovu potřebuji na záchod . Asi jsem nastydnul. Co dělají kluci ve druhé skupině? Říkáme jim pěšáci. Těm dole asi dost prší. Taky to nemají za procházku rajskou zahradou. Heslo "Ty co si píchli drogy tak jsou grogy". Mám na mysli doktora Ropáka.
Ve vedlejším stanu při kafíčku jsme s Mílou a Martinem dobře pokecali. Moc si přejí, aby zítra bylo dobré počasí. Z našeho tábora musí být do okolí překrásný rozhled. Zatím není nic vidět . Mlha stokrát jinak a pořád není nic vidět.
Ostatní jsou už ve spacáku, tak taky zalézám. Ještě než usínám se dívám ventilačkou ve stanu ven a vidím tmavomodrý obzor.
Okamžitě lezu ven. Nejsem jediný, kdo zaznamenal změnu počasí.
Venku probíhá úchvatné divadlo. Mlha se trhá a my poprvé vidíme,
kde vlastně bivakujeme. Postupně se odkrývají okolní vrcholy a zapadající slunce v údolí nám předvádí divadlo ,které se nedá zapomenout.
Nejdřív sedíme a díváme se, potom hromadně fotíme s jediným cílem. Zachytit a zaznamenat to, co se odehrává kolem nás. Pár pěkných snímků se asi povede.
Nad námi je pěkně zasněžený výšvih. Martin ho okamžitě sjíždí po zadku. Ptám se ostatních " Není to náhodou taky učitel". Dostávám jednohlasnou odpověď. "Je to učitel". Nakonec to sjedeme jako jeden muž.
Po západu slunce se rychle stmívá. Beru si prášek na spaní a rychle usínám.
2 0 . č e r v e n e c - č t v r t e k
Ráno mě probouzí křupání sněhu. Kluci už jsou venku. Ještě chvilku ležím ve stanu. Dobře se mi spalo. Poprvé se cítím fit. Venku je překrásné ráno. Obloha bez mraků. Východ sluníčka. V noci musela být pěkná zima. Pohory jsou úplně zmrzlý. Je problém se do nich dostat.
Vyrážim do svahu s foťákem vstříc sluníčku.Fotím slunce a snažím se vyfotit strukturu sněhu a jeho povrch. Měním objektivy a filtry. Nakonec dělám autoportrét na sněhu.
Pomalu se vracím a ze zbytku rýže vařím. Přidávám instantní polívku a dělám z toho snídani. Přidáváme k tomu špek a chleba.K pití mlíko ze sunaru.
Všichni kromě Jindry jsme venku a snídáme. Jindra pořád silně kašle. Posíláme Ropáka ať se jde na Jindřicha podívat.
Mezitím si připravujeme věci na tůru. Ak-Tau je chodák. Bereme to jako aklimatizační výstup. Na pohled je to krásnej kopec.
Docela brzo jsem nahoře. Za chvilku dochází Bohouš. Společně se fotíme. Kluci přicházejí skoro součastně. Opět fotíme. Výškoměr ukazuje 4600 m. Kazaši tvrdí,že jsme ve 4700 m. Pro kontrolu schází mapy.
Tady nic podobnýho neexistuje. Skoro panenský kraj. Dolu sbíhám. Sníh se lepí na mačky,tak je sundavám a jedu jako na lyžích. Je to rychlé a paráda.
Po příchodu do tábora se dozvídám,že s Jindřichem to je hodně na levačku. Neudrží se ani na nohou. Najednou je před námi obrovský problém,co s ním a co dělat. Jsme ve výšce asi 4300 m. Někdo říká, že spouštět dolů žlebem je nesmysl. Je to výškových 400 m. Jindra má horečku minimálně 400C a přímo hoří.Musíme ho dostat co nejdřív dolů. Rozjíždíme akci. Já se pomalu loučím s myšlenkou ,že půjdu
na Talgar. Juraj by na to sám nestačil. Nejsou důležité vrcholy, ale kamarádi. Stejně jsem z toho vedle. Balim si kompletně věci . Nepotřebné věci nechávám Božolíkovi. Kluci mezitím zabalili Jindru do spacáku a do karimatky. Připoutali jistící lano a natáhli fix.
Akce začíná a všichni si uvědomujeme ,že tyhle hory nedávají nic zadarmo. Pomocí lan ho pomalu spouštíme žlebem. Dole ho táhneme jako saně.
Dostáváme se do předešlého tábora.Tam vysoukáme Jindru ze spacáku
a pokoušíme se s Jindrou udělat pár kroků. Vypadá to mizerně.
Nohy se mu rozcházejí a očividně ho neunesou. Mám s sebou jídlo.
Střídavě do něj cpu čokoládu, sýr a ionťák. Přece jenom změna výšky začíná blahodárně na Jindru působit. Znovu ho podepíráme a snažíme se jít dál. Ze začátku to jde těžce. Po pár set metrech to jde očividně líp. Jindra je borec, pořád říká, že je to dobrý.
Na první pohled je jasný, že to není pravda. To náš Ropák to je jinačí kvítko. Potřebný prášky rozdává jako svátost. Jindra kvůli němu prochladnul a jak jsme se později dozvěděli,dostal oboustranný zápal plic. Podle doktora snášet ho druhý den, tak je pozdě.
Juraj Jindru taky něčím nacpal. Později se dozvím, že mu dal koňskou dávku mumia. Jindra se pomalu rozchází a za podpory Juraje dokáže jít. Sice pomalu, ale jde. Juraj nás posílá zpátky, že to zvládne sám. Dole je velkej horolezeckej tábor s doktorem. Velká klika . Vysílačkou přivolají vrtulník a ten Jindřicha převáží do nemocnice do ALMA-ATY. To všechno se dozvídáme později.
Teď pomalu scházíme dolů. Jdem až k plesům. Tam se rozdělujeme
a se Standou se vracíme zpátky do tábora pod žlebem.Tam čeká Ropák.
Poprvé postavil sám stan. Vařím si tekutý pudink a najednou ho vypiju. K pití si dělám Bikavu. Mezitím přichází Standa. Lezu do stanu. Čtvrt hodiny odpočívám. V 18 hodin vyrážim.
Standa s doktorem Ropákem zůstávají v táboře . Standa na tom není taky dobře. Nezvládnuli jsme aklimatizaci. Šli jsme moc rychle nahoru a teď se to na nás silně projevuje.
Nahoře jsem za hodinu a dvacet minut. Jdu na jeden zátah. Před dvěma dny jsem to šel tři hodiny s několika přestávkami. Po tak náročným dnu celkem dobrý výkon.
Po příchodu do tábora kluci očividně projevují radost z mého návratu . Nalévají frťana většího než je běžná dávka. Od Martina dostávám skoro plný ešus polívky a k tomu přikusuji salám od Volodi. Naházel jsem to do sebe a bylo mi nádherně.
Zalezli jsme do Gemy a tam probírali dnešní den. Venku začíná silně přituhovat. Postupně zalézáme do stanů. Mě začíná bolet nově zaplombovaná stolička . Změnou výšky popraskala a udělal se mi tam zánět. Budím se celou noc.
2 1 . č e r v e n e c - p á t e k
V noci byla teplota - 13 0C. Snídani vaříme ve stanu. Božolík běhá venku. Slyšíme rachot. Božolík to komentuje , že se naproti odtrhnul sérák ve velikosti rodinného baráku a sjel dolů. V táboře pod námi je Standa s Ropákem.Jdem se podívat, jestli jsou v pořádku. Naštěstí mají stany na vyvýšeném místě, tak je to minulo. Pár kousků dojelo pár metrů od stanu. Asi neměli příjemné probuzení.
Boty jsou zmrzlý na kost. Dá to dost práce se nazout. Než povolí, tak mám pocit, že mám na nohou kopyta. Nabíráme vodu z pramínku v ledovci. Objevil jsem ho večer, když jsem se vracel. Dokončujeme snídani. Dnešní menu : dvě flašky vitacitu, polívka se salámem a nakonec pudink.Pomalu balíme. Necháváme tady Jindrovy věci. V 9 hodin vyrážíme. První úsek je šok. Tělo je ztuhlé a nechce se mu pochodovat. Děláme první zastávku. Je krásně a teplo. Odkládáme část oblečení.
Před námi je velké ledovcové plato. Navazujeme se. Vyrážíme jak husy. Pěkně za sebou. Sníh se změnil v ledové krystaly ,které se třpytí jako drahokamy.
Občas zastavujeme a svorně fotíme. Jsme skoro pod Talgarem. Přesun nám trvá asi dvě hodiny. Jsme pod Talgarem . Odkládáme věci a vybíráme výstroj na výstup. Ještě něco k jídlu. Beru si čokoládu a kousek sýra. Prohlížíme si cestu a nakonec vyrážíme do žlebu. Natahuji první fix. Jablonečáci jdou po fixech jak se jim chce. Ani si neuvědomují, že musí postupovat co nejvíc šikmo nahoru a šlapat do stejných stop nebo se to může odříznout a celý sjet dolů. Chovají se jako přiblblí turisti s mačkama a cepínem. Při pohledu na ně mě napadá myšlenka,
že hory nejsou krutý.To jenom lidi dělají větší nebo menší blbosti.
Tak jestli to dneska dobře dopadne, tak to bude zázrak. Po dvou hodinách jsme na hřebenu, po kterém pomalu stoupáme. Obcházíme skalní pilíř, kde natahujeme fixní lano . Před náma jsou sněžné kopečky, nebo taky obrovské boule. Když vylezeme na vrchol tak máme před sebou další. To se několikrát opakuje.
Výška 5000 m je na nás silně znát. Špatně se dýchá. Musíme dělat často zastávky. Navíc se na mačky nalepuje sníh, takže nohy jsou dvakrát těžší.
Konečně jsme na vrcholu. Okolo nás je fantastické panoráma vrcholů
THCEIN-SHANU. Fotím pohledy do všech světových stran a společnou vrcholovou fotku . Viditelnost je obrovská. Uvědomujeme si velikost a krásu těhle hor. Chtěl bych se s o tu krásu rozdělit s těma co tu nejsou se mnou. Do sněhu zahrabáváme československou vlaječku.
Chtěli jsme tu zanechat pozdrav pro ty co přijdou po nás, ale Voloďa to špatně pochopil a listinu nechal doma na potvrzení výstupu.
Tak končíme, musíme myslet na cestu zpátky. Voloďa hledá jinou cestu a nakonec se vrhá na pohled do nesmyslného žlebu, kde je obrovská možnost, že se na nás může něco vysypat.
Čekáme. Voloďa sjel dolů. Nemůžeme se s ním domluvit. Dřepíme na prdeli a čumíme na sebe . Čas letí. Všichni jsme dost unavení. Volají na Voloďu. Ten se neozývá. Na to ,že mu platíme a tím je profík, tak se chová dost mizerně. Jako starej blbec to zase řešim. Nemám sebou ani jumar. Jenom smyčku na prusík.
Spouštím se po laně . Prvních 50 m je to vyledněný úzký žleb plnej volných kamenů, který končí ve skalnatým koutě.
Hulákám na Voloďu ,že tudy ostatní neslezou. Nemají slaňovací osmu. Lano je na jednoducho a je několikrát navazovaný. Je jasný, že tudy nemůžeme jít. Mám chuť někoho praštit. Cítím, jak mě pálí nos. Lezu nahoru.
Naši kluci jdou napřed .Ty nikoho nepotřebují. Jsou naprosto samostatní. Vytahuji lano nahoru a beru jablonečáky do tandemu. Hned na začátku je musím dost seřvat. Natahuji jim první fix. První, když sleze dolů, tak ho začíná stahovat. Hulákám na něj,
že tohle dělá poslední a né první. Přesně takhle se chovají nadržení výkonnostní turisté. Osobně bych jim zakázal vstup do vysokých hor. Jsou to pochodující
průsery.
Celou cestu jim odjistim a všude natahuji fix. Nechci se dožít průseru. Dole jsme ve 20 hodin. Dávají mi dík. Já jsem rád, že to dobře dopadlo.
Kluci, kteří šli napřed tak přišli 2 hodiny před náma. Je příjemný mít postavený stan a navařeno. Dělám mlíko, do kterýho dávám spoustu glukopuru, aby nás to postavilo na nohy.
Chceme ještě vařit polívku. Protože máme jenom jeden kotel chcem mlíko rychle vypít. Nevypínat vařič a začít vařit polívku. Nakonec nás mlíková bomba zasytí tak ,že nic nevaříme.
Pálí mě nos .Mažu si ho krémem. Jak se koukám okolo tak nejsem sám. Jsme skupina červených nosů. Ze sluníčka nás bolí hlava.
Po vypití super mlíka přichází na nás super únava. Beru si poprvé tričko na spaní. V noci bude určitě zima. Začíná mě bolet zub. Přesto usínám brzo. V noci se několikrát probouzím .
2 2 . č e r v e n e c - s o b o t a
Probouzíme se do slunečného dne. Božolík leze ven první. Podávám
mu věci, aby je dal sušit. Nejhorší jsou boty. Jablonečáci jsou zabaleni a chystají se vyrazit. My se chcem usušit a dát se dohromady. Uvařili jsme dobrou polívku a Vitacit. Jsme sami. Jablonečáci s Voloďou odešli. Děláme cikánský den. Mně se někde toulá karabina se zámkem. Od včerejška zbylo mlíko v lahvi. Dal jsem ho ohřát k vařiči . Podařilo se mi láhev propálit. Zjišťuji ,že postrádám hrníček a plochou smyčku. Karel taky zjišťuje, že mu schází karabiny. Jak se říká za dobrotu na žebrotu. Všechno jsem postupně usušil a zabalil.
Ležim na karimatce uprostřed ledovců a bílých hor. Sluníčko do nás praží a je božské ticho. Připadá nám, že vlastně nic jiného neexistuje. Jenom my a hory.
Přes tuto krásu nás všechny silně pálí spálené frňáky. Dochází nám benzín a docela rád bych si dal něco dobrýho na zub.
Je to překvapující, ale ve výšce 4800 m vidím letět motýla. Je to obdivuhodné v takové výšce takový život. Nejsem sám ,kdo vyděl motýly nad výškou 4000m, kde je jenom sníh a led.
Kluci pomalu dobalují. Sejdeme do spodních táborů a potom se vydáme na Čimbulak. Když jsme se aklimatizovali tak chcem udělat ještě náký vrchol.
Vyrábíme si ochrany na naše spálený nosy. Vypadáme určitě zajimavě. Myslim na Jindřicha, jak dopadl a kde čeká Standa s Ropákem.
Pomáhám Božolíkovi balit stan. Pár rychlých pohybů a člověk se zadýchá.
Zabaleno. Vydáváme se pomalu na zpáteční cestu do tábora nad sedlem Surovým. Vyrážíme v 11,30. Na ledovci pod Talgarem se objevuje spousta trhlin. Martin do jedné zapadl. Sice jenom do pasu, ale okamžitě se navazujeme do lana. První jde Míla, já jdu na ocase poslední. Před náma je ledovcová pláň s mírným stoupáním. Na Mílovi je znát předešlý den. Snaží se jít rychle, ale únava ho zastavuje. Děláme až nečekaně hodně zastávek. Jsou to necelé dvě hodiny,
ale máme pocit,že stojíme na místě. To je ubíjející. Ke konci už nedodržujeme rozestupy a jdem jak jedna banda pohromadě.
Přicházíme do předešlého tábora, kde máme v tropiku zabaleny odložené věci. Čeká nás tu Jindrova Gema. Bohužel dost těžká. Děláme svačinu. Otevírám konzervu s tresčími játry. Jsem nešikovný.Celej jsem se postříkal olejem. Takže kudy chodim tam smrdim po rybičkách.
Při rozebírání Jindrovy Gemy zjišťujeme, že jsou tam zásoby jídla aspoň na 14 dní. Ale má tam obrovskej žulík. Pravou českou slivovici. Je jí sice malinko, ale vyvolala všeobecné nadšení. Okamžitě ji ničíme. Škoda, že jí nebylo víc.
Bez reptání si rozdělujeme Jindrovy věci, které si přibalujeme .
Teď nás čeká 400 m sestupu pod sedlo. Nahazujeme a vyrážíme současně. Pod horním sérákem zjišťujeme, že to je na mačky.
Vyrážim první. Nesestupuji žlebem, ale uhýbám na pravou stranu
do skalek. Je tu míň sněhu a menší šance, že se na mě něco vysype.
V polovině sestupu vidím Karla a Martina. Sestupují taky na pravé
straně žlebu. Na ledovci pod náma je vydět velký odtrh a zbytek určitě slušný laviny. Ve sněhu jsou obrovské kusy ledu. V dolní části sestupu se mi dělá silně špatně. Vypil jsem olej z rybiček a žaludek se ozývá. Navíc se mi zamlžily brejle. Není to vlhkost ,ale lidský pot a krém ,kterým se pořád natíráme.
Zkoušim to vyčistit sněhem. Trochu jsem to rozšmudlal. Ale čistý to není.
Pod sebou vidím Standu a Ropáka, že na nás čekají. Mají zabaleno a sedí. Voloďa jim vyřídil, že za chvilku přijdeme. Tak tu sedí a čekají už pátou hodinu. Kluci z toho byli docela vedle, kde se touláme. Nevim jak jim Voloďa mohl vyřídit takový nesmysl. Už chtěli jít pro pomoc, když nás zahlídli sestupovat.
V sedle, když jsme rozebírali naše věci tak jsme zjistili, že jablonečáci si nahoře z našich věcí vzali 80 m lana . Další ukázka osobnosti. Místo,aby ho snesli aspoň do dalšího tábora,kde bychom se sešli, tak ho klukum dole pohodili. Za tohle by se mělo dát aspoň po hubě. Vzít si na kopci cizí lano a dole ho zahodit, to je i na dost otrlí lidi silný kafe.
Čekáme na zbytek naší party. Se Standou si vyměňuji nové poznatky z doby , když jsme se rozešli. V obličeji je pořád oteklý.
Míla a Božolík sestupují hodně pomalu. V půlce je předbíhají sověti, kteří jdou na lehko. Po jejich příchodu k nám navazuji řeč a potom kšeft. Chci vyměnit Jindrovo lano za 6 ledovcových šroubů. Mají u sebe jenom tři kousky. Zbytek mají ve spodním táboře.
Vyrážím s nima . Před námi je obrovská suť. Za hodinu přicházíme do jejich tábora. Vybalují a suší věci. Byli na AKTAU. Prohlížím si jejich věci a zjišťuji, že s Vitanou nevyráží do hor jenom Češi. Jinak vybavení mají jako my. Jsou s Omska a jsou tu na tři týdny.
Zvou mě na čaj. Domlouváme další obchod. Prodávám Jindrovy boty.
Aspoň je nemusim táhnout a za tu cenu co jsem je prodal,tak si Jindřich u nás koupí fungláče. Taky jim ukazuji naši helmu. Když jim ukážu značku UIAA okamžitě projevují zájem. Cenu za boty a helmu domlouvám na 50 rublů. Nemají tolik peněz u sebe, tak si domlouváme sraz na zítra v Zelený polaně. Nabídnul jsem jim čaj.
Mají problém s vařičem, tak nečekám a jdu zpátky za klukama. Není moc příjemný v týhle suťi chodit sám. Sraz máme na místě, kde jsme nechávali jídlo na zpáteční cestu. Po půl hodině vidím na horizontu odpočívat kluky. Do místa srazu přicházíme skoro současně. Připravujeme jídlo a zjišťujeme, že máme příliš velké zásoby. Je to tím, že poměrně málo jíme. Ráno jíme málo,na oběd skoro nic a večer to jsme zase zmordovaní.
Domlouváme se na dalším programu. Trhneme se a půjdeme sami. Jablonečáci spěchají na Čimbulak. Dochází jim jídlo. My naopak máme spoustu času. Navíc si potřebujeme odpočinout . Míla nevypadá nejlíp. Proto chcem aspoň na dva dny tábořit a trochu orazit.
Pod ledovcem na nás čeká Voloďa. Říkáme mu naše rozhodnutí. Je z toho trochu vedle. Šulcík má na Čimbulak dorazit 1.srpna. Společně vyrážíme do horolezeckého tábora pod náma. Cestou musíme přejít ledovcovou říčku. Mě se podařilo přejít přes ledovcový most . Jdu naproti a pomáhám klukům dostat se na druhou stranu. Božolík a Ropák jsou z toho trochu vedle. Proti brodění z loňska ledovcové řeky Džangirik je to procházka.
Po příchodu do tábora zapalujeme dva vařiče a začíná velký vaření. Připravujeme dva kotle kakaa. Potom rýže a k ní dvě velký konzervy. Vepřovku a hovězí. Do všeho cpu divoký česnek. Roste všude kolem. Všichni mají potřebu pořádně se najíst. Debužírování zakončujeme kotlem černé kávy.
Stojíme okolo kotle a rozebíráme události a klábosíme o možném i nemožném.
Mě opět začíná bolet zub. Je to jak načasovaná mina. Začíná bolet večer. Od Ropáka dostávám na kostce cukru narkotika. To nezabírá, tak ještě prášek. Nezabralo vůbec nic. Přesto, že jsem unavený, tak usínám hodně pozdě. Heslo dnešního dne " Nechceš-li si nosit lano, my s tebou chodit nebudem".
2 3 . č e r v e n e c - n e d ě l e
Zjišťuji, že díky psaní vím kolikátýho je dnes ,ale jestli je pondělí nebo sobota to už mi uniká. Tady je to fuk. Pro nás je důležitý odlet, jinak nic. Ráno se mi nechce vstávat. Díky zubu jsem se moc nevyspal a přitom perfektní rovné místo, teplo a přijatelná výška.
Karel vaří čaj a vločky. Jsou výborné. Jako přílohu k vločkám použil sunar, kakao, hrozinky a ořechy. První kotel zmizí před očima.Pouštíme se do druhého kotle. Ale po první lžíci všichni cítíme benzín. Já po zkušenosti z loňského roku, kdy nám smrdělo každý jídlo po benzínu, už tohle nemusím. Postupně to vzdávají
i ostatní. Jenom Míla to vydrží o poznání nejdýl. Nakonec to taky vzdá.
Jablonečáci už vyrazili. Moc se jim nechtělo. Venku je zataženo a začíná poletovat sníh. Vršky jsou v mrakách. Postupně zalézáme do stanů a do spacáků, kde prožíváme sladkou siestu odpočívání. Slíbil jsem, že odpoledne udělám palačinky.
Taky mám na odpoledne domluvený vexl. Ropák hlásí, že to je obměnik. Standa se vrátil z průzkumu okolí. Přinesl torzo cepínu,šnečí ulity a náký šutry, který se snaží horolezeckým kladivem rozbít.
Při pohledu na jeho bušení do kamene si uvědomuji ,že jsem na překladišti nechal titanový skoby. Jsem to ale blbec. Naštěstí to není tak daleko. Co nemáš v hlavě, to máš v nohách. Teď to platí dvojnásob.
Kluci se připravovali vyrazit na Zelenou polanu na domluvenou schůzku s Rusama. Museli na mě chvilku čekat ,protože jsem se loudal.
Do Polany je to kousek. Jsme tam za půl hodiny. Přicházíme tam skoro součastně se sověty. Sověti ze spodu ,my zhora. Stojí zde asi 10 stanů a jedna polorozpadlá bouda.
Hned na místě měníme jedno lano , dvě přilby a Jindrovy boty.
Ještě nám zbývá pár věcí ,který by jsme vyměnili. Nabízíme věci do stanu,kde jsou tři kluci a jedno děvče. Mají s sebou krátkovlnnou vysílačku.Nemají věci na výměnu, ale volají do horolezeckého tábora Talgar, kde mají o výměnu zájem. Do tábora to je 1,5 hodiny a 700 m výškových dolů.
Po příchodu do tábora nás zvou do baráku,kde je velká skupina ze Sibiře s Tomska. Připadáme si jako ve správným horolezeckým táboře. Všude správný bordel a pohoda. Sedáme si na drátěnku ,pod kterou mají proviant. Na stole je spousta hrnků ,lžic, sklenic od zavařenin.
Ujímá se nás sympatické děvče. Nenápadně si nás postupně prohlíží.
Chce se zeptat na Jindru, ale ze začátku špatně vyslovuje jeho jméno.
Proto si ze začátku nerozumíme. O Jindřichovi tu všichni vědí.
Dozvídáme se, že doktor po prohlídce u Jindřicha určil srdeční slabost a potvrdil nám správnost, že jsme Jindru okamžitě stáhli dolů.
Ještě jedna noc nahoře a byl by Jindřichovi konec. Ještě ,že to takhle dopadlo.
Vaří nám kafe a na stůl snášejí co se dá. Sušenky, čokoládu,zavařeninu a bombóny. My dáváme na stůl krom lana ,helmy a vklíněnců ještě pár paštik , křehký chléb a uherák. Po uheráku a chlebu se jenom zaprášilo.
Za lano dostáváme jedenáct ledoborů. Střídavě si zkouší moji helmu. Nakonec si ji kupuje Kazach z ALMA-ATY. Mezi tím vedeme spolu docela zajímavý rozhovory. Docela rádi bychom se k nim podívali. Mají blízko Altaj a ten nás láká.
Je láká zase Československo. Jsou to lidi stejnýho ražení. Měníme spolu adresy a domlouváme si možnosti vzájemného pozvání.
O našem pobytu, jak se postupně dozvídáme docela dost vědí.Postupně se na baráku sejde celý tábor. Jsou z různých částí Ruska. Jedno mají společné. Studovali v Tomsku a nakonec tam zůstali.
Kávu si dáváme dvakrát. Taky nás trochu víc seznamují s okolníma horama. Pravda je ,že o nich moc nevíme. Překládají nám názvy okolních hor. Ještě si domlouváme sraz na Čimbulaku. Nakonec pár společných fotek. Po dvou hodinách jdem zpátky do našeho tábora.
Nahoru docela makáme. Cestou potkáváme čtyři borce. Jsou naložení
a jdou nahoru.
Po příchodu do tábora si rozdělujeme ledobory. Máme jich dohromady 29. Jsou z kvalitního titanu a jsou perfektní.
Kluci,co zůstali v táboře uvařili parádní oběd. Polívku s malou masovou konzervou a k ní pažitka co roste kolem nás. Na druhý chod byly klouzavé knedlíky na cibulce a špeku. Pro nás udělali stejné menu s rozdílem, že místo knedlíků byla hmota těžko určitelná. Chutnalo to výborně. Protože je neděle tak jsem se vydal na procházku. Ve skutečnosti jsem mazal pro zapomenutý skoby. S plným žaludkem se špatně chodí po horách a proto jsem nasadil tempo městského světáka . Pomalu
jsem kráčel k našemu překladišti. Skoby jsem našel na druhý pokus. Nacházim zde i jídlo , který tu nechal Juraj. Jsou to dva pecny tmavýho chleba a pytlík se sušeným mlíkem. Cestou zpátky si prohlížím ledovec, pod kterým protéká potok. Trochu mi to připomíná kras. V ledové vodě potoka jsem provedl částečnou hygienickou očistu těla. Do tábora jsem dorazil po 21. hodině.
Opět začíná bolet zub ,ke kterému se přidává i bolest v uchu. Večer vedeme se Standou rozhovor na téma zlomy světového horolezectví.Od doktora si beru prášek. Na radu Karla provádím autosugesci. Mačkám si dlaň mezi palcem a ukazováčkem a přitom se soustředím pouze na svoje dýchání. Nevim, jestli to zabralo, nebo zapracoval prášek. Usínám rychle. Heslo dnešního dne " Vexl vládne světem".
2 4 . č e r v e n e c - p o n d ě l í
Začíná pracovní den, ale my se očividně flákáme. Je poledne ležím ve stanu a píšu. Božolík mi přinesl kafe do stanu. Je to paráda. Ale trochu jsem prochladnul. Ráno mně bolí v krku. Ale za chvilku to přestává. Mám nateklý a popraskaný spodní ret.
Při snídani jsme se vrhli na chleba co jsem včera přinesl. Dali jsme si ho s paštikou a čerstvou cibulkou. K tomu dva kotle čaje.
Standa je s Mílou pořád opuchlej. Martinova sračka vypadá nadějně. Náš zdravotní stav se pomalu zlepšuje. Moje ruce taky vypadají líp. Otok pomalu mizí. Jenom Míla je na tom pořád o trochu hůř.
Přece je od nás o náký pátek starší, ale optimismus mu zůstává.
Střídavě se chodíme mýt kousek nad tábor ,kde kluci udělali malou přehradu. Občas někdo vyrazí do okolí fotit a na obhlídku. Karel pro kamaráda chytá brouky a podobný potvory.
To kafe chutná božsky. Až na tu rozbitou pusu. Na svačinu dělám pudink, do kterýho dávám hrozinky a čokoládu. Na sladký moc nejsem, ale chutná. Kluci si prohlíží protější stěnu. Je to silně zvětralý a plný volných šutrů.
Byl jsem se vykoupat v přehradě. Nevim jaká je teplota vody ,ale po chvilce koupání z nás mizí rozpoznávací znak našeho mužství.
Závěrečný dojem sice není nejhorší ,ale znám lepší prožitky. Něco peru, ale moc to nepřeháním. Jedny trencle a fusekle.
Postupně lezem do spacáků. Po obědě následuje sladká siesta.
Vyhání nás až mlsná. Připravujeme palačinky a polívku ALA TALGAR.
Následující recept zní : Naber ledovcovou vodu ,kterou smícháš se šťávou s konzervy od párků. Vedle osmaž cibulku ,špek a salám. Do vařící vody nasyp osmaženou směs a přidej zelené nudle a mušličky. Přidej nakrájený a všude přítomný divoký česnek, který polévce dodá nezaměnitelnou vůni a chuť. Přeji dodrou chuť.
Tak tahle polívka byla vynikající. Uvařili jsme dva kotle. Jeden necháváme na ráno. Večer vaříme kávu, u které probíráme náš další přesun. Největší
starost o přesun má náš Ropák.
Znovu se ozývá můj zoubek ,ale není to tak nejhorší.
Heslo pro dnešek "Flákáme se i na horách".
2 5 . č e r v e n e c - ú t e r ý
Máme domluvenej budíček na 8.hodin, protože do 9.hodin chceme vyrazit. Martinovi to nedá a v 7.hodin straší před stanem. Postupně vylézáme a na oko nadáváme, že jsme mohli ještě hodinu spát. Začíná naučený cyklus balení. Potom to všechno nastrkat do kletru. Nejhezčí kletr má malej Bohouš. Cestou cinká a je ověšený jak vánoční stromeček. Na pohled má největší kletr Vlasta, protože zezadu má přivázanou Jindrovu Gemu a zezadu vypadá jak tatranský nosič.
Zabaleno máme před 9.hodinou. Poslední vyráží Bohouš,který jediný dodržel dohodnutý budíček a nenechal se rušit.
Ke snídani jsme měli polívku ALA TALGAR a zbytek chleba se salámem.
Jsme ve výšce 3450 m. Jednotlivě vyrážíme do sedla TEU. Docela by mě zajímalo co to znamená. Na vrcholku morény dělám první přestávku. Cesta nahoru je naprosto jasná. Vepředu jdem skupině. Já, Martin a Vlasta. Pomaličku stoupáme. Moc nespěcháme. Pod sedlem je naše trojka první. Čeká nás posledních 150 m.
Místo, abychom šli co nejdál po ledovci, tak se cpem do kamenné
sutě. Po chvilce chůze v suti jsem úplně vycukaný a umlácený. Posledních 20 m mám nohy úplně bez síly. Při výstupu na vrchol sedla jsem dvakrát sjel o pár metrů dolů.
V sedle jsem ve 12.hodin. Mám šílenej hlad a ještě větší žízeň. Pojídáme chleba s paštikou. Na žízeň cucáme sníh smíchaný s vitacitem. Potom dost dlouho čekáme na ostatní. Poslední přichází Božolík s Ropákem. Míla to nevydrží a háže Ropákovi lano. Já bych se na něj vykašlal za to jak pomáhá nám ,když to potřebujeme.
V sedle jsme všichni před 15.hodinou. Výškoměr ukazuje 4050 m.
Dost mě trápí popraskané a oteklé rty. Místo spodního rtu mám jeden velký strup.
Sestup je opět kamennou sutí ,ale dolů to jde o dost líp. Navíc v polovině je sněhový jazyk ,ve kterým se dobře sestupuje.
Dolů sestupujeme po levé straně. Občas zahlédneme mužíka.
Nacházíme po jablonečácích rozsypané nudle a předvařenou rýži. Tu si Martin dává do kletru. Museli být asi hodně unavený,když tu nechávají jídlo.
Udělali jsme 1000 m výškových. Sestupujeme kousek níž a děláme přestávku na jídlo. Místo je tu parádní. Parádní rozhledy, voda kousek od nás a kleč, kde se dá nasbírat i suché dřevo. Po příchodu ostatních se domlouváme ,že tu zatáboříme. Vypadá to tu jak v prospektu pro Švícarské Alpy.
Všichni jsou dost unavení. Děláme kotel bikavy a bramborovou kaši. Jídlo zmizí v nás velkou rychlostí, která je dána celodenním půstem. Na závěr dobrá káva. Večer máme oheň. To je balzám na naše duše. Sedíme kolem, srkáme vařící čaj a všem je fajn. Oheň plápolá a den pomalu odchází,do hor přichází noc, která vše zahaluje do své temnoty. Mně začíná večerní bolení zubu. Od Ropáku si beru prášek.
Spát odcházím první a snažim se usnout. Když se to nedaří, beru si ještě jeden prášek. Nakonec spim jako zabitý.
2 6 . č e r v e n e c - s t ř e d a
Po práškách vstávám poslední. Obloha je bez mráčku. V našem táboře panuje sladká siesta.Na snídani máme švédskou studenou kuchyni. Dojídáme salámy a sýry. K pití připravujeme mléko.
Po snídani se vrháme na očistu těla. Kousek od tábora tečou dva potůčky, které se pod táborem spojují. Jeden potok je pramenitý a druhý vytéká z ledovce. Standa důmyslnou hrází zařídil, že máme teplou a studenou vodu.
Chytila mě správná líná. Ráno jsem si ještě přispal. Kluci mě volali na polívku, ale radši jsem spal. Našel jsem si parádní místo na odpočinek a slunění. Na placák
jsem dal karimatku se spacákem. Teď sedim v křesle, ze kterého je parádní rozhled do okolí a našeho tábora. Teď sleduji, co kdo dělá.
Mám otevřený levý oko a mlsám hrozinky. Pode mnou se Ropák čvachtá
v naší přehradě . Míla oráží ve stanu, Standa má velký prádlo.Božolík se s ostatníma sluní. Občas si něco vypereme nebo zašíváme roztrhané oblečení.
Karel s Martinem se byli podívat na brod. U řeky na druhé straně táboří Kazaši. My musíme přejít na levý břeh řeky Talgar. Vloni jsme ho taky brodili ,ale bylo to o hodně výš. Podle jejich předpovědi to nebude sranda dostat se na druhou stranu. Ještě ,že nám zůstalo Standovo lano. Bez něj bychom museli šlapat jeden den
pod ledovec a jeden den zpátky.
Než se vrátili kluci z průzkumu,tak jsme uvařili dva kotle rýže se zeleninou a k tomu dvě konzervy guláše. Nakonec toho bylo málo. Na doražení byl kotel vloček. Takhle by podle našich představ měla vypadat naše činnost v horách. Pár kroků na karimatku, kousek k vodě a mezi tím jíst samé dobroty. Při takové činnosti si léčíme naše neduhy a šrámy.
Já si léčím rty. Neustále si je mažu kalciovou mastí a oproti ránu vypadají podstatně lépe.
Na svačinu jsem upek lívanečky na špeku. Dvě dobroty najednou. Špek vypečený do růžova a to samé v lívancích. Potom Karel s Božolíkem připravili dobrou polívku. Dojíždim jako poslední kotel s polívkou a mám plný břich. A to ještě Martin začíná připravovat chlupatý knedlíky. Vypadá to ,že za dnešek toho sníme na rekord.
Zatím sluníčko zapadlo. Vrcholy jsou pořád nasvícený,je to paráda. Šel jsem kousek nad tábor. Byl jsem sám , ale viděl jsem odtud náš malý tábor. Prostředí a fakt ,že jsme tak daleko od domova způsobilo ,že jsem měl slabší chvilku.
Odtud shora je vidět ten správný bordel v táboře. Jak nám to vypadne z ruky tak se všude něco povaluje. Míla šel provádět činnost, na kterou se dal naprosto dobrovolně. Zase myje nádobí. Ostatní vyrazili na dříví. Martin ochutnává své knedlíky. Nejsem tak daleko, abych necítil tu vůni. Valim dolů.
Rozděláváme oheň a pouštíme se společně do knedlíků. Jsou opravdu vynikající. Vaříme kávu ,protože bez kávy by to nebylo to správné posezení, Všem je fajn a tak se posezení protáhlo daleko do noci. Se slovy AHOJ se rozcházíme skoro najednou do stanů.
Mně dneska nebolí zub a proto okamžitě usínám.
2 7 . č e r v e n e c - č v r t e k
V noci se jednou vzbudim. Musim na záchod. Venku je částečná oblačnost krásně svítí měsíc a je teplo.
Ráno vstávám úplně první. Je to tady poprvé. V ohništi zůstal žhavý popel, tak to rozfoukám a připravuji snídani. Čaj, polívku, salám a k tomu křehký chléb. Za chvilku vylézá ze stanu Kája Mařík. Po něm jako naráz vylézají ostatní.
Rychle se najíme a začínáme balit. Děláme pořádek kolem nás.
Kousek nad náma je mlha. Výškoměr nám tady ukazuje 3000 m.
V naší přehradě je přesně vidět rozdělení teplé a studené vody.
Voda z ledovce je silně zakalená. Standovy hráze zapracovaly.
Z tábora odcházíme před 9.hodinou.Já vycházim za Vlastou. Ten má na kletru přivázanou Jindrovu krosnu. Má ji špatně přivázanou a proto ho občas kontroluji, jestli ji neztratil. Naše cesta je pochod botanickou zahradou. Kolem nás je plno krásných kytek a rostlin ,které vůbec neznáme.
U potoka se scházíme. Jdem po potoce asi hodinu k brodu. Nic těžkého . Pár přeskoků po kamenech a jsme na druhé straně. Na Ropákovi a Bohoušovi je vidět ,že to není jejich silná stránka.
Za chvilku přicházíme k Levému Talgaru. Musíme se dostat na druhou stranu. Karel s Martinem tu byli včera na průzkumu. Hledali nejlepší místo pro přechod. Nám zůstalo 40 m lano. Těsně pod soutokem našli nejužší místo, kde se dá lano přivázat za pařez a na druhé straně za jedli. Někdo se musí ale dostat na druhou stranu. Odkládáme věci na břeh a přezouváme se. Bereme si úvazky,smyčku a karabiny. Do vody půjdu s Martinem. Já mám už loňský zkušenosti a Martin se jako vodák vody tolik nebojí.
Jdem proti vodě asi 500 m. Je to tady rovnější a voda nemá takový spád jako dole. Voda se rozlívá do dvou ramen. To první rameno je v pohodě,ale cvičíme si signály. Držíme se za ramena a střídavě děláme kroky. Za chvilku jsme na ostrově. Teď nás čeká to nejhorší. Navazujeme se na lano a druhý konec je pevně upevněn. Jdem do vody tvářemi proti sobě.Přitom se pevně držíme za ramena. První smluvené
stisknutí ramena a první krok do kalné a vody, která má nulovou teplotu. Martin jde zády k vodě.Já se ho snažim udržet, aby ho to nesmetlo.
Jsme v první třetině. Voda nám sahá vysoko , stříká nám do obličeje a proud podráží nohy. Vracíme se zpátky. Tady se to nedá přejít. Musíme hledat jiné místo. Takové místo nacházíme asi o 100 m výše. Znovu se navazujeme na lano. Hulákám a ukazuji Standovi ,aby lano přivázal k velkému balvanu. Známe už sílu vody.
S Martinem se domlouváme na jiným způsobu. Půjdeme oba čelem proti vodě v tahu lana a spolu pevně spojeni. Martin je na laně první a já ho zezadu podepírám. Martin je přece jenom menší a já jsem trochu v zákrytu. Navíc stojí v hlubší vodě než já. Jemu stříká už u břehu voda do obličeje. Tady se pozná jak se kdo bojí. Martin je pašák. První signály a kroky. Jsme ve třetině,v polovině ,vyhráváme.
Jsme na pevnym břehu a oba jsme rádi, že to máme za sebou.
Na druhé straně jsme nechali s Martinem trička. Voláme na Mílu, ale ten nás pro hukot vody neslyší. Ukazujeme na druhou stranu a on pochopí. Do triček dává kameny a háže nám je na druhou stranu. Moje tričko dopadá kousek od vody. Martinovo tričko letí dál. Smůla,do louže. Oblíkáme se a je nám zima. Klepeme se docela hezky.
Vracíme se na místo, kde chcem zřídit lanovku. Cestou přicházíme k tábořišti tří stanů. U ohně sedí tři chlapi a dvě ženy. Začínáme s naší ruštinou a po chvilce domlouvání zjišťujeme, že to jsou Češi . Dva manželské páry a jeden Kazach jako průvodce.
Vidí, jak se klepem a zvou nás na čaj.Půjčují nám suché oblečení.
Je to velice příjemné. Při čaji se dozvídáme, že jsou ze Vsetína. Jeden z nich tu byl vloni na služební cestě a teď tu tráví dovolenou.Loučíme se s tím ,že přijdeme až budeme kompletní.
Kluci na nás volají a hážou nám konec lana. Ale nepodaří se jim řeku přehodit. Já na vypůjčenou prádelní šňůru navazuji kámen,ale po prvním pokusu zjišťujeme, že je krátká. Musí se to podařit z druhé strany. Nakonec se to podařilo Karlovi na čtvrtý pokus. Přivazuji lano k pařezu. Je v něm zářez pro nás jako stvořený.
Karel šponuje lano na druhé straně. Já mám sedák a od Martina si půjčuji prsák. Jedu na druhou stranu. Lano je málo napnuté. Uprostřed řeky mi voda stříká na záda. Dostávám se na druhou stranu kde mě kluci odcvakávají. Převěšujeme lano. Asi 4 m od země dáváme smyčku s karabinou. U země uvazujeme druhou smyčku,do které cvakáme jumar, přes který šponujeme lano. Na konci lana děláme pojistnej uzel,který cvakáme do smyčky.
Kája leze na strom,kde se cvaká k lanu .My mu zespodu podáváme kletry. Cvaká je do lana a posílá je Martinovi na druhou stranu. Ten má trochu problém s jejich odcvakáváním. Podávám Karlovi můj kletr. Ten jako naschvál nedojíždí na druhou stranu a zastavuje se nad vodou. Martin rozhoupává lano, aby kletr
dojel k němu. Při tom se kletr houpe skoro až do vody. Mám tam všechno. Napadá mě černá myšlenka co bych dělal , kdyby spadl do vody a uplaval. Martinovi se podaří batoh zachytit a přitahuje ho . Lezu na strom a cvakám se do lana. Při tom si o strom opět trhám pracně zašité gatě. Díra je tak velká, že kalhoty připomínají spíš zástěru. Je to s kopce, tak to na druhou stranu jede parádně.
Za chvilku jsem na druhé straně. Z kletru vyndavám foťák. Dávám nový film a teleobjektiv. Nechci si nechat ujít tohle nafotit. Padá mlha a na to, že je poledne
tak je tma. Do fotáku dávám 30 Din film. Mezitím přijíždí další kletr. Martin nemůže na něj dosáhnout. Skáču na kámen v řece a pomocí klacku přitahuji kletr blíž k Martinovi.
Teď se připravuje Standa. Utíkám asi 50 m dolů a fotím. Je hodně málo světla.
Standa si mění místo s Martinem. Martin taky fotí. Bohoušek to nebrzdil a dojel až ke kamenu, na kterém stojím. Strčím do něj a je na břehu. Po něm jede Ropák. Je vidět, že se bojí a je nemotora. Musim mu víc pomáhat ,aby se dostal na břeh. Při tom se namočil do pasu. Míla to zvládá naprosto hravě. Postupně jsme skoro kompletní. Na druhé straně zůstal jenom Karel. Musí lano odvázat.
Svlíká se a cvaká se přes prsák do lana. Teď si v duchu nadáváme, že nemáme ještě jedno lano. Bylo by to jednodušší. Druhý konec drží Míla, Standa a Bohouš. Já stojim na kamenu ve vodě. Volám na kluky ať lano ještě přivážou znovu k pařezu.
Karel jde pomalu do vody. Chce,abychom ho přetáhli na druhou stranu . Po pár krocích ho proud strhává. Vidíme jenom jeho ruku uprostřed řeky. Karel se nám úplně ztratil. Všichni dostáváme strašnej strach. Všichni taháme za lano ze všech sil. Martin stojí nad náma a vidí jenom lano , které míří do středu řeky.
Jsme úplně bezmocný. Lano se šponuje čím dál víc. Cítíme přicházet smrt. Taháme z posledních sil. Já se přidržuji lana a přeskakuji na kluzké kameny v řece blíž ke Karlovi. Při tom padám do vody. Naštěstí se zachytim lana. Podle toho co viděli kluci tak to vypadalo na dvojnásobný průšvih. Potřetí vylézám na kámen. Pár vteřin jenom sedim a držím se kamene. Nemám už žádnou sílu. Kluci na břehu
jsou na tom úplně stejně. Lano jim v rukou projíždí. Nemají sílu ho udržet.
Já z posledních sil naléhám na lano a bočním tahem se snažím zabrat. Nahoře křičí Martin, že Karel leží ve vodě kousek od břehu.
Skáču po kamenech na břeh. Potom jeden skok do vody a jsem vedle Karla.
Leží ve vodě zkroucenej a nehýbá se. Zvedám mu hlavu nad vodu. Zpod vousů se ozve zafrkání. Je živej!
Po předchozím strachu a pocitu bezmocnosti máme obrovskou radost.
Karel vypadá strašně, ale je živej a určitě se z toho vylíže. Přibíhá Martin. Pomáhá mi Karla vytáhnout z vody . Na břehu vidíme,jak je Karel celej modrej. V očích je poznat ,že viděl vlastní smrt.
Ostatní kluci přinášejí karimatku a spacák.Oblékáme mu moji teplou bundu a strkáme ho do spacáku. Karel se strašně klepe . V ledové vodě byl strašně dlouho.
Všichni jsme z toho dost vedle. Nikdo z nás už nevěřil, že ho vytáhneme živého. Z lana uděláme nosítka a odnášíme Karla do tábora našich krajanů. Ti všechno pozorovali a jdou nám naproti s teplým čajem. Všechny nás deptá přístup našeho doktora. Jestli si na smrt zvyknul v nemocnici, tak my určitě ne.
Všichni se snažíme Karlovi co nejvíce pomoci. Ten začíná vnímat.
Po chvilce se pokouší mluvit. Dozvídáme se, že když se dostal do středu řeky tak se začal točit jako vrtule. My jsme ho neviděli a kluci jak tahali lano tak ho zatáhli pod kameny. Nikdo nepočítal,že síla proudu natáhne lano tak, že se dostane až za kamenný práh.
Jak se v peřeji točil, tak se snažil odepnout z karabiny. Dobře, že to nedokázal. Protože to bylo hodně peřejnatý ,dokázal se i trochu ve vodě nadechnout. Přitom se dostatečně nabumbal.
Po příchodu do tábora Karla znovu oblékáme. Stavíme stany. Karlovi dáváme čaj a léky na uklidnění. Pro Karla připravuji kalorickou bombu. Dvě čokolády dávám do vařící vody, přidávám sušené mléko a velké množství glukopuru. Odnáším to do stanu ,ve kterém je spolu se svoji sestřičkou Vlastou. Pořád je ještě na tom špatně. Hlavně po psychické stránce. Opakuje nám ,že to bude dobrý a po spořádání
obsahu ešusu je to i vidět.
Sedíme u ohně a střídavě jíme a sušíme věci. Já jsem měl v kapse naexponovaný film ,který jsem vykoupal. Asi je zničenej.
Kazašský průvodce se zachoval velice dobře. Během transportu nám nanosil kletry do tábora a snaží se nám všemožně pomoci.
My jsme nanosili hromadu dřeva ,protože dneska budeme u ohně dlouho do noci. Mně po koupeli taky není moc dobře. Sedíme u ohně a postupně odpadáváme . Jdu spát se Standou. Jsem unavenej a přitom nemůžu usnout. Neustále se mi vrací pohled na Karla ležícího bez hnutí ve vodě. Zvuk vody venku se stupňuje.
Nevim, jestli teče víc vody, nebo je to můj přelud.
Ani nevim, kdy usínám. Během večera se Karel zotavil natolik, že přišel k ohni, kde seděl s Vlastou a Bohoušem skoro celou noc.
Heslo pro dnešní den "Když nejde o život tak jde o hovno".
2 8 . č e r v e n e c - p á t e k
Ráno se Standou vstáváme poslední. Kluci sedí u ohně a připravují snídani. Je krásné ráno. Cítím se unavený. Parta Čechoslováků je pryč. Na snídani dojídáme zbytky. Naše místo je naprosto ideální. Krásný les, parádní řeka a okolo,
kam oko dohlédne, bílé hory. Sedíme v botanické zahradě a léčíme si svoje duše. Jenom Míla, který objevil mycí prostředek na naše kotle se věnuje praktické činnosti.
Ležíme na karimatkách a opět orážíme. Objevil jsem poslední kávu, kterou Božolík okamžitě uvedl do varu. Karel je po včerejší koupeli fit . Je to obdivuhodné. Kromě trochu narušené psychiky žádné jiné následky.
Rozebíráme hromadu společných věcí a každý objevuje něco ze ztracených věcí. Objevujeme i Karlovy ztracené trencle.
Po oběde si každý dělá soukromou obhlídku okolí tábora.Kluky nacházím sedět všechny na kládě. Připomínají mi slípky na bidýlku. Beru foták a dělám jednotlivé portréty.
Z tábora odcházíme po 15 hodině . Jdem po proudu Levého Talgaru.
Musíme najít odbočku na Čimbulak. Po hodině přicházíme do tábora dvou rodin s dětma z Běloruska. Jdou k Issik - Kulu. Nabízí nám vařená jablka. Docela nám chutnají a hlavně je to změna v jídelníčku. Ptáme se na odbočku a zároveň se dozvídáme, že se v Alma Atě ztratil Čechoslovák. Dohadujeme se, jestli to není někdo z naší skupiny. Napadá nás jestli Jindra nevzal draka z nemocnice.
Po 15 minutách nacházíme odbočku na Čimbulak. Karel šlape jako hodinky. Jenom Ropák má starosti o naše tempo. Jsme ve výšce 2400 m a musíme se dostat do sedla Malý Talgar, který je ve výšce 3200 m. Nahoru jdu společně s Martinem a Vlastou. Zvládneme to na jeden zátah a v sedle jsme v 17 hodin. Připravujeme malou svačinu. Další přichází Standa a po delší době kluci.
Vycházíme asi za hodinu. Traverzujeme. Je vidět tábor Rusů a zbořená horolezecká základna Tajuk - Sů. Zespoda se na nás valí mlha.
Přesto dole zahlédneme Čimbulak. Naše trojka má zase náskok tak hledáme dobré místo na tábor. Nacházíme pěkné místo pod Komsomolem. Parádní výhled, voda kousek a rovné místo pro stany. Pro nás ideál. Někdo staví stan. Karel objevil kusy stavební překližky a snáší je k ohništi. Já jsem se pustil do vaření. Kluci dávají na jednu hromadu poslední naše jídlo. Ještě je co jíst. Na začátek připravuji vydatnej nápoj z Mixaru. Na druhej chod bramborovou kaši s párkem a špekem. Třetí chod jsou vločky s pudinkem. Při vaření se kousek ode mně objevují dvě asi lasičky. Neustále se kolem mě honí a skotačí.Z mojí přítomnosti si moc nedělají. Snažím se je vyfotit.
Teď mi dali šanci na pěknej záběr. Jsem blbec nemám natažený foťák.
Jako poslední chod je káva a čaj. Podle chuti. Po večeři zapalujeme oheň. Sedíme asi do půlnoci. Spát odcházíme najednou. Zítra chcem jít na Komsomol.
2 9 . č e r v e n e c - s o b o t a
Ráno nás probouzí Martin s hulákáním " Vstávejte vy bando líná."
Se Standou máme stejný názor. Lepší je ležet a spát. Po delší době
mi to nedá, že jsme jediný, kdo ještě leží. Když vylezu ven tak zjistím, že jedinej , kdo je venku jsem bohužel jedině já. Zalézt zpátky to nemá cenu,tak připravuji snídani. Na začátek polívku. Potom rýži s lančem. Na tůru balím křehký chleba, olejovky, dvě paštiky a dvě čokolády.
Kašlu jak tuberák a dost mě bolí průdušky. Ostatní jsou taky přešlí mrazem.
V táboře zůstává Božolík s Ropákem. My se chystáme na Komsomol. Chceme jít přes ledovec na vrcholové plato a potom doprava na vrchol.Dáváme dohromady vercajk. Pár karabin, jedno lano a šrouby. Beru si taky Jindrovu helmu. Vycházím jako první.Těsně za mnou Míla,dál Standa a za ním kluci.Přes suťoviska se dostáváme na začátek ledovce. Vlevo skála ,vpravo začíná ledovec. Je to vodní led.
Nevypadá to dobře. Zavrtávám dva šrouby a přemýšlím co dál. Sluníčko začíná působit a na nás se začínají sypat kameny. Vercajku máme tak pro jednu dvojku. Nás je pět. Když se dívám nahoru tak mě to láká,ale co ostatní. Lezu dolů. Balíme a domlouváme se ,že polezeme klasickou cestou. Na moréně děláme přestávku. Domlouváme se co budeme podnikat. Při tom sníme jídlo co máme s sebou. Mně chytají průdušky,tak půjdu do tábora. Kluci nejsou na tom taky dobře. Jsou mimo. Tak jdem nakonec dolů společně. Cestou potkáváme jednoho
Jablonečáka. Dozvídáme se, že se Voloďa ztratil. Máme na to jiný názor.
Parchant, spíš vzal kramle. Dozvídáme se ,že jeden kluk ze skupiny přechodníků dostal zápal plic a s jednou holkou se vracel autobusem do Alma Aty a ještě tam nedorazili. Vypadá to na další průšvih.
A jak to Karel komentoval, když průšvihy tak tři. O Jindrovi se dozvídáme, že je ještě v nemocnici a že na tom není dobře.Takhle si to Jindra asi nepředstavoval. Při příchodu do tábora začíná Božolík vařit. Připravuje hrachovou polívku a rýži. Akorát ,když máme dovařeno tak kousek od nás se ozývá křik. Dozvídáme se,že dívčina si rozsekla nohu.Běží tam Vlastík s Mílou. Ošetřuje to nakonec Ropák.
Dojídáme a dáváme hodinu poledního klidu. Ze spánku mě probouzí hučení vařiče a vůně kafe, co připravil Martin. V dálce začíná bouřit. Poprchává. Zalézáme do stanů. Já píšu a mám náladu pod psa. Přesně za týden budeme sedět v letadle.
Heslo dne " Přílišná iniciativa v horách se rovná hrubá nekázeň".
Ležíme ve stanu a venku to neustále burácí.Začínají padat kroupy.
Domlouváme se, jestli dneska večer sestoupíme na Čimbulak. Z jídla nám zbývají 4 polívky jedna kaše a balík vloček. Jíst máme co, tak dolů půjdeme až zítra. Beru si kapky na kašel . 20 kapek mi odpočítal profesor matiky - Martin.
Večer se stává neskutečná věc. Ropák sám od sebe vaří polívku. Zkrátka dneska je šokový den. Jako druhý chod připravil rýžový nákyp. Zachránil to Míla, protože do toho přidal kandované ovoce.
Je to naše poslední jídlo, tak chodíme okolo jako mlsní vlčáci, kteří by něco slupli a nemají co.
Večer neustále kašlu. Standa se dneska asi moc nevyspí. Snažím se taky co nejrychleji usnout. Chci si vzít kapky,ale nekapou tak je přímo vysávám . V noci musím ven . Nebe je plné hvězd .
3 0 . č e r v e n e c - n e d ě l e
Venku je slunečno. Jediná věc, co nás tahá ze spacáku, je vůně našeho skutečně posledního jídla. Bramboračka s přírodním česnekem zahuštěná bramborovou kaší. Někdo suší mokré věci a někdo jako Karel sbírá kytičky v okolí. Občas je uloven brouk pro sběratele doma.
V půl jedenácté vyrážíme na Čimbulak do civilizace a za jídlem. Zbývá nám sestoupit 1000 m. Martin spočítal, že jsme udělali výškových 8500 m. Já když si přičtu cestu s Jindrou a jiný věci navíc tak je to o 1000 m navíc. Při sestupu začíná jezdit lanovka do sedla.
Nahoru za námi přijel Honza Seifert spolu s Janou a dozvídáme se aktuální novinky. Ta ztracená česká ovečka byl Honza. Dostal ve výšce 4000m zápal průdušek spolu s vysokýma horečkama. Kousek ho snášeli a zbytek jel na koni . Z jeho vyprávění se dalo usoudit ,že to byl pro Honzu velice silný zážitek.
Další odpadlík byl Petr, který si pohmoždil nohu. Po zrentgenování prchnul z nemocnice se slovy "Tam bych se neléčil ani kdybych byl mrtvej."
Při příchodu na Čimbulak prožíváme první šok. Není tady naše slíbené jídlo. Jsme hladoví jako vlci. Petr dobrovolně dává na stůl své zbytky, které okamžitě mizí v našich útrobách. Po jídle, které nás důkladně nasytilo vyrážíme na Medeo.
Stopujeme nákladní auto. Cestou slyšíme střelbu. Po příchodu na Medeo se vrháme na stánky. Máme různé chutě,ale jediné co nám chutná je ruská zmrzlina. Ochutnali jsme Žigulevskoje pivo, ale na pití to určitě není.
V turistických jurtách mají otevřenou koupelnu, teplou vodu a mýdlo. Všichni postupně provedou důkladnou očistu. Když jsme čistí na těle a duši jdem do místního baru, ve kterém je velice příjemně a to je správná tečka za naším pobytem v Tchein Shanu. Někteří z nás si tu tečku ještě víc zpříjemnily. Přej a bude ti přáno.
S odstupem víc jak jednoho desetiletí si při přepisování deníku vybavuji spoustu zážitků a myšlenek. Nejsilnější, je ale pocit, že jsem byl na horách s dobrými kamarády. Za to dík všem.
Sváťa
|
|