Nejstarší údaje o jeskyních v Labských pískovcích sahají do časů
turistického objevování této oblasti a jsou zaznamenány ve starých turistických popisech.
Vedle větších jeskyní jako "Kuhstall" nebo "Diebskeller", které bylyoblíbenými výletními cíli
již tehdy, jmenuje např. Götzinger 1812 Trpasličí jeskyni v Gottleubatal, Švédskou jeskyni a
Ledovou jeskyni v Bielatalu.Znalost jeskyní byla tehdy omezena jen na jednotlivé objekty a
stavěla většinou na ústním předávání starousedlíků. Teprve v roce 1920 začala systematická
práce na průzkumu jeskyní, když tehdejší "Spolek pro návštěvníky jeskyní v Sasku" vydal
přehledové listy, které obsahovaly i jeskyně na české straně labských pískovců. Drážďanští
jeskyňáři kolem Johannese ruschera a Alfreda Märtzsche mohli být viděni ve svazích pod Labskou
Strání. Velkou část jeskyní objevily a popsali právě oni společně s horolezci.
Od roku 1962 pokračovali v jejich práci jeskyňáři z Labské
Stráně ve spolupráci s jeskyňáři z Drážďan. Byly nalezeny a zaznamenány nové jeskyně, byly
objeveny nové spojení s již známými jeskyněmi. Vedle vědeckých bádání zesílil součastně také
jeskynní turismus.
Ve speleologii rozlišujeme několik typů jeskyní, přičemž je
členícím prvkem způsob vzniku jeskyně. Primární jeskyně jsou vytvořeny již při tvorbě hornin
(např. plynové bubliny v proudech lávy). Zvětrávací a horotvorné síly naproti tomu vytvořily
sekundární jeskyně. Vodorozpustné látky jsou unášeny vodními proudy - ve vápenci nebo
sádrovci jsou známé kilometrové labyrinty jeskyní. V pískovci může nasáklá voda rozpustit
spojovací materiál, čímž zůstane písek bez pojiva - tak vznikají tzv. torozivní jeskyně
(místnosti jsou zakulacené).
U většiny jeskyní Česko - saského Švýcarska se jedná o
jeskynní místnosti, jejichž vznik se vztahuje k pohybu obrovských skalních mas. Při těchto
tektonických pohybech vznikají trhliny a tím i jeskynní labyrinty. Typickým příkladem jsou
jeskyně pod Labskou strání, které vznikají díkypohybu masívu směrem k Labi (Loupežnická
jeskyně, Hluboká mezerní jeskyně). V těchto jeskyních jsou rozpoznatelné rovné od sebe
odtržené skalní plochy a častým jevem je překonávání komínů
Při vyhledávání jeskyní tohoto typu lze využít efektu jejich
provětrávání. Většina těchto jeskyní má dva vstupy - horní a spodní. V létě vstupuje ohřátý
vzduch horním otvorem, ochlazuje se, stává se těžším a klesá ke spodnímu otvoru, kde
vystupuje jako velmi chladný. V zimě se naopak studený vzduch tlačí do spodního otvoru,
ohřívá se o teplejší skálu a na horním otvoru vystupuje v podobě páry.
převzato z knihy " Horolezecký průvodce Labské údolí a Bělá"
|