|
|
Mapka (16 kb)
Rozsáhlá skalní oblast místního významu. Převažují dlouhé lehčí výstupy nižší obtížnosti.
Některé hřebeny umožňují i souvislé vícedélkové výstupy.
Vrch Zlatník (521 m.n.m.) leží asi 5 km od Mostu, východně od obce České Zlatníky a podobně jako
Bořeň je i on výraznou dominantou zdejší krajiny. Je místem dalekého rozhledu do nitra Českého
středohoří a na hradbu Krušných hor. Jeho SZ a JZ strany tvoří kolmé skály a blokovité útvary,
které se táhnou až téměř k vrcholu. Tento souvislý pás je přerušen mohutnou erozivní rýhou
porostlou stromy a keři. Ostatní strany Zlatníku jsou pokryty suťovisky nebo drobnými skalkami.
Pro značnou lámavost některých stěn a blízkost Bořně (cca 4 km) je velmi málo navštěvován. Soupis cest proto není
úplný a průvodce obsahuje většinou cesty ověřené.
Skály jsou tvořeny stejně jako na Bořeni znělcem, resp. nefelinickým fonolitem. Je to šedozelená
hornina, jemnozrná, velmi tvrdá s ostrohraným odlomem. Jeho vznik se datuje do třetihor a je
podobný jako u Bořně, se kterým leží pravděpodobně na stejné preexistující tektonické linii
(Bořeň, Želenický vrch, Zlatník, Špičák, Hněvín a Ressl). V této linii bylo podloží krystalinika
patrně oslabeno a znělcové magma vytvořilo typické podpovrchové kupy, zvané lakolity.
Ty byly později obnaženy denudací (odnosem materiálu). U Zlatníku a Bořně se podle novějších
teorií předpokládá, že kupa magmatu částečně prorazila na povrch, jedná se tedy o
lopolity - viz "Naučná stezka Bořeň".
Přístup: Autobusem z Mostu do obce České Zlatníky nebo Obrnice. Vlakem do Obrnic, na trati
Most - Lovosice, Most - (Louny)Praha a Most - Žatec. Od nádraží se vydáme na silnici
Most - Bílina a po ní k nedalekému Zlatníku. Další možností je přístup ze stanice
Želenice nad Bílinou na trati Most - Ústí n/L (trať č. 130). Odtud krátce na hlavní silnici
Bílina - Most a po ní se vydáme k Z úbočí Zlatníku.
Obsah:
- TROSKY
- NŮŽ
- KAŇKOVSKÁ STĚNA
- DOLOMITY
- ZAROSTLÁ DÍRA
- VELKÁ SÍŇ
LEVÝ PILÍŘ
VELKÁ SÍŇ
PRAVÝ PILÍŘ
- TROJZUBEC
- SKÁLY U ŠKUNERA
MAJÁK
ŠKUNER
MOLO
VRATA
- DALŠÍ LEZECKÉ OBLASTI V OKOLÍ ZLATNÍKU
I. TROSKY
Osamocená skála v SZ části Zlatníku, vl. od hřebene Dolomit .
Svým tvarem připomíná siluetu hradu Trosky. Výška výstupů je 10 až 15 m. Sestup je náhorní
stěnkou.
1) Hrana 3; Tauchman, Granát 1966. Z údolní strany lehce na předskalí a po pravé hraně lehce n.v.
2) Malinová varianta 4; Tauchman, Granát 1966. N jako 1) na předskalí a po hraně 3m vzhůru. T dol. a vzhůru do sedla, odtud lehce n.v. pravé věže.
3) Údolní 5. Koutovou spáru ve středu údolní stěny do sedla Trosek.
4) Jahodová 4 - 5; Granát, Tauchman 1966. N úplně zl. údolní strany na trav. plošinku. Odtud 6m členitou stěnkou n.v.
5) Sestup 1. Koutem upr. krátké náhorní stěnky.
II. NŮŽ
Štíhlá skalní jehla ve svahu nad Troskami bez možnosti
slaňování.
1) Parabola 5; Konečný, Logaj 1957. Levou nebo pr. hranou n.v. Nejištěno.
III. KAŇKOVSKÁ STĚNA
Skal. stěna v horní části svahu, vl. od Dolomit.
Její střed tvoří mohutný kout (cesta "Žíznivá").
1) Traverzová 4; Baumgartner, Šamberger 1966. Na levém okraji stěny N do spáry (tráva, keře) a tou asi 10m vzhůru do sedélka. Odtud T 3m vpr. a trhlinou vzhůru na témě předvrcholu.
1a) Varianta 5. Ze sedélka T asi 6m vpr. a spárou vzhůru.
2) Žíznivá 5-; Baumgartner, Turek 1966. Velkým koutem asi 10m vzhůru. 8m přev. spárou (nejt. místo) a dále již lehce n.v. Pevná skála.
3) Koutová hrana 3; Baumgartner, Turek 1966. Vpr. od velkého koutu př. po hraně n.v.
3a) Varianta 3; Baumgartner, Turek 1966. Vl. od hrany do stěnky, z její poloviny dopr. na hranu a po ní n.v. Pevná skála.
Poznámka: Pr. část stěny je značně rozrušena. Proto výstupy v této
části jsou uvedeny jen informativně.
4) Komáří 4; Baumgartner, Turek 1966. Stř. levé poloviny stěny (vpr. od hrany) n.v. Lámavé.
5) Zklamaná 4. Spárou ve středu stěny n.v.
6) Přepad 3; Baumgartner, Turek 1966. Vpr. po hřebeni a v závěru přepadem n.v. část. Lámavé.
IV. DOLOMITY
Levou část skal. útvarů Zlatníku tvoří mohutný hřeben tvořený řadou
za sebou seskupených skal. věží. Zl. tvoří tento skal. hřeben hluboký kaňon se značným stoupáním.
1) Kastilie 4 - 5; Logajová, Horský 1959. Spárou v levé polovině stěny uzavírající kaňon asi 15m vzhůru (tráva). Po římse T 6m dopr. na balkónek. Odtud vzhůru pod kamennou střechu a vl. přes převis na trav. plošinu. Spárkou vpr. ve stěně asi 5m n.v. Mokrá skála.
2) Aragon 4-5; Konečný, Logaj 1957. Kolmá štíhlá věž na konci pr. čelisti kaňonu. N po hraně otočené do kaňonu asi 5m vzhůru. Dále dopr. do stěny a tou n.v. Sestup do sedla .
3) Leon 5-6; Konečný, Logaj 1957. N do spáry mezi 2) a další věží směrem dolů. Asi 5m přes vklíněné balvany (pozor!) do markantní spáry ve věži a tou asi 30m stále vzhůru n.v. Lámavá skála.
4) Asturie 5-6; Konečný, Logajová 1960. V sestupu pod věží 3) je vpr. pobočný kuloár. Z něho N na hranu věže a tou asi 30m vzhůru. Velmi lámavé.
5) Rabštejnská 3. Přibližně stř. údolní stěny skal. bloku (sk.) na jeho vrchol.
6) Galicie 4; Baumgartner, Šamberger 1966. Pod skal. blokem, v koutě, mělkým nahoře se rozšiřujícím komínem asi 8m vzhůru, poté T dol. a přes výrazný nos zpět do komína. Z něj levou stěnou n.v. Výška asi 60m. Pevná skála.
7) Andalusie 4+; Kozel, Granát, Turek 1966. Trav. komínem po pr. straně předposlední jehly (druhé od spodu) na malou lávku vl.. T 3m ve stěně k šikmé rampě a po ní šikmo dopr. vzhůru pod stěnu (jištění). Mírně přev. stěnkou asi 4m na trav. terasu a z té po hraně n.v.
8) Valencie 4; Kozel, Baumgartner 1966. N z levé strany poslední jehly (první od spodu kaňonu). Nejprve 3m vzhůru, T 4m dopr. a po hraně n.v. Pevná skála.
9) Katalánie 3; Kozel, Baumgartner 1966. Od spodu kaňonu na hřeben, po kterém pokud možno vpr. vzhůru, kde terén klesá, cesta prakticky končí, možno však pokračovat dále přes všechny jehly obcházením a z části přelézáním.
10) Velká hřebenovka 3-4. Je to jedna z nejdelších cest v oblasti (150 m). Vpr. od úpatí pilíře stěnou šikmo dol. vzhůru do trhliny a jí vzhůru na plošinu. Sem též možné zpr. z kouta pod spárou. Z plošiny př. vzhůru n.v. 1. věže. Přes balvany pod stěnu další věže a n.v. Sestup je vpr. do štrbiny. Dále spárou vpr. na plošinu 3. věže. U pr. hrany vzhůru a pak vl. napříč celou stěnou vzhůru n.v., sestup vl. u hrany a stěnou do štrbiny. Na 4. věž vystupujeme ze štrbiny př. podél pr. hrany (pěkné též od hrany dol. do stěny a tam n.v) . Z vrcholu sestupujeme vpr. a dále lehkým komínem na levou hranu 5. věže. Kolmou hranou obtížněji př. vzhůru n.v. Zde cesta prakticky končí, i když je možné stále pokračovat ve výstupu přes stěnky a balvany vedoucí k vrcholu Zlatníku.
10a)Spodní varianta.
11) Středová trhlina 4; St. Emingr, J. Vlasák 21.9.1988. Začátek dlouhého hřebenu Dolomit tvoří poměrně široká údolní stěna dolní věže. Trhlinou, která se táhne stř. neckovitého vhloubení (asi upr. zmíněné stěny), n.v věže.
V. ZAROSTLÁ DÍRA
Vpr. od hřebene Dolomit je rozsáhlé vhloubení značně zarostlé křovím
a stromy. Cesty jsou uvedeny podle starého horolezeckého průvodce - lezecky neprověřeno.
1) Traverzová 4; Granát, Tauchmann 1966. N vl. do charakteristické spáry, kterou na malou kazatelnu. Spárkou 2m vzhůru, T do kouta a tím 3m vzhůru. Další T 3m dol. na římsu (jištění). Z římsy přes nízký převis a dopr. do široké spáry, kterou již lehce n.v. Pevná skála, délka výstupu je asi 40m.
2) Špekáček 4; Konečný, Logajová 1957. Stř. stěny kolem odštěp. bloku asi 15m na terásku. Spárkou vpr. 15m vzhůru k dubu a dále již lehce n.v.
3) Zarostlá 4-5; Logaj, Horský 1960. N koutem vpr. a jím asi 15m pod vklíněný balvan. Odtud dol. vzhůru a již lehce n.v. Lámavá skála.
VI. VELKÁ SÍŇ (TŘI PILÍŘE)
Mapka (50 kb)
Střed skal. seskupení na Zlatníku tvoří řada pilířů a vhloubení, z
nichž nejmohutnější tři pilíře tvoří další skal. skupinu. Dva krajní pilíře (tzn. Levý a Pravý),
který tuto skupinu ohraničují jsou spolu s hřebenem Dolomit nejmohutnější a také nejvyšší v
celé oblasti. Jejich stř. vedou velmi hezké hřebenové cesty (klas. 3 ÷ 4 ) s řadou různých
variant a kombinací. Lezecky nejzajímavější část této skal. skupiny je však upr. těchto pilířů,
v části nazvané Velká síň - tj. prostor mezi Levým pilířem a Prostředním pilířem.
Poznámka : Popis a označení jednotlivých pilířů není shodné s
horolezeckým průvodcem "Nepískovcové skalní oblasti v Čechách" - část Zlatník od Břetislava
Logaje.
LEVÝ PILÍŘ
1) Hřebenovka Levého pilíře 4.
2) Levý kout
VELKÁ SÍŇ
3) Kazatelna 4; Granát, Tachmann, 1966. N je upr. amfiteátru, př. pod úzkým pilířem, tzv. Kazatelny. Nevýrazným pilířkem, později stěnou k velkému balvanu na pr. straně pilíře. Z balvanu koutem (sokolík) n.v. Délka cesty je 50m.
4) Zarostlý komín 2; Granát, Tachmann, 1966. Zarostlým vhloubením, které odděluje Kazatelnu od Prostředního pilíře n.v.
5) Velký kout 3+; St. Emingr stř. Jar. Vlasák 17.10.1984. Pr. částí amfiteátru na plošinu (stanoviště). Odtud vl. do výrazného kouta a jím n.v.
6) Severní cesta 4. Po stupních pod Prostřední pilíř a vl. za roh pod levou boční stěnu tohoto pilíře (stanoviště). Mírným vhloubením s dol. ubíhající trhlinou n.v.
7) Levý pilířový kout 3. Po skal. stupních pod pilíř. Odtud krátce vl. do koutu v pilíři a jím n.v. Kout odděluje levou S stěnu od údolní stěny Prostředního pilíře.
7a) Vzdušná varianta 3+. Něk. m koutem, dále však T vpr. na hranu a do horní části údolní stěny. Krátce stěnou n.v.
8) Středem pilíře 5. Po stupních pod pilíř (stanoviště) a stř. údolní stěny přes něk. sk. n.v.
9) Pravý pilířový kout 3. Přes stěnky a stupeň pod pilíř (stanoviště jako u c.8). Ze stanoviště spárou v pr. části stěny do koutu a jím n.v. pilíře.
10) Rokle (Sestupová) 2. Širokým komínem a roklí (po pr. straně Prostředního pilíře) přes něk. skal. prahů n.v. Cesta se hodí pro sestup.
PRAVÝ PILÍŘ
1) Pravou částí pilíře 4. Cesta vede pr. částí tohoto pilíře (kolem nápadného a odštípnutého špičatého balvanu) přes něk. skal. stupňů n.v.
VII. TROJZUBEC
Poslední výraznější skal. pilíře směrem k J (ke Škuneru). Lezecky využívaný je zatím jen střední pilíř. Pod jeho kolmou dolní stěnkou je v suťovišti velký skal. blok.
1) Zábavný koutek 4; Jar. Vlasák, S. Emingr 28.2.1984. Koutkem v levém okraji stěnky na hřbet pilíře.
2) Stará cesta 3. Pr. částí stěnky do koutu a jím n.v.
2a) Varianta 3+. Krátce jako 2), výše vl. na pilíř.
VIII. SKÁLY U ŠKUNERA
Nejjižnější skupina skal se rozprostírá až za velkým suťovištěm, vpravo od ostatních skal.
MAJÁK
Stěna vlevo (na Z) od Škunera. Slanění je ve stěnce, vpravo od vrcholového bloku.
1) Dělová roura 3; K.Bělina, M. a P. Borkovec, 16.10.1999. Komínem v levé, boční stěně n.v.
2) Lodnická 4; K.Bělina, M.Švajgl, 17.10.1999. Vpravo od komína stěnou n.v.
3) Z bloku 4; K.Bělina, M.Švajgl, 17.10.1999. Z bloku, který je u levého okraje úd. stěny n.v.
4) Pirátská 4-; K.Bělina, M.Švajgl, 17.10.1999. Levou částí úd. stěny (vr háky) n.v.
5) *Střední cesta 3+; K.Bělina, K.Bělina, M. a P. Borkovec, 16.10.1999. Středem stěny přes 2 vrt. háky n.v.
6) *Čára ponoru 3+; K.Bělina, M.Švajgl, 17.10.1999. Podél pravé hrany (3 vrt.háky) n.v.
ŠKUNER
Mapka (20 kb)
Nápadná skalní věž s cca 25 m vysokou údolní stěnou, stojící před ost. skal. útvary (slanění a VK).
1) Západní 4 - 5; Horský, Konečný, 1959. Pravou částí náhorní stěny krátce na Z hranu a po hraně n.v. (2 vrt.háky).
2) Východní 6. Z náhorní strany od V stěnou, výše při V hraně n.v. (4 vrt.háky).
3) Pravá údolní cesta 4; Baumgartner, Švamberk, 1966. Při pravé údolní hraně (nebo hranou) přes 3 vrt.háky ke spáře a tou n.v.
4) Přímá údolní cesta 4. Středem údolní strany po šikmých plotnách přes 2 vrt.háky na 2. terasu k 3. vrt.háku cesty č.5. a tou n.v.
5) Levá údolní cesta 4+. N je na levé úd. hraně. Na terasu a z té dopr. na druhou terasu. Stěnou n.v. (6 vrt.háků).
6) Kovářova 5; K.Bělina, M.Borkovec, 12.9.1999. Ze svahu od (SZ) dopr. na levý okraj 1.terasy. Přev. stěnou přes 2 vrt.háky na levý okraj 2.terasy. Dále přev. vhloubením (2 vrt.háky) n.v.
MOLO
Skalní útvar který má přes 20m vysokou západní a o něco nižší stěnu jižní. Nachází se vpravo (na V) od věže Škuner. Slaň. kruh je ve vrcholovém bloku.
1) Lodivod 5; K.Bělina, M.Švajgl, 17.10.1999. Mezi "Molem" a "Škunerem" převislou stěnkou (vrt.hák) na plošinu pod "Škunerem". Přechod doprava a dolez komínem na "Molo".
2) Vratiplachta 4; K.Bělina, M. a P. Borkovec, 16.10.1999. Vpravo od jeskyňky stěnou (3 nýty) přímo ke kruhu cesty č.3. Krátce vzhůru a vlevo spárou n.v.
3) Křesadlo 4; K.Bělina, jištěn 11.10.1999. N je v nejnižší části stěny. Vlevo od bivaku oblou hranou a výše mírně položenou stěnou (3 vrt.háky) šikmo vlevo ke kruhu. Doprava a podél spárky přes další vrt.hák n.v.
4) Průvlak 4; K.Bělina, jištěn 11.10.1999. Koutem z bivaku na velké plato (první jištění). Vzhůru do výrazného vhloubení (2 vrt.háky). Krátce vpravo a stěnou n.v.
5) Kapitánský můstek 3; K.Bělina, M.Švajgl, 17.10.1999. Z velkého plata nad bivakem pravou hranou jižní stěny (2 vrt.háky) n.v
VRATA
Skalní útvar (věž) stojící asi 150m (ve spádnici) nad Škunerem. Má kolmou údolí stěnu s výrazným
koutem
1) Sestupová 1. Náhorní stěnou.
2) Psychohra 4; J.Turek, J.Humpolíček, H.Turková, 18.4.2004. Markantní koutovou spárou uprostřed údolní stěny z předskalí do sedélka mezi oba vrcholy. Lámavé!
IX. LEZECKÉ MOŽNOSTI V OKOLÍ ZLATNÍKU
V okolí Zlatníku a města Most je několik skal. útvarů na kterých byla v minulosti provedena řada výstupů, o kterých však nejsou žádné dostupné informace. Většina z nich není ani lezecky ověřena. Jedná se o údolní stěnu levého skal. pilíře v J svahu Kaňkova, poblíž obce Braňany (okr. Most). Dále se jedná o stěnu bývalého lomu v úbočí vrchu Špičák, která je dobře viditelná od nádraží ČD v Mostě. Poslední objekt v tomto krátkém výčtu se nachází nad vodárnou v Z části svahu, pod hradem Hněvín. Ve všech případech se jedná o znělcovou skálu, obdobnou jaká se nachází na Zlatníku či Bořeni.
|
|