Bořeň východní prostor
news 
historie 
průvodce 

Bořeň

  info 
prvovýstupy 
obsah 
jižní prostor 
východní prostor 
severní prostor 
západní prostor 
novinky 

Č.Středohoří

  Špičák u Mostu 
Zlatník 
Francká hora 
Rač 
Vaňov 
Čima v Brné 
Kozí vrch 
Baba 
Studeny masív 
Vrabinec 

Krušné h. východ

  Salesiova výšina 
Jeřabina 
Kapucín-Liščí skály 
Skály nad Jezeřím 

Dubsko

  obsah 
skály u Úštěku 
skály u Blíževedel 
skály na Vlhošti 
skály na Stříbrném vr. 
skály v Měsičním úd. 

HO Bořeň 
links 
přečtěte si 
potápění 
jeskyně 
štoly 
kniha návštěv 
email 

Od Jižního prostoru jej odděluje vhloubení tzv. Kramlované cesty. Vpravo od ní vyrůstá Východní stěna, která je ve své pravé, nejvyšší části ukončena mohutným Pilířem (V) stěny. Mezi ním a táhlým hřebenem se nachází Horní stěna. Dlouhý a táhlý hřeben se nazývá Východní hřebenovka. Za ním je Východní amfiteátr zakončený vlhkým a hlubokým komínem zvaným Kamenný vodopád. V současné době zde platí zákaz lezení.

I. VÝCHODNÍ STĚNA

Mohutná stěna, která je rozdělena na několik částí. Její levá část začíná u bývalé turistické tzv. Kramlové cesty a je vysoká od 20 do 40 m. Touto částí stěny vedou hezké a exponované cesty. Střed (V) stěny má ve své dolní polovině poměrně rozrušenou skálu a k lezení se využívá jen příležitostně. Pravou část stěny tvoří tzv. Pilíř (V) stěny, na který vedou dlouhé a vzdušné výstupy, z nichž některé mají délku až 80 m.

1) Plíce za pět 5; R. Hamak, J. Nestler, 31.3.1994. Zcela v levé části (V) stěny je nápadný pilířek. Jím přes sk. a nýt n.v.
2) Vstupní cesta 6-. Vl. od převisu 4) je vhloubení ukončené v dolní části šikmou plošinkou. Stěnou a krátce spárou na šikmou plošinku. Odtud př. podél koutové trhlinky přes dvě sk. n.v.
3) Orientální kout 6. Výrazným, místy přev. koutem, který ohraničuje zl.
4) Korunová 5-; Z. Pašek, V. Černík, 1963. V místech, kde "Kramlovaná cesta" začíná být svírána stěnami, je vpr. žlutý rozlámaný převis, který zahražuje plochý kout. Spárou a koutem pod převis. Pod převisem dopr. na hranu, dále pak zpět nad převis a po stupních n.v.
4a) Varianta 5-; S. Emingr, V. Záruba, 16.8.1992. Přes převis levou částí. Lámavé.
5) Hadí kout 5+. Kolmým koutem vpr. od 4). V horní části širokou spárou n.v.
6) *Vzpomínka na Vencu 7; J. Nestler, M. Cahák, 6.8.1989. Ke sk. jako 5). Dále pak T na pilíř vpr. k nýtu a po pilíři přes sk. a nýt n.v. (Cesta věnována tragicky zahynulému horolezci Václavu Zikovi † 5.5.1984 Bořeň.)
7) Hadí 5+. Přes stupně pod levé skal. necky (ohraničují zpr. pilíř 6). Rozporem, pr. a později levou spárou necek n.v.
8) Hasičská 5+. Cesta vede v horní části trhlinou v pilíři, který je mezi oběma skal. neckami. N je z levé strany již zmíněného pilíře, přev. spáru v dolní části obejdeme zpr. a dostaneme se na plošinu pod světlou stěnou (sk.). Dále úzkou, dol. ubíhající trhlinou n.v.
9) Vězeňské blues 6-; J. Nestler, J. Nestler, 25.9.1993. Levým pilířem necek n.v. (nýty). Lámavé.
10) *Necky 5; M. Matras, V. Matěcha. Mohutná (V) stěna tvoří ve své levé části nápadné skal. necky. Jimi asi 40 m střídavě vl. nebo vpr. vzhůru n.v.
11) Pravý pilíř necek 7-; původně VI A2; volný přelez: J. Nestler, 13.6.1987. Něk. m jako 10). Dále pak T vpr. na pilíř. Plochým koutem v pilíři n.v. Špatně jištěno.
12) Myší 5-. N je něk. m vpr. od 10). Koutem přes 2 sk. n.v. pilířku. Odtud př. stěnkou (sk.) n.v.

Poznámka : Z předešlých cest je možnost vytraverzovat vpravo do cest 14) nebo 15) a pokračovat jimi dále n.v. Tato kombinace cest má potom kolem 80 výškových metrů.

Střed (V) stěny je asi uprostřed rozdělen širokou lávkou. Dolní část stěny je v řadě míst rozrušena, a proto se prakticky k lezení nevyužívá. Jediná občas lezená cesta je:

13) Dolní špinavý kout 4. Koutem v dolní části stěny na širokou lavici. Odtud buď 14a) nebo 14) n.v.

Pravou část (V) stěny tvoří vysoký pilíř - tzv. Pilíř (V) stěny. Od samotné stěny ho vlevo odděluje veliký kout, který je v horní části ukončen převisem. Tímto koutem vede cesta 14), pod převisem je umístěna vrcholová knížka.
14) Špinavá 4. N je z míst, kde skály vybíhají nejhlouběji do lesního porostu. Několika možnými trasami přes skal. stupně na šikmou a širokou polici pod pilířem. Po ní lehce do kouta. Přev. N se dostaneme do samotného koutu a jím až pod převis. Ten obejdeme zpr. a krátce kolem stromu n.v.
14a) Levá varianta 4. Pod přev. začátek koutu jako 14). Odtud však dlouhý T vl. po lávce, která je ve středu stěny až do tupého kouta. Dále vzhůru na plošinu. Z ní buď T zpět do koutu 14) nebo šikmými plotnami vzhůru n.v.
15) *Zvonivá 5. Do kouta a přes dolní přev. N jako 14). Dále však nepokračujeme koutem, ale trhlinami vpr. v kolmé plotně. Přes sk. n.v. Krásná a exp. cesta.

Poznámka: Mezi 14) a 15) je několik spojovacích variant.

16) *Děčínský odkaz 6; původně V A1 - V. Širl, Z. Hubka. Po šikmých plošinách až do místa, kde je po pr. straně patrná asi 35 m vysoká spára (nejvýraznější spára ve stěně pilíře). Spárou vzhůru a přes něk. prahů n.v.
17) Východní luk 7; původně VI A2. Pod 16) trhlinou v plotně, která se v horní části stáčí obloukem dopr. Dále jako 18).
18) *Sokolí 5-. N je koutem pod 16). Jím na plošinku za hranou pilíře. Krátkou spárou vpr. na trav. lávku ke stromu (stanoviště). Odtud zpět vl. do kouta a sokolíkovou spárou n.v.
18a) Trhlinová varianta Sokolí cesty 6+ (původně VI A2). Spárkou, později trhlinou ve stěně, vpr. od sokolíkové spáry.


II. HORNÍ STĚNA

Tvoří jí horní patro skal mezi Pilířem (V) stěny a vrcholovou stěnou (V) hřebenovky. Přístup je buď po skalně travnatých stupních pod stěnu nebo slaněním z vrcholu.

1) Plochá cesta VI A2.

Poznámka : Vpravo od této cesty bylo vylezeno ještě několik technických cest (A1-A3) - bez bližších informací.


III. VÝCHODNÍ HŘEBENOVKA

Jeden z nejdelších skalních hřebenů na Bořni. Vede zde několik zajímavých výstupů. Vrcholová knížka je umístěna pod převisem "C" varianty "Staré cesty". V současné době zde platí zákaz lezení.

1)   Stará cesta 4-.
1a) Varianta 1-2.
1b) Varianta VI A2; V. Matěcha, M. Matras.
1c) Varianta 4; R. Stuchlík, A. Šúlo.
1d) Varianta (Levá var. Východní hřebenovky) 5; J. Průcha, V. Bečvář, J. Slavík, 8.1.1972.

Poznámka: Ve vrcholové stěně Východní hřebenovky vede ještě několik technických cest (klas. A2-A3) - bez dostupných informací.


IV. VÝCHODNÍ AMFITEÁTR (KAMENNÝ VODOPÁD)

Neprávem málo navštěvovaný hluboký skalní amfiteátr, v jehož vysokých stěnách vede několik pozoruhodných výstupů. Slaňovací kruh je na vrcholu Kamenného vodopádu (cca 40 m). Amfiteátr dělí (V) a (S) prostor Bořně. Od roku 1995 zde platí zákaz horolezecké činnosti.

1) Neznámá.
2) Taubákova pětka 5.
3) Skobovačka V A2.
4) Židle VI A2; M. Landa, A. Olexa, 14.3.1971. Centrálním komínem krátce vzhůru na plošinu a T dol. do kouta pod výrazným rozložitým pilířem (2). Přev. koutem asi 5 m vzhůru, úkrok dopr. a stěnkou k odštěpu (VI A2). Pomocí vklíněného kamene přes převis ke sk. Dále soustavou trhlinek dopr. vzhůru k výrazné spáře jdoucí pod velký převis (VI A2). Spárou vzhůru pod převis. Přes převis (vklíněné balvany) do ustupující trav. stěny. Stěnou vzhůru na velkou trav. polici, kde se spojuje s cestou 5). (Existuje var. od Z. Hubky).
5) Převis King-Kongů VI A2; A. Olexa, M. Landa, 13.3.1971. Centrálním komínem v závěru amfiteátru až pod nápadný převis po jeho levé straně. Koutovou spárou pod převis (volné kameny!). Po překonání převisu do spáry, která se výše mění v přev. kout. Jím na velkou trav. polici. Dále rozlámanou stěnkou n.v.
6) Kamenný vodopád - Normální cesta 4. Centrálním komínem v závěru amfiteátru n.v. (SK)
7) Italský kout (VI); A. Olexa, J. Kozlík, 18.7.1971.
8) Samotářská VI A2;





Copyright ©2004 Ládíčkovo Pekárna