|
|
Nové cesty na Bořni a v jeho okolí
Stanislav Emingr
Nikdo z nás nečekal, že se v novém století roztrhne s cestama na Bořni doslova pytel. Vždyť již nyní, a to není ještě zdaleka konec roku, vrcholová komise (VK) registruje cca 15 nových cest. Otázkou zůstává, kolik těchto prvovýstupů bude schváleno. To je ale věc jiná, kterou se zde nyní nechci zaobírat, věřím však pevně, že úbytek bude minimální.
Snad mediálně nejznámější novou cestou na Bořni byl v tomto roce Aligátor, či spíše "Cauza Aligátor". O tom se již na stránkách tohoto listu psalo a tak nemá cenu toto více rozpitvávat. Koho by snad tento "případ" zajímal více, nechť se podívá na web. stránky HO Bořeň (http://mujweb.cz/Sport/boren/index.html). Zde je zveřejněno mj. vyjádření "externího" člena naší VK (Jarda Maršík ml.), Doplnění Vyjádření VK atd.
A teď k dalším hitům tohoto roku. Na Jihu je to přelezení dlouholetého projektu v pilíři nad Ypsilonovou spárou (Levá stěna - Středního j. pilíře). Přelezl ji (RP) Jarda Maršík a první nástřel na její klasifikaci je 8+/9-, název Lotrando a Zubejda. Další letošní bomba je nová , dvoudélková cesta v Severní stěně. V první délce se vlastně jedná o dokončení starého projektu Honzy Hobláka (pilíř vpravo od Velikonoční). Jmenuje se Santa Cruz a autoři jsou místní borci - Pepča Nestler, Ríša Hamak a P. Herian. První délka je za 7/7+ (RP), druhá za 8- (RP) a je samozřejmě dělána klasicky - odspoda. Ve stejném duchu je i další cesta z této dílny (Nestler,Hamak). Vznikla v levé části Tanečního sálu a jmenuje se Parukářka, klas. 8- RP. Při pojmenování této cesty byli autoři pravděpodobně inspirováni stejnojmennou pražskou restaurací.
Další kapitolou jsou volné přelezy, popř. 1. RP u původně tech. cest. V Severní stěně je to 1.RP Kárčiho a Ústecké cesty (obě za 7) - autor (zase) Pepa Nestler (- R.Hamak). Pepča také přelezl Sokolík (8- RP) vedle Přepadlého pilíře v Jižní prostoru. V Tanečním sále osadila již zmiňovaná bořeňská parta jištění do staré "hákovačky" zvanou Brusel. Než ale stačili uklidit vrtačku a převléknout se z pracovního do svátečního lezeckého dresu, cestu jim stačili vyfouknout známí "Krušnohorci" - "LeToš" Dvořáček za asistence "Leonarda da Svinča". Klasifikace tohoto volného přelezu je, jak uvádějí, 6+/7- BUIAA (bořeńská mutace UIAA). Druhý jmenovaný (Milan Svinařík) se zviditelnil novou cestou v Levém jižním amfiteátru. Spolu s B. Bandasem dokončili projekt vpravo od Čimy. Povídání k této cestě, jejíž název je Svatební dar Šťastným (za 7 -), je rovněž uvedeno na stránkách našeho HO.
Na Jihu se zbývá zmínit o Bělinovo Totemové cestě o které se zde již psalo a na kterou dodnes nepřišel "Protokol". Na Severu pak "naši hoši" vytáhli jednoho květnového víkendu agregát na výrobu el. energie přímo až k Polednímu pilíři (nevím kolik váží, ale je to pěkně velká kráva). Pak zapojili svoje příklepové vrtačky a výsledkem jsou: Cesta pro Adama, 6+ (Nestler, Hamak), která vede po pilířku vlevo od Polední spáry (Polední pilíř). Na boční stěnu skalního prahu, spojující Polední pilíř s Biskupskou stolicí to jsou Cesta Přátelství, 5 (Nestler, Hamak) a Lázeňská, 4 (Herian, Klaboch). Jelikož toho nebylo dost, dorazili se ještě na severu Biskupské stolice - Kadarka, 4 (Nestler, Hamak) a Chlejf, 5+ (Herian, Klaboch). Původně měli o cestu víc. Dva nýty osadili i do skalních necek vpravo od Polední spáry, ale až doma zjistili z průvodce, že zde již cesta existuje - (Odpolední, 5+; Emingr, Vörös). Jak mi později (u piva), Pepča s Ríšou sdělili - chtěli mě prý udělat radost. Tak tedy dík za jištění, ta cesta si to zaslouží. A aby byl výčet cest k dnešnímu datu úplný, je nutné se ještě zmínit o Samotářské spáře, 5-, kterou při obhlídce terénu v západní stěně Poledního pilíře vylezl Pepa Nestler. Holt, kdo umí - ten umí. V tomto případě to platí i o morálu.
A co v okolních oblastech? Nejvíce cest přibylo v plotně na Rači (České středohoří). Všechny má na svědomí rodinný klan Nehasilů (V.+ D.). O cestách Liberecká 6+, Východní 6+ a Pravý kout 4+ se zde již také psalo. Na Zlatníku nic nového nepřibylo, jen vrcholové krabice se nám nějak záhadně ztrácí a nebo zůstávají pootevřené jako např. na Škuneru. Upozorňuji, že tentokráte nemám v ruce Černého Petra já (viz článek v letošním CAO News 2, str.9.), ale jistí lezci z Povrlů (K.B.) a Děčína (J.CH.). Alespoň podle zápisu ve vrcholové knížce. Dále by mě zajímalo kam se poděla vrcholová knížka s orig. kresbou Petra Vránka, kterou jsem na Škuner dával v roce 1999.
Nyní zpět k tématu. Druhou nejznámější oblastí po Bořni je Salesiova výšina (Osek, Letohrádek atd.). Zde nyní probíhá "boj" o autorství některých cest, či spíše boulderů a to mezi "Tačmudovci" (bří. Štítkovcové) a zbytkem světa. Jakmile bude situace přehlednější, podám zprávu.
Zcela jinou a zvláštní kapitolou jsou skály a skalky v příkrých svazích a na vrcholcích Krušných hor. Mnohdy se jedná o nízké, zarostlé a místy lámavé skalky, ale najdou se mezi nimi výjimky. V obou "našich" horských oblastech (Kapucín a sk. Nad Jezeřím) se takové nalézají a letos k nim přibyla další. Tu se mi podařilo objevit jednoho jarního dne v rozlehlé krušnohorské oblasti Kapucín - Liščí skály. Je s podivem, že ještě dnes je možné nalézt kolmou a až dvacet metrů vysokou stěnu, bez jakýkoliv známek lezecké činnosti. O několik týdnů později se mi podařilo přemluvit Boba (ostatně nikdo jiný by se mnou do těchto zapadlých koutů asi nejel) a tak mohly vzniknout první dvě cesty na Velkou Polední skálu. Jedna vede údolním hřebenem (Hřebenovka 4-) a druhá, přímo středem východní stěny a má název Průkopnická 4+ (obě: Emingr, Hromádko). Možností dělání dalších cest je zde však daleko více.
Tak to by bylo z našich oblastí všechno a pokud se do konce roku urodí něco nového - dám vědět.
4.10.2001
Standa Emingr
HO Bořeň
| |