|
Je 4 dubna a potkávám se s Karlem Bělinou. Kde jinde než v Ostrově. Nenápadně mezi řečí naznačil že o velikonoce jsou další stoleté vrcholky v Bielatalu. Je jasné že jsem přislíbil svou účast. Dohoda zněla jasně 12.4. v 5 hod ráno odchod z kempu pod Císařem v Ostrově směr Bielatal. Dohody jsou od toho aby se měnily. V sobotu ráno 11.4. se přířítil Karel a trochu jsem ho zviklal jestli to není pozdě na pátou hodinu. Hned se toho chytnul a že prý vyrazíme už večer kolem 22hod. Před 21 hod už nervózně přešlapoval u nás v chatce. Byla to práce udržet ho v klidu :-) 22.hod odchod směr tmavý les. Karel se ukázal jako rozený velitel. Bez čelovek a měsíce nad hlavou jsme šlapali směr Bielatal dobýt vrchol Ringelspitze. Naše konspirace byla neuvěřitelná. Nesmělo se mluvit, šoupat nahlas nohama ba ani padat do hluboké škarpy. Karel nasadil neuvěřitelné tempo a okamžitě jsme mu viděli jen záda. U rozcestí pod Falkenwandem jsme v absolutní tmě řízli zatáčku doprava bez újmy na zdraví. Nikdo netrefil lavičku ani záludně postavený pískovcový rozcestník. Konspirace v těchto místech dosáhla neuvěřitelných rozměrů. Pod Karlovo vedením by jsme asi přešli v klidu v 70. letech šumavskou hranici do Rakouska. Čas 22.30 a stojíme pod věží č 122. Ringelspitze. Ticho v údolí by se dalo krájet. Žádná světla pod věží. Hurá, máme na 50% vyhráno. Karel zrušil klid v éteru. Švětlana s Tomášem mohli opět mluvit :-) Vyběhli jsme si pod stoletou starou cestu. Karel jí hned okukuje. Spára která přechází v horní partii v brutální širočinu. Ani komín ani spára. Jsem zvědav co tam budu dělat. Opravdu poctivá špatně jištěná VI. Musel jsem si vedle ní sednout a hlídat. Karlovo slova byla jasná: Pokud máš ruku ve spáře tak tě nikdo z ní už neurve. Jak zabít 70 minut do půlnoci? Jednoduše. Tomášovo veselé vtípky a jemné cucání vína nás pozvolna posunuli k půlnoci. Přesně v 00:01 hod zasunul velký Guru ruku do spáry a šel jako stroj který občas utrousil smyčku. Do vrcholové širočiny se nasoukal poměrně slušně rychle a už slyším "zruš"! Ihned z vrcholu létali dolů pokyny ohledně naší další činosti. "Světlano teď pojď ty"! A potom půjde ........ Podepsat se na vrcholku po tak krásné cestě byl zážitek. Ještě slanit, zabalit veči a dopít víno. Na rozcestí pod Falkenwandem se naše cesty rozcházeli. Já,Vlasta a Franta směr Ostrov a spacáky (sotva jsme drželi oči). Karel, Světlana a Tomáš směr Stumpfer Turm kde čekal další stoletý vrchol. Velmi povedená akce. Karle dík za to že se ani v noci nenudíme !!!  Válečná porada.  Ano Karle půjdu jako druhá :-)  Vlasta ho ještě na chvilku "zalomil"  Nikdy jsem netušil jak je dobré mít pořádný štourák z buku. Víno s ním šlo otevřít úplně luxusně.  Pozdrav od "Velkého Mistra" těm kdo to nestihli :-)  Tak co Karle, jdeme na to? Je půlnoc.  Karel nelenil a šel.  Výbornej dolez v podání Franty.  Důkaz toho že jsme tam vylezli. Foto: Tomáš Vlček, Láďa Vörös Copyright ©2009
Ládíčkovo Pekárna |