|
Za "Panelovým a Ocelovým městem", za sto komíny a za hlubokou jámou po vytěženém uhlí se nachází pozoruhodný kraj romantických skalisek schovaných ve starém bukovém lese. Je to území hlubokých údolí, potoků a potůčků s křišťálově čistou vodou, které se po vydatných deštích dokážou proměnit v horské řeky. Místo neobyčejné pohody a klidu. Tato krajina není vymyšlená, je skutečná. Jen po mnoho let zůstala v zapomnění díky své izolovanosti, kterou způsobila těžba "zhoubné" suroviny. Ta poznamenala fyzicky krajinu severozápadu Čech a psychicky pak nahlodala i mysl obyvatel této zubožené a vydrancované části země.  Původní "sudetský" název této části Krušných hor byl "Bärensteingebirge" - tedy něco jako pohoří Medvědí skály (resp. kamene), což je název nejvyššího bodu této části Krušných hor. Dle odborné literatury se jedná o území ohraničené z jedné strany Mariánským údolím (nad Horním Jiřetínem - okr. MO) a údolím Nivského potoka (nad Drmaly u Jirkova - okr. CV). Pro celé toto území jsou charakteristické velké výškové rozdíly a to od 280m, až po vrchol Medvědí skály, který se nachází ve 924 m.nm.. Dalším typickým znakem této části Krušných hor jsou již zmiňované staré bukové (místy i smíšené) lesy s velkým množstvím rulových, resp.ortorulových skal a skalek. Co se lezení týká je oblast rozdělena na dvě části. JZ území připadlo do správy chomutovskému Horoklubu. Tato část je lezecky poměrně dobře zpracována a prozkoumána (patří sem mj. Jedlák a Jezerka), ta druhá nikoli. Severovýchodní část patří do vlivu bořeňské skupiny, kterou jsem v počtu jednoho člena, zastupoval (a navštěvoval) do loňského roku jen Já. Změna nastala až po té, co vyšlo druhé vydání lezeckého průvodce pro SZ Čechy. Řadu lidí totiž upoutala mapka a plánky skal v oblasti zvané Někteří se začali vyptávat a další i jednat. Nejprve to byl Vérešák, kterému se letos v předjarních dnech zalíbilo na "Salesiovce" a nějakým nedopatřením či zvědavostí zabloudil až na Kapucín, pod věž zvanou Jeptiška. Od té doby byl ztracen. Hned další dny sem nahnal své jističe (a nosiče) a mohl začít s tvorbou cest. Na Jeptišku (o té bude ještě řeč) to byla "Údolka" 5+. Pak se oteplilo a jističi se mu rozprchli za jinou -"lepší" zábavou. A tak se při příležitosti "Vítání jara na Bořni" obrátil na mě, že je "prej" inzerovaná exkurze a obhlídka méně známých lezeckých oblastí v okolí Bořně. Tu neděli jsme skutečně vyrazili a dobře jsme udělali. Toho dne se nám podařilo objevit hned čtyři nové skalní věže. Přešli Velikonoce a začali jsme vyrážet pravidelně. Někdy sami, jindy se zabezpečovacím týmem (Bob a Jardové). Vrcholy jako Dolní Hlídač, Strážce potoka, Chorstein a Sudetský Oltář neboli Sudeťáci začli dostávat nové vrcholové knížky a slaňovací kruhy. Ne zrovna běžný název pro posledně jmenované dvojvěží - Sudeťáci (v Ádru mají Tyroláky, my zase Sudeťáky) vznikl díky vytesanému reliéfu "Říšské orlice" ve stěně severní věže. Přibližně od května začal tuto část skal navštěvovat další člen naší záškodnické skupiny HO Bořeň - Richard Fidel Kostra (R.Hamak), kterého sem dotáhl Vérešák. Jejich výpady se odehrávali hlavně v pracovních dnech, kdy já "zařezával v arbajtu". Aby byl jejich zážitek z nově vylezených cest úplný a dokonalý, rozhodli se, vždy po dosažení vrcholu novou cestou, vzít mobilní telefon a zavolat mi tuto radostnou novinu přímo do práce. Nutno podotknout, že taková zpráva mi k řešení pracovních úkolů moc nepomohla, spíše naopak.  Činnost Kostry a spol. byla soustředěna do lezeckého centra zdejší rozsáhlé oblasti. To je situováno do tzv. Liščích skal, které tvoří skalní seskupení kolem věží Kapucín a Jeptiška. Ze skal a možných volných linií na ně, byl tak nadšen, že během několika návštěv udělal řadu zajímavých a hezkých cest. Ta nejhodnotnější vede v asi dvacet metrů vysoké, severní stěně Kapucína. Jedná se o úchvatnou linii v převislé skále. Název cesty je "Herkot fuckof " a dle autora prvovýstupu a 1.PP přelezu se jedná o sedmu (v místní, tvrdší klasifikaci). To je pro ostatní výzva a to nejen k potvrzení klasifikace. Na již zmiňovanou Jeptišku to byly další dvě cesty, s ne zcela citlivými názvy, které by si tato věžka zasloužila. Jsou to "Pilsner? Ja gut" a "Rádler? Nein danke" obě za 5 + (pozn.- Rádler bude asi za víc). Tím se zcela vyčerpali všechny lezecké možnosti na tento zajímavý skalní útvar. Aby byl výčet zajímavých cest na Jeptišku úplný, je třeba se zmínit o cestě "Slunce v duši" od bří. Štítkovců z r. 1997 (2 x nýt, klas. 6) vedoucí úzkou náhorní a převislou stěnou věže. Další nové cesty vznikaly na doposud panenskou Liščí skálu (výška 17m). V levé časti stěny to jsou "Lišky dávaj dobrou noc", "Úlitba bohům" (obě za 5+) a hvězdičková "Krušnohorská magistrála" (za 5), to vše od dvojice Hamak-Vörös. O něco později sem dorazila další Kostrova posila, kterou byl známý bílinský kaskadér P.Herian, zvaný též Herka. Ve vzájemné spolupráci tak vznikly další tři cesty (tentokráte v pravé části stěny) - "Rasta Kostra" za 5, "Bořeň Fest 2002" za 5- a "Třešnička na dortíku" 5+. Poslední odjištěná cesta tohoto sektoru přibyla na sousední a nižší Liščí skalku, její jméno je "Perníkářská" - 4 (dva nýty + slaňák, Vörös-Hamak).
Mimo toto lezecké centrum postupně vznikají nové výstupové linie na jeden z objevů tohoto roku - věž Strážce potoka. Z těch lezecky vděčných zmíním např. Mezi kapkami deště 4, "Vivat Hilti" 5- (fotogenická hrana se dvěma nýty ), "Kouřová hrana" 4 (to vše od skupiny Vörös, Emingr, Hanuš). Tato věž se nachází v novém sektoru, nazvaném dle starých map - Eleonóřina výšina. Právě pobyt v této části skal (resp. skal v údolí Albrechtického potoka) mě inspiroval k napsání úvodního odstavce, popisujícího malebnost tohoto území. Nic zde nepřipomíná skutečnost, že jste na průmyslovém a zničeném Mostecku. Široké údolí s hluboce zaříznutým korytem potoka, kolem dokola les a všude boží klid a mír - no prostě "Malé Jizerky".  Tři sta metrů vzdušnou čarou na východ leží další zajímavé skalní seskupení v jehož čele stojí mohutná věž Chorstein . Je to název převzatý ze starých kronik a v překladu znamená něco jako Zkamenělý nebo Kamenný sbor (chór). V průvodci je tento sektor označen jako Trempské skály a věž je zde uvedena pod názvem Hlava. Na ní samotnou vede sice zatím jen "Stará cesta", ale několik lákavých projektů končí těsně pod vrcholem této věže. Na dokončení bylo potřeba sucho a toho v době, kdy jsme zde působili moc nebylo.  Pak přišlo léto a oblast se vylidnila. Cesty za lezením směřovali nejprve na písky a později i do hor a vzdálenějších oblastí. Když jsme se po toulkách Evropou zase všichni na Kyselce sešli, byl už podzim a zase pršelo. A tak pod vrcholem krušnohorského Kapucína zůstalo mnoho cest nedokončeno. Hlavně Sudetský oltář připomíná nazdobený vánoční stromek - ozdoby tvoří blýskavé nýty (zlatá a stříbrná) a lafety pak různobarevné cáry smyček, zavěšených do ok nýtů. O to větší zůstává motivace na rok příští. Všechny nové cesty jsou odjištěny nýty a v drtivé většině popsány ve vrcholových nebo stěnových knížkách. V oblasti Kapucín - Liščí skály je jich zatím osm, další jsou (nebo budou) umístěny v sousedních skalách nad Jezeřím (o těch snad někdy příště). Mimo cíle na dokončení prvovýstupů v této oblasti, by jsme chtěli v příštím roce otevřít "První (horo)lezeckou cyklostezku". Aby tato stezka fungovala a mohla tak být nazývána, je nutné splnit několik podmínek. Skály by měly být dostupné na kole, dobře odjištěny fix. prostředky tak, aby bylo možné výstupy absolvovat s lanem a několika expreskami, zkrátka abych sebou na kole netáhl všechny ty hexy, vklíněnce, abalaky či friendy. I tak v oblasti zůstane řada skal a cest pro vyznavače "čisté skály". Takže "superklasici" nemějte obavy. V blízké budoucnosti by takto uvažovaná cyklostezka měla pokračovat přes kapucínské sektory - Liščí, Poustevní a Trempské skály s odbočkou ke Stážci potoka (nebo k Poledním skalám) až do další skalní oblasti, kterou jsou skály nad Jezeřím (část Horní skály). Pokud se domluvíme s chomutováky (HK), tak by mohla být trasa prodloužena až do oblasti Jedlák. Tím by vznikl pozoruhodný projekt nemajíc u nás obdoby. Avšak podle předběžných reakcí z Chomutova, to však vypadá, že stezku svedeme hned za Jezeřím vzhůru na Lesnou (pozn.-Horský hotel Lesná). Mají tam dobré pivo, vynikající kuchyni a mj. se odtud dá sjet na Kočku (u Pyšné) - ta už prý je odjištěná. Přístup a poloha většiny skal je popsána v (horo)lezeckém průvodci pro SZ Čechy. Přesto je nutné na závěr doplnit tuto informaci o další dvě přístupová místa. První jsou Černice (parkovat se dá před hospodou), odkud vyrazíte proti proudu Albrechtického potoka a v místech kde se údolí rozestoupí, můžete pokračovat vpravo vzhůru na lesní silnici, či pokračovat dále až ke skalám "Eleonóřiny výšiny". To platí pro pěší návštěvníky. Druhé a zatím nejoblíbenější místo je před závorou, v místech kde z hlavní silnice (spojující Horní Jiřetín s Novou Vsí v Horách) odbočuje lesní silnice přímo k Liščím skalám. U skály nazvané Budulínek je již instalováno oko na zamykání kol. Tak že nezbývá něž popřát dobrou lezbu a popřípadě i vzduch v duších. foto: Olympus Camedia 990 zoom + L.V Copyright ©2002
Ládíčkovo Pekárna |
