Bořeň a vše o něm

Krušnohorské skalní oblasti

Hamak Richard

Ahoj Láďo,

posílám ti malé info o výletě, který jsem podnikl uplynulý víkend s Petrem Klábou Klabochem.
Plán byl ne zcela jasný a hodně jsme nechali na náhodě. Jediné na čem jsme se domluvili bylo to, že projedeme pár krušnohorských skalních oblastí na kole a všude, kde se zastavíme, si něco pěkného vylezeme.
Jako vodítko posloužil článek od Standy Emingra, který jak víš, je opravdovým znalcem těchto končin. Jako základna, kam jsme v pátek odpoledne dorazili autem s naloženými koly a plnou zbrojí, byl horský hotel Lesná.
Rychle jsme vyložili kola a bágly s lezením a už to rveme z kopce do obce Pyšná a dále na skalní útvar Kočka. Klába záhy zjišťuje, že kombinace silničního kola s plášti tenčími než palec na ruce a místo nosiče batoh na hrbu, nebude to pravé ořechové. Dokonce v jednu chvíli odhazuje své kolo do mlází, odchází a něco mumlá. Po chvilce se pro něj vrací a již vyrovnaný ze situací nasedá a pokračuje v jízdě.
Na Kočku stíháme pouze jednu cestu „Západní kout" za 4. Je to nádherné lezení v super pevné skále. Sem se určitě vrátím. Ze skal nás vyhání bouřka, kroupy, déšť. Nepohodu přečkáváme pod malým převískem, potom naskakujeme na kole a razíme směr základna. Cesta je pekelně do kopce, ale přežíváme s vidinou studené „Plzně“.
Protože uvnitř hotýlku probíhají u několika stolů různé firemní akcičky a jiné sleziny, zůstáváme v předsíni v křeslech, nejspíš pro kuchaře a ostatní personál. Nevím čím jsme si to zasloužili, nebo jestli jsme vypadali jako socky, ale kuchaři nám přináší zadarmo výborný gulášek přizdobený opečenou klobáskou a zeleninou. Na oplatu posíláme panáčky slivovice, zábava potom pokračuje a v krásné tři hodinky ráno se odporoučíme do spacáků do mé dodávky.
Po ranním kafíčku začíná nastrojování kol vším potřebným na lezení, spaní a obživu na dva dny. Abych to upřesnil, já nastrojuji tašky na nosičích svého kola a Klába to narval všechno do báglu, který potom stěží nahazuje na záda a nasedá na svého Favorita /omlouvám se Retu/.
Razíme po silnici směr Nová Ves v Horách. Kopec dolu je dlouhý a prudký, takže dle mého odhadu to za chvíli valíme něco kolem 60 km v hodině. Přibrzďuji u cedulky „Občerstvení“. Klába, který to rve za mnou se asi zrovna kochal, čuměl po okolí a na průser bylo zaděláno.Tak tak si mne na poslední chvíli všímá a manévrem jako na Tour de France, se mi zdárně vyhýbá.
Z Nové Vsi sjíždíme dál směr Horní Jiřetín a v levotočivé zatáčce s malým odpočívadlem opouštíme hlavní silnici přes závoru na lesní silnici směr Liščí skály.Tato závora byla zároveň hranicí, kde se naše downhill cyklistika mění na celý zbytek výletu na jízdu a pro Klábu i na chůzi do vrchu.
Do Liščích skal dorážíme plni elánu a na zde dáváme „Horám zdar“ cestou „Krušnohorská magistrála" 5- , na Jiřetínský pilíř „Údolní stěnu" 4-. Další „Horám zdar“ padá na věži Jeptiška „Údolní cestou" 5+.
Po domluvě opouštíme tuto oblast, rveme kola lesem do kopce zpět na lesní silničku a přesouváme se o kousek dál. Další zastávkou je krásné dvojvěží Sudetský oltář kterou zdoláváme nádhernou cestou při pravé údolní hraně nazvanou „Můj boj" 5-.
Vracíme se opět zpět na naší silničku a posouváme se pod další skálu Chorstein, kde už značně utrmácení sesedáme z kol a začínáme chystat bivak přímo vedle silnice. Ohniště zakládáme přímo na silničce, opékáme špekáčky. Zrovna když máme buřtů plnou pusu, projíždí okolo myslivec s terénním autem s německou značkou. Když se musel vyhnout našemu ohýnku na silnici, hleděl na nás jak na marťany. My s Klábou se přiblble usmíváme a myslíme si svoje. Něco kolem jedenácté lezeme do spacáků a padáme za vlast. Asi na nás pozitivně působil starý les s ohromnými buky a blízký Albrechtický potok, protože ráno se probouzíme v neskutečných 9,30. Mě osobně, se za posledních pět let nepovedlo, si tak pěkně přispat.
Po kávě a snídani se drápeme nahoru k Chorsteinu a lezeme krásnou cestu z údolí „"Zamilovaný stařec".5- a dáváme další „Horám zdar“. Potom ještě lezeme „Cestu pohodářů" 4+ a pakujeme sakypaky. Když vylézáme z lesa zpět na silnici zjišťujeme, že teplota vzduchu je vhodná tak na koupaliště a ne se trápit s plnou polní do krušnohorských krpálů na kole. Velíme tedy na ústup a začíná nejhorší etapa výletu a to návrat na hřebeny k naší dodávce. Klába v klidu tlačí svoji Retu, já se stavuji na koupačku na Dřevařském rybníce, kde podle mého soudu a teploty vody se minulý týden ještě bruslilo. Na základně do sebe lijeme oslavné pivko a mizíme z hřebenů do nížin s tím, že o nádherný sjezd na kole do Horního Jiřetína se kamarádsky dělíme na půl. Na lehko bez báglů jsem to valil určitě hodně přes šedesát v hodině. Cestou domu mám nápad vylézt na Bořeni nově odjištěné „Ufo" 5-. Nápad realizujeme a potom už vyhazuji spokojeného Klábu v bílinské základně na Moskvě. Doma jsem si vyndal několik klíšťat /celkem 12/ sám a několik s pomocí manželky Káti. Jedno jsem měl zakouslé skoro v prdeli. Výlet se mi moc líbil a určitě ho zase někdy zopakuji. Poděkování patří věrnému příteli na telefonu Standovi Emingrovi, který trpělivě zvedal mé telefony během víkendu a poskytoval drahocenné rady.

Ríša Hamak

Klába chystá večeři

Klába je bůh

Klába s plnou polní 1.

Klába s plnou polní 2.

Klába spokojený

Kostra a Klába

Pohled do kraje ze Sedlového vrchu

údolí Albrechtického potoka